
Správné načasování je někdy naprosto zásadní. Když Sandra dostala zprávu od bývalé kolegyně, že s ní chce mluvit, nevěděla, co její odmítnutí možná způsobí. To zjistila až druhý den ráno.
Ležela jsem na gauči zabalená do deky a bezmyšlenkovitě scrollovala Instagramem. Venku pršelo, typický ospalý večer, kdy se člověku nechce dělat nic jiného než se zavrtat do tepla a vypnout mozek. V pozadí jsem měla puštěný seriál a jen odpočívala.
Pozvání na schůzku jsem odmítla
Najednou mi cinkl telefon. Otevřela jsem Messenger a viděla zprávu od Kláry, mé bývalé kolegyně. Dřív jsme si bývaly blízké, ale co jsem odešla z práce, moc jsme se nevídaly. Ráda si nicméně sem tam napíšu s někým, s kým jsem se dlouho neviděla. Člověk má pak pocit, že i když sedí doma, je trochu sociální.
„Můžeme se dneska sejít? Máš čas?" stálo ve zprávě. Chvíli jsem přemýšlela nad tím, že bych vylezla zpod deky, oblékla se a vyšla do sychravého večera, ale opravdu se mi nechtělo a bylo pozdě. Navíc jsem byla unavená a na žádné neplánované návštěvy neměla náladu. Odepsala jsem jí, že se mi dneska nechce, a položila mobil zpátky na stůl. Ani ne za minutu další vibrace.
Odpověděla jen: „Škoda." Nechala jsem to být. Napíšu jí někdy jindy a sejdeme se. To bylo celé. Nepřišlo mi to divné, spíš jsem se cítila provinile, že jsem ji odmítla. Ale pak jsem na to zapomněla, zavřela oči a usnula.
Nevěřila jsem tomu, co jsem četla
Ráno jsem se vzbudila a hned zamířila do kuchyně pro kafe. Zvyk. Automatika. Když jsem zapnula konvici, všimla jsem si dalších notifikací na mobilu. Otevřela jsem je, zamířila na sítě a málem jsem se udusila kávou, když jsem viděla zprávy, které se objevovaly na Klářině profilu.
Trvalo mi pár sekund, než mi došlo, co se stalo. S bušícím srdcem jsem začala projíždět její profil. Její sestra sdílela příspěvek s oznámením. Klára měla nehodu. Srazilo ji auto, když přecházela silnici. Na místě zemřela. Otevřela jsem zprávu a četla si, co se přihodilo.
Mně Klára psala kolem půl 11 v noci a zpráva o nehodě uváděla, že zemřela v 22:37. Málem jsem dostala infarkt, když jsem zjistila, že její krátká odpověď mi přišla přesně v uvedenou chvíli. Došlo mi, že naše dopisování klidně mohlo stát za její nepozorností a potažmo její smrtí. Anebo že by mi psala ze záhrobí? Z celého příběhu mám dodnes husí kůži.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.