Facebook
Instagram
Tlak na dokonalost je součástí dnešní společnosti a života žen především. Být dokonalou matkou není jednoduché. Romana se o to pokusila a ztratila kvůli tomu to nejdůležitější.
Vždycky jsem si myslela, že být matkou znamená obětovat se pro své děti. Vytvořit jim svět, kde budou mít vše, co já neměla. Dokonalý domov, rodinné večeře u prostřeného stolu, úspěchy, které jsem si sama nikdy nedovolila snít. A taky respekt. Chtěla jsem, aby na mě byli hrdé. Aby až vyrostou, mohli říct: naše máma byla ta nejlepší.
Chtěla jsem mít vše dokonalé
Když se narodila Klárka, věděla jsem, že pro ni udělám první poslední. Každý den jsem se dívala na její drobnou tvářičku a slibovala jí, že nikdy nepozná chaos, nejistotu a selhání, jaké jsem zažívala já. Když přišel Martin, moje odhodlání se zdvojnásobilo. Byla jsem pyšná, že zvládám roli matky na jedničku. Byt byl vždy uklizený, děti včas na kroužcích, domácí úkoly bez jediné chyby. A když jsem viděla na Instagramu fotky jiných rodin, přísahala jsem si, že my budeme ještě lepší.
Ale čím víc jsem se snažila, tím víc jsem cítila, že mi něco uniká. Klárka se začala uzavírat do sebe. Tvrdila, že nemá čas, že potřebuje víc klidu na studium. Jenže já věděla, že musí být dokonalá – pokud teď povolí, nebude mít šanci dostat se na prestižní gymnázium. Martin, který byl vždycky živý a veselý, začal být podrážděný. Myslela jsem, že je to puberta. Netušila jsem, že jeho neustálé bolesti hlavy a únava nejsou výmluvy, ale varovné signály.
Na sociálních sítích jsme vypadali jako dokonalá rodina. Já v kuchyni s dokonale nazdobeným dortem, Klárka s medailí z plavecké soutěže, Martin s učebnicemi na stole, i když jsem je tam naaranžovala sama. Ale za těmi fotkami byla tichá domácnost, slzy za zavřenými dveřmi a vyčerpání, které jsme nikdo nechtěli přiznat.
Realita mě zlomila
Pak přišel zlom. Klárka zmizela na celý víkend a já ji našla až v pondělí u kamarádky. Opilá a s rozmazaným make-upem, s očima plnýma vzteku. Křičela na mě, že nemůže dál. „Já už nemůžu. To je pořád jen dokonalost a snaha, abychom vypadali všichni skvěle, ale zajímá tě, jak na tom vůbec jsme?“ O pár dní později jsem v Martinově pokoji našla balíček pilulek. Léky na úzkost, které si musel sehnat někde na internetu.
Seděla jsem tam a dívala se na to, co jsem vybudovala. Všechno, co mělo být perfektní, se rozpadalo. Dokonalost, kterou jsem tak tvrdě prosazovala, dusila moje děti, až ztratily jakoukoli radost. Myslela jsem si, že pro ně dělám to nejlepší, ale ve skutečnosti jsem jim vzala možnost být samy sebou.
Dnes už vím, že není žádná „perfektní máma“. Sedím u prázdného stolu, protože Klárka odešla studovat co nejdál od domova a Martin tráví většinu času s kamarády, kterým nemusí nic dokazovat. Přála bych si vrátit čas, ale nejde to. Vše, co mi zůstalo, je naděje, že jednou pochopí, že všechno, co jsem dělala, bylo z lásky. Ale i láska může někdy bolet.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
