Valerie (35): Začala jsem si s báječným chlapem. Jenže pak jsem nastoupila do nové práce a čekal nás oba velký šok

Když jsem potkala Adama na večírku, vůbec jsem netušila, jak moc mi zamotá život. Byl pohotový, vtipný a měl takový ten nenucený šarm, kterému se těžko odolává. Začali jsme spolu randit a všechno bylo skvělé. Nic komplikovaného, prostě jsme si užívali společné chvíle a já si myslela, že to bude klasický začátek normálního vztahu. Jenže pak přišel den, kdy jsem nastoupila do nové práce.

Mohlo by Vás zajímat:

Agáta (42): Po návratu z mateřské se ke mně šéfová chovala jako k odpadu. Ze stresu mám poškozené zdraví a jsem bez práce

První den v nové práci byl šokující

Šla jsem na první poradu, nervózní, ale natěšená. A pak jsem ho uviděla. Adam seděl na konci dlouhého stolu v obleku a s vážným výrazem poslouchal prezentaci. Až když se naše pohledy setkaly, došlo mi to – on byl můj nový šéf. V tu chvíli mi spadla čelist a bylo mi jasné, že máme problém.

Po poradě jsme si našli chvíli na soukromý rozhovor. Ani jeden z nás netušil, že budeme pracovat ve stejné firmě. Adam tam totiž také nedávno nově nastoupil. Dohodli jsme se, že to budeme držet v tajnosti. Jenže kancelářské drby fungují rychleji než internet a bylo jasné, že už o nás stejně všichni vědí. Kolegové házeli významné pohledy, někteří se jen usmívali, jiní čekali, jak se to celé vyvrbí.

Mohlo by Vás zajímat:

Kamila (37): Odešla jsem z vysněné práce, ale nikdy jsem nelitovala. Našla jsem nový smysl života

Každý den jsem byla nervóznější

Snažili jsme se chovat profesionálně, ale bylo to těžší, než jsme čekali. Každá porada, každý neformální oběd v týmu, každý e-mail měl najednou jiný podtext. Lidi v kanceláři nás pozorovali, jako bychom byli hlavními postavami nějaké kancelářské telenovely. „Já se bojím, že to praskne. Musíme říct pravdu.“ Opakovala jsem to neustále, ale Adamovi se do toho nechtělo.

Bylo jasné, že dřív nebo později budeme muset udělat rozhodnutí. Buď se rozejdeme, nebo vyjdeme s pravdou ven a riskneme, co to udělá s našimi kariérami. Byla jsem z toho nervózní, ale zároveň jsem si uvědomovala, že Adama nechci jen tak nechat jít. A tak jsme se rozhodli, že už nebudeme nic skrývat.

Nebudu lhát, nebylo to snadné. Byly chvíle, kdy jsem se bála, co to udělá s mojí prací, jestli mě nebudou kolegové brát jinak, jestli mě firma nevyhodí kvůli tomu, že jsme to tajili. Ale nakonec se ukázalo, že většina lidí to vlastně vůbec neřeší. A ti, co měli problém, měli problém spíš sami se sebou. A já? Zjistila jsem, že někdy ty největší komplikace v životě vedou k těm nejlepším věcem.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Sabina (32): Šéf mě nahradil bezdětným kolegou. Prý si mám ujasnit, co chci