
Romana s Romanem se navenek zdají být jako ideální pár. Nerozlučný. Všude jsou spolu, Roman svoji partnerku všude doprovází a vypadají, že se mají opravdu rádi. Pravda je však úplně jinde, Romana je totiž pod neustálým dohledem.
Byla jsem zvyklá mít svobodu, dělat, co mě baví, zkrátka být sama sebou. To už je ale dávno pryč, teď o mém životě rozhoduje Roman. Je na mě nalepený jak pijavice, musím ho poslouchat a pokud mě nemá fyzicky pod kontrolou, volá mi i několikrát za den.
Byl se mnou od rána do večera
Když jsme se seznámili, bylo to jak z pohádky. A navíc ta jména – Roman a Romana! Roman je vysoký, udělaný a pohledný, byla jsem jak u vytržení, že si vybral právě mě! A kde jinde než na jedné ze seznamek. „Holka ty máš ale kliku!“ komentovala jeho fotku moje nejbližší kamarádka. „Takové štěstí já mít nebudu!“ Už na první schůzce jsme se s Romanem políbili, následovala další schůzka a kino a další schůzka a večeře a – sex. Který nijak zvlášť uspokojivý nebyl, ale nepřikládala jsem tomu velkou váhu. Protože Roman chtěl být pořád se mnou!
Když jsem ráno vyběhla z domu, kde jsem bydlela s rodiči, čekal na mě, aby mě doprovodil do zaměstnání! No řekněte, který jiný chlap by tohle udělal? Odpoledne na mě už zase čekal a zbytek dne jsme trávili spolu. Když jsem mu jednou oznámila, že mám domluvené kafíčko s kamarádkou, pokorně se optal: „A můžu tě tam aspoň doprovodit?“ Tetelila jsem se blahem, vždyť jsem se jím mohl kámošce aspoň pochlubit!
Už nemůžu ani na kafíčko s kamarádkami
Netrvalo dlouho a k Romanovi jsem se nastěhovala. Bylo to praktičtější – nemusel přes celé město, když chtěl být se mnou. Byla jsem zamilovaná a to, že ho mám vedle sebe od rána do večera, a i v noci, mi nijak nevadilo. Naopak – byl to přesně můj styl; být se svojí láskou co nejvíce.
Roman je ajťák a jako takový většinou pracuje z domu. Ráno mi nechává volnost a do práce jezdím tramvají sama. Ovšem jakmile usednu za pracovní stůl, už mi volá: „Jaká byla cesta? Už začínáš? A co podnikneme odpoledne?“ Takové a podobné otázky mi pokládá a většinou mi nevolá během dne jen jednou. Kolegové už si z něho dělají legraci a mně to začíná být dost nepříjemné. Navíc začal mít Roman divné řeči typu: „Určitě tě někdo v práci otlapkává nebo má lechtivé poznámky, poslouchej, to si nesmíš nechat líbit!“ Marně mu vysvětluji, že nic takového se neděje (jednomu kolegovi je šedesát a druhý má ještě mléko na bradě), ale to ho neuklidňuje.
Nedávno mě napadlo, že se přihlásím na kurs italštiny. Tak dlouho do mě hučel, že to nemá žádný smysl, že jsem od toho raději upustila. Neměl by mě totiž pod kontrolou. A o kafíčkách s kamarádkami si můžu nechat už jen zdát.
Roman mě sleduje na každém kroku
Jsme spolu rok, bydlíme pod jednou střechou jen o málo kratší dobu a já začínám zjišťovat, že to, že mě Roman neustále sleduje, není jen tak. Nedávno jsem ho načapala, jak se pokouší dostat do mého mobilu. „Co to děláš?“ vyhrkla jsem a on vztekle. Protože nečekal, že na to přijdu, odsekl: „Nic, jen jsem chtěl vědět, jestli sis zapsala naše plány na víkend.“ Radši jsem mlčela, jeho výmluva byla natolik chabá, že mi bylo jasné, že chtěl projet moje kontakty, jestli mezi nimi nečíhá nějaké nebezpečí.
Korunu všeho nasadilo pozvání na oslavu narozenin kamarádky. Kde měly být jen ženy! Roman prohlásil, že mě tam odveze. Proč ne, řekla jsem si – to jsem ovšem netušila, že tam, kam nebyl pozván, napochoduje jako by se nechumelilo a sedne si a bude bedlivě sledovat, o čem se bavíme! „Hele, Romane, nechtěl by ses jít projít a později se pro Romanu vrátit?“ povídá kámoška. Podíval se na ni a neodpověděl. A ani se nezvednul ze židle. A celou oslavu zkazil.
Včera jsem s hrůzou zjistila, že mi Roman nainstaloval na mobil sledovací aplikaci, a to už byla pro mě poslední kapka. Došlo mi, že mě sleduje na každém kroku! Pochopila jsem, že to, že chtěl být od začátku neustále se mnou, nemělo nic společného s láskou, ale spíš s kontrolou. Jsem celé dny pod drobnohledem a pomalu přestávám rozhodovat o svém životě – plánuje mi ho Roman. Jsem v pasti a přemýšlím, jak se z ní dostat ven, aniž bych ho ztratila. To se ale asi nepovede, protože Roman chce buď všechno – nebo nic.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.