Sabina (32): Šéf mě nahradil bezdětným kolegou. Prý si mám ujasnit, co chci

Když jsem se po rodičovské vracela do práce, měla jsem obavy. Marketing je rychlý, dynamický a dravý svět, kde se snadno zapadne, když na chvíli vypadnete. Ale můj šéf mě ujistil, že s návratem nebude problém. Alespoň tehdy to říkal.

Mohlo by Vás zajímat:

Katka (32): Pracuji v pracovní agentuře a nestačím se divit. Překvapuje mě, kolik mladých lidí má děsivou minulost

Chtěla jsem dělat svou práci dobře

Dohodli jsme se, že budu chodit dřív a odcházet v pět, abych mohla vyzvedávat syna ze školky. Věděla jsem, že to nebude jednoduché. Kolegové si zvykli na dlouhé večerní meetingy a spontánní porady, ale věřila jsem, že když budu svou práci dělat dobře, nikomu to vadit nebude.

První týdny to docela fungovalo. Přes den jsem makala na maximum, odbavovala úkoly rychle a efektivně. Nikdo si nestěžoval. Tedy aspoň ne nahlas. Pak ale přišel den, kdy se všechno změnilo. Odpoledne se schylovalo k důležité schůzce s klientem, která ale neustále odsouvala, protože klient meškal a my jsme potřebovali dodělat podklady.

Byla jsem připravená, ale když nám řekli, že klient dorazí až v půl páté, nikdo kromě mě se nad tím nepozasatvil. Věděla jsem, že pokud neodejdu před schůzí, nestihnu syna vyzvednout. Ani jsem se nestihla omluvit, jen jsem popadla věci a vyběhla z budovy.

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (39): Pracovala jsem do poslední chvíle před porodem, ale reakce mých kolegů mě vykolejila

Obdržela jsem nepříjemný hovor

Cestou jsem napsala asistentce, ať mě omluví, že mám naléhavou situaci. Nechtěla jsem vysvětlovat, že naléhavou situací je to, že školka zavírá v šest a já jsem na druhém konci města. U školky jsem byla přesně v 17:59. Vychovatelka už měla bundu na sobě a syn stál u dveří s uplakanýma očima. Cestou domů mi zazvonil telefon. Volal šéf. Věděla jsem, že je zle.

Druhý den si mě zavolal do kanceláře. Řekl mi, že moje absence byla neprofesionální. Že se na mě nemůže spolehnout. „Musíš si rozmyslet, co vlastně chceš? Chceš kariéru nebo budeš svůj život podřizovat rodině?“ Tohle prý není práce pro lidi, kteří „to nemají v hlavě srovnané“. Po cestě domů jsem se rozbrečela.

O měsíc později mě nahradil kolegou, který neměl děti. Když jsem si sbírala věci, kolegové se tvářili rozpačitě. Nikdo nic neřekl, nikdo se za mě nepostavil, ani mi neřekli, že je jim to líto. Vlastně to vypadalo, že se jim ulevilo. A já jsem jen přemýšlela, jestli jsem to byla já, kdo to neměl v hlavě srovnané.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (31): Z kamarádky se kvůli enormnímu pracovnímu tlaku stala rivalka. Takovou zradu jsem od ní nečekala