Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Romana jako každá žena sní o tom stát se jednou vdanou paní – obzvlášť když už spolu s přítelem vychovávají děti a tvoří rodinu. Jenže ten její se svatbě vyhýbá. Tvrdí totiž, že ji požádal už dávno.
Vaška jsem potkala před lety na jednom kurzu, kde jsme společně lektorovali. Už tehdy jsem netušila, že se do něj vlastně zakoukávám. Byl rozhodný, ale extrémně svůj. Vždycky si šel svou cestou, dělal věci po svém a když ho někdo nechápal, prostě ho nechal být. Možná právě to mě na něm přitahovalo. A zároveň trochu děsilo.
Občas se choval zvláštně
Když jsme spolu začali chodit, měla jsem pocit, že mám sokyni. Klára o Vaška hodně stála a možná si dokonce myslela, že spolu tvoří pár. Jednou jsem se ho na rovinu zeptala: „Ty chodíš s Klárou?“
Vašek se jen pousmál a řekl: „Ne, já chodím s tebou, přece.“
„Tak možná bys jí to měl říct,“ navrhla jsem.
„Nejsme přece malé děti, to musí vidět,“ mávl rukou. A Kláru nechal v jakémsi otevřeném vztahu, který podle něj už dávno skončil.
Takových momentů s tímhle mužem bylo víc. Třeba když jsem ho chtěla opustit kvůli jinému. Přišel za mnou po pár dnech a zeptal se: „Co to vlastně děláš?“
Nechápavě jsem se na něj podívala. „Jsem zamilovaná do Tomáše.“
Vašek se opět pousmál. „Nejsi, Romčo. Vždyť je to tajtrlík.“
A tím mě úplně odzbrojil.
Nevěděla jsem, co si mám myslet
Po čase, když se všechny mé kamarádky začaly vdávat a zakládat rodiny, vyslovila jsem tohle přání i před Vaškem. A dlouho se nic nedělo. Přestala jsem naznačovat a jednou mu to řekla napřímo. Vašek se jen pousmál a poznamenal: „Tak žena má chceš být.“ A tím to pro něj haslo.
O Vánocích jsme kvůli rodinám trávili svátky každý zvlášť. Vašek se u mě krátce zastavil, aby mi popřál krásné Vánoce. Do ruky mi vtiskl malou, nenápadnou krabičku a zase odešel. Uvnitř byl nádherný prstýnek. Ale vůbec jsem netušila, jestli je zásnubní. Když jsme se pak znovu viděli, Vašek se jen zeptal: „Líbil se ti?“
Před přáteli tvrdil, že jsem ho odmítla
Náš vztah se nikdy oficiálně nezpečetil, ale dala jsem mu syna i dceru. Kdykoliv jsem znovu otevřela téma svatby, jen se ušklíbl. Dokonce jednou, při společné večeři s přáteli, začal tvrdit, že mě požádal o ruku a já ho odmítla.
„Já jsem tvou žádost nikdy neslyšela,“ namítla jsem.
Vašek jen pokrčil rameny. „Dala jsi mi košem. Já už se opakovat nebudu.“
Tím pro něj věc skončila. Jeho svérázný charakter k němu patří. A po těch letech jsem si na něj vlastně už zvykla.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
