Šimon (28): Pověrám o pátku třináctého jsem se vždy smál. Pak mi daly zabrat černé kočky a večer na hřbitově

Bylo mi osmnáct a měl jsem pocit, že chci světu ukázat, že se v mnoha věcech plete. Ve škole se učíme zbytečnosti, velké romány píšou břídilové a na kytaru stejně umím nejlépe hrát já. Byl jsem prostě mladý kluk, který věděl všechno...

Mohlo by Vás zajímat:

Petr (42): Pátek třináctého jsem měl za smolný den. Dokud mě z obav nevyléčila blonďatá kráska

Babička měla hrůzu z pátku třináctého

Mezi věci, které mě tehdy štvaly, patřily také pověry. Když jsem viděl, že někdo v restauraci hází sůl přes rameno, měl jsem chuť vysypat mu slánku na hlavu. Že černá kočka, která mi přeběhne přes cestu, nosí smůlu? Dejte se vycpat!

Nechápal jsem, jak moje babička, která už bohužel nežije, mohla věřit na pověry. Byla to skvělá žena, orientovala se v politice, poslouchala klasickou hudbu a vždy hodně fotila. Ale jakmile děda zapomněl na dvorku opřený žebřík, obcházela ho snad až kolem plotu.

V pátek třináctého se málem bála vyjít z domu. Nikdy se jí nic špatného nestalo, ale prostě byla taková. Myslel jsem si, že to je celé o nějakém osobním nastavení. Pokud si člověk vsugeruje, že bude mít smůlu, tak ji prostě bude mít. Snažil jsem se o tom s babičkou mockrát mluvit, ale ona trvala na svém.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavel (51): Z pátku třináctého jsem měl panickou hrůzu. Pak ale přišel moment, který moje obavy zcela rozprášil

Vyzval jsem pátek 13. na souboj

Jak už jsem psal, byl jsem mladý, svéhlavý a všechno věděl nejlépe. A tak jsem se rozhodl, že babičce dokážu, že pátek třináctého je den jako každý jiný. Věřit, že zrovna tehdy budou mít miliardy lidí smůlu, je hloupost. Copak se nám třeba zastaví rotace zeměkoule?

Kamarádi měli skvělý nápad, který spočíval v tom, že půjdou do hospody. To je, samozřejmě, dobrý nápad kdykoliv, ale oni se rozhodli prověřit strach z čísla třináct. A to tím, že každý vypije třináct piv. Začali hned v poledne po škole a měli dokonce dlouho dopředu rezervovaný stůl.

I když mě to hodně lákalo, chtěl jsem zkusit něco jiného. Začal jsem už ráno, kdy jsem z postele vykročil speciálně levou nohou. Když kluci zasedli do hospody, já honil po vesnici kočky a počítal, kolikrát mi přes cestu přeběhne nějaká černá. Sousedi na mě koukali jako na blázna, ale já měl cíl. Celý zpocený jsem pobíhal sem a tam a dělal jednu smůlu přinášející věc za druhou...

Mohlo by Vás zajímat:

Roman (31): Pátek třináctého mě neděsil, pak ale nastal zlom. V obávaný den mě zle vyučil Fantomas

Pátek třináctého mi dal za vyučenou

Korunoval jsem to tím, že po setmění jsem se šel procházet po hřbitově. Chodil jsem tam asi hodinu, byla mi kosa, ale žádná smůla nepřicházela. Když už jsem toho měl dost, vybral jsem se domů, dal si dobrou večeři a spokojeně ulehl.

Ráno jsem nedokázal vstát z postele. Měl jsem rýmu jako trám, ani jsem pořádně neviděl kolem sebe. Babička mi uvařila spoustu čaje a lila do mě svůj speciální slepičí vývar. Stejně jsem smrkal ještě celý další týden. To by se dalo přežít. Horší bylo, že kluci si to v pátek v hospodě pořádně užili a vykládali mi neuvěřitelné historky. Zatímco oni se bavili, já honil po vesnici kočky. A doneslo se mi, že si lidé kvůli tomu o mně vykládají, že jsem se snad pomátl.

Tak si říkám, že raději jsem se neměl snažit vyprovokovat pátek třináctého. Teď jsem za vesnického idiota a ještě mi unikla skvělá pařba s kamarády. Smůlu jsem si vlastně přivodil sám. A babička svůj názor na pátek třináctého stejně nezměnila...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Běla (22): Pátku třináctého jsem se nikdy nebála. Po nedávné zkušenosti je tomu ale jinak

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.