Sára (25): Přítel mě požádal o ruku, ale já ho odmítla. Dala jsem přednost svému snu a nelituji

Všechno nasvědčovalo tomu, že je to správný vztah. Chodili jsme spolu dva roky, bydleli spolu, měli stejný vkus na jídlo i seriály. Nikdy jsme se moc nehádali. František měl práci, já pracovala na recepci a přemýšlela, co dál. Když jsem měla narozeniny, připravil večeři, svíčky, víno a dort. A pak to udělal. Požádal mě o ruku.

Mohlo by Vás zajímat:

Damián (34): Chtěl jsem udělat dojem a připravil pro přítelkyni chutnou večeři. Takové fiasko jsem nečekal

Jeho vyslovení mě šokovalo

Nejdřív jsem se usmála. Automaticky. Byla jsem v šoku, ale ten okamžik vypadal tak, jak má. On klečel, já brečela. Jenže jak jsme si pak sedli a začali se bavit o tom, jak by to vypadalo dál, začalo mi docházet, že něco nesedí. On mluvil o svatbě na jaře, o dětech, o tom, že bych mohla zůstat doma, až se narodí první. „Konečně začneme pořádně žít.“

Ale já měla úplně jinou představu. A hlavně, měla jsem jednu věc, kterou jsem si nikdy nedovolila říct nahlas. Chtěla jsem na medicínu. Odjakživa. Jenže jsem si nikdy nevěřila. Vždycky mě bavila chemie, zajímala biologie, byla jsem v nich i dobrá. Nikdy jsem si tím nebyla jistá, ale po roce od maturity jsem to chtěla zkusit.

Když jsem se v noci budila, přemýšlela jsem, co bych dělala, kdybych se nebála. A odpověď byla pokaždé stejná. Studovala bych medicínu. Klidně i šest let, klidně bez peněz. Klidně bez něj.

Mohlo by Vás zajímat:

Erika (31): Svatební salon mě podrazil. Nakonec jsem se musela vdávat v šatech ze second handu

Musela jsem jít za svými sny

Rozhodla jsem se, že to musím zkusit. Přihlásila k přijímačkám. Tajně. Dělala jsem si testy, učila se večer, když šel spát. Zařídila jsem si doučování. Nevěděla jsem, jestli to zvládnu. Ale musela jsem to aspoň zkusit. V den výsledků jsem seděla na záchodě s mobilem. Ruce se mi klepaly, že jsem skoro neviděla na displej. Byla jsem přijatá. Napoprvé.

Řekla jsem mu to večer. Nejdřív mlčel, pak řekl, že mě nepoznává. Že jsme přece měli plány. A já věděla, že tohle je bod zlomu. Vybrala jsem si. Nebylo to tak, že bych si nevybrala jeho, ale vybrala jsem si sebe.

Rozešli jsme se o měsíc později. Bez dramatu. Jen bylo jasné, že naše cesty se rozešly. Někdy si na něj vzpomenu. Na to, jaký byl klid, když jsme spolu žili. Ale nikdy toho nelituju. Dneska jsem ve čtvrtém ročníku a vím, že tohle je ten život, který jsem si měla začít už dávno.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Klaudie (48): Po rozvodu jsem se rozhodla splnit si svůj celoživotní sen. Cesta byla náročná, ale stála za to