Facebook
Instagram
Robert se do Marty zamiloval na první pohled. Byl by pro ni udělal cokoliv, takže rekonstrukce bytu, který měla pronajatý na své jméno, byla maličkost. Až příliš pozdě zjistil, že ho jenom využila.
Když jsem poprvé uviděl Martu (28), doslova mi vyrazila dech. Nikdy by mě nenapadlo, že by si tak úžasná a chytrá holka vůbec všimla někoho jako já. Jsem jen obyčejný chlapík, co se živí rukama, ona je krásná a vzdělaná...
Byl jsem z ní nesvůj
Jednoho dne přišla navštívit svou kamarádku, u které jsem právě dělal rekonstrukci. Jakmile jsem ji uviděl, podlomila se mi kolena a převrhl jsem kýbl s barvou! Naštěstí byla podlaha pokrytá ochrannou fólií. Rychle jsem to uklidil, aby si nikdo nevšiml nepořádku.
Druhý den se Marta ukázala znovu. Právě jsem pokládal dlaždičky v kuchyni, když se objevila ve dveřích a začala si se mnou povídat. Zmínila něco o dlaždičkách a pochválila jejich vzor...
Odpovídal jsem automaticky, nervózní a celý zpocený. Marta se mezitím opřela o rám dveří a vystavila na odiv svou skvělou postavu. Myslel jsem si, že se zblázním! Najednou zmínila nějaký film a zeptala se, jestli jsem ho už viděl.
„Plánuju se na něj podívat,“ zalhal jsem, i když jsem vůbec netušil, o jaký film jde. Nechtěl jsem vypadat jako ignorant.
„Vážně? A co kdybychom na něj šli spolu?“ rozzářila se.
Během chvilky jsme měli domluvené rande v kině! Měl jsem pocit, že mi štěstí konečně přeje.
Stal se z nás pár
Ze začátku mě trochu trápilo, že Marta vystudovala vysokou školu. Postupně jsem si ale přestal myslet, že by její vzdělání mohlo být překážkou.
Pak navrhla, abychom šli spolu na večírek k její kamarádce. Musím přiznat, že jsem byl nervózní. Jít do kina nebo na kávu je něco jiného, než trávit čas s jejími přáteli. V jaké roli? Jako kamarád?
„Tohle je můj přítel!“ představila mě Marta, což jsem vůbec nečekal.
Byl jsem v sedmém nebi a vzpomínám si, jak jsme se toho večera poprvé vášnivě políbili. Měl jsem pocit, že po mně touží stejně jako já po ní. Problém byl v tom, že jsme neměli místo, kde bychom mohli být sami. Bydlel jsem s partou kamarádů a Marta stále žila u rodičů.
„Co kdybychom si našli společné bydlení?“ navrhla mi jednoho dne láska mého života.
A tak jsme začali hledat naše vlastní hnízdečko. Marta trvala na tom, že to musí být garsonka v centru města, protože to bude mít blízko do práce. Také říkala, že minimálně dva pokoje jsou nezbytné, abychom si užili jeden druhého a zároveň měli trochu soukromí...
Našli jsme si bydlení
Po dlouhém hledání Marta našla něco za rozumnou cenu. Stav bytu nebyl nic moc. Paní, která s námi podepisovala smlouvu jménem majitele, zmínila, že tam dříve bydlela nějaká důchodkyně. Po její smrti si nový majitel, který žil v zahraničí, nebyl jistý, jestli byt neprodat. Zatím se rozhodl pronajímat garsonku tři roky.
Souhlasil jsem s tím, že smlouva bude vystavena na Martu. Bylo mi to jedno, hlavní je, že budeme bydlet spolu. Podepsala bez váhání, což mě naplnilo důvěrou. Ty tři roky ji vůbec neděsily!
Vadilo mi jenom to, v jakém stavu byl byt. Jednou mě Marta načapala, jak zkoumám stěny.
„Co to děláš?“ podivila se.
„Nebudu přece žít v takovém nepořádku tři roky!“
„Plánuješ rekonstrukci?“ zeptala se překvapeně.
„Asi bych tomu neříkal rekonstrukce. Jen trochu vymalujeme, zbrousíme podlahy a hotovo. S vanou se taky něco udělá, takže ji nemusíme měnit,“ vysvětloval jsem.
„Nejsem si tím úplně jistá...“ zaváhala.
„Lásko, nájem není přece tak vysoký. Za ušetřené peníze koupím pár plechovek barvy a za pár dní to mám hotové! Zvládnu to po práci. Mám vlastní nářadí, vždyť dělám rekonstrukce už pár let...“ ujišťoval jsem ji.
Dalších osm týdnů jsem dřel po večerech a celé víkendy. Ačkoliv práce bylo víc, než jsem původně čekal, zvládl jsem to, včetně drobných oprav balkónu. Když jsem viděl výsledek, byl jsem na sebe pyšný. Byt vypadal jako nový!
Jen mě využila
Jedno odpoledne jsem cestou z práce koupil Martě kytici, která ladila s tapetou v naší ložnici. Když jsem se pokusil zasunout klíč do zámku, nešlo to. Napadlo mě, že jsem si spletl patro nebo dveře. Ale všechno sedělo... Až na to, že někdo vyměnil zámek! Byl jsem rozzuřený, přesvědčený, že nás majitel bytu podvedl.
Zkoušel jsem volat Martě, ale její telefon byl vypnutý. Možná byla na nějaké důležité schůzce a musela si vypnout telefon. Minuty se však měnily v hodiny a ona stále byla mimo dosah.
Když jsem dojel do její práce, řekli mi, že už dávno odešla domů. Tak jsem se vrátil do našeho bytu. V oknech byla tma...
Když jsem ji nakonec našel u jejích rodičů, řekla mi, že zjistila, že nám to spolu neklape.
„Promiň, Roberte, ale ty máš jen učňák...“ pronesla, přestože jí to do té doby nevadilo.
Podala mi dvě tašky plné mých věcí a oznámila, že smlouvu o pronájmu ukončila. Pak mi zabouchla dveře před nosem. Pravdu jsem se dozvěděl až o šest měsíců později, když jsem dělal rekonstrukci u kamarádky, která mě s Martou seznámila.
Ukázalo se, že garsonka, do které jsem se s Martou přestěhoval, patřila jí! Zdědila ji po babičce, ale neměla peníze na rekonstrukci. Když mě potkala a viděla, že jsem do ní blázen, napadlo ji, že mě svede a já ten byt zrekonstruuju zadarmo!
Zahrála k tomu divadlo s falešnou nájemní smlouvou, abych na to nepřišel. Výsledkem bylo, že jsem nejen pracoval zadarmo, ale ještě jsem platil polovinu nájmu! Teď nevím, co mě štve víc. Jestli to, jak se ke mně zachovala, nebo moje vlastní naivita...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Související články
