Renáta (31): Zápis v památníčku mě donutil vyhledat dávnou kamarádku. Zazvonila jsem u ní za pět minut dvanáct

Když jsem uviděla obrázek od Anety (30), hned jsem si vybavila, jak velké jsme byly v dětství kamarádky. Něco mě nutilo vyhledat ji a kontaktovat. Dobře jsem udělala, mohlo to s ní dopadnout moc zle.

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (65): Na hřbitově jsem potkala kamarádku z dětství. Pak jsem se zděšením našla její hrob

Zajímalo mě, jak se kamarádka má

Jeden deštivý víkend jsem se u mámy pustila do úklidu krámů a zavzpomínala na dětství. Od plyšáků a sešitů ze školy až po oblečení, co už dávno vyšlo z módy, nebo třeba památníček. Přesně takový, do kterého se psávalo: „Můžeš kreslit, můžeš psát, ale listy netrhat.“

U kávy jsem si pak s dojetím prohlížela všechny ty malůvky a vzkazy od dětí z tábora, učitelek, kamarádů, a dokonce od babičky a dědy. Bylo zajímavé, jak dobře jsem si všechny ty stránky pamatovala, tenkrát jsem si je asi mockrát prohlížela.

Jeden obrázek mi utkvěl v paměti nejvíc, byl od Anetky. Přála mi, ať se nikdy neměním a jsem pořád sama sebou – nevím, kde vzala v sedmi letech takové moudré rady. Nakreslila mi tam papouška a už tenkrát jsem její výtvarný cit velmi obdivovala. Kde je asi Anetě konec? Začala jsem po ní pátrat.

Mohlo by Vás zajímat:

Zdislava (62): V domě po tchánovi straší. Až když jsem našla jeho deník, zjistila jsem proč

Dlouho jsem po kamarádce marně pátrala

Anetu jsem nenašla na sociálních sítích, a tak jsem obeslala s dotazem známé. Nikdo o ní léta neslyšel. Věděla jsem, kde bydleli její rodiče, a tak jsem chtěla zazvonit. Na zvoncích už ale byla cizí jména. Rodina se prý odstěhovala dávno. Bylo mi to divné, chtěla jsem přijít na kloub tomu, kde Aneta je a něco mě v tom pohánělo.

O dávné přítelkyni se mi dokonce zdálo. V tom snu jsme byly obě malé, běhaly jsme po lese a Aneta se mi ztratila. Pak jsem ji našla na útesu, chystala se skočit dolů. Chtěla jsem křičet, ale neměla jsem hlas. Probudila jsem se úplně zpocená.

Usoudila jsem, že to nemůže být náhoda. Třeba se s Anetou něco děje. V první třídě jsme si slíbily věčné přátelství, jež jsme podepsaly krví. Píchly jsme se tenkrát špendlíkem do prstu. Sice naše přátelství netrvá, rozdělilo nás stěhování do různých míst a škol, přesto jsem nějaké pouto cítila. Pak se mi ozval spolužák, že o Anetě něco ví.

Mohlo by Vás zajímat:

Gabriela (39): Chtěla jsem spáchat sebevraždu. Nebýt tajemného klepání a křížku, dotáhla bych to do konce

Zachránila jsem ji na poslední chvíli

Znal její poslední adresu, bydlela v domku v malém městě s rodinou. Nedávno se však rozvedla a manžel se postaral o to, aby získal děti do výhradní péče. Chtěla jsem jí pomoci, a tak jsem vyrazila co nejdříve na návštěvu. Nemělo smysl domlouvat se po telefonu, chtěla jsem ihned jednat.

Dveře mi otevřela osoba, která se Anetě podobala jen vzdáleně. Vypadala ospale a vnímala mě dost nejasně. Rozhlédla jsem se po bytě a našla krabičku léků a dopis na rozloučenou. Okamžitě jsem zavolala sanitku. Anetu zachránili a doporučili léčbu. Od té doby kamarádce pomáhám, protože si myslím, že to celé způsobila nějaká vyšší moc.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (36): Kamarádka se mění k nepoznání. Přidala se k nějaké sektě a tvrdí, že bude žít na jiné planetě

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.