Šimon (42): Náš kluk je jak z divokých vajec. Bereme to jako plus, aspoň věčně nesedí na mobilu

Náš Pavlík je velice divoké dítě, už když byl miminko, všimli jsme si, že nevydrží ani chvilku v klidu. Brzy se otáčel na bříško a šmejdil v postýlce. Ale rozhodně jsme tomu byli rádi, zdravé a živé dítě je dar.

Mohlo by Vás zajímat:

Eliška (29): Můj manžel raději hrál fotbal, než se staral o dítě. A to ještě není všechno

Máme doma malou opičku

Psychomotorický vývoj našeho syna Pavlíka byl skutečně velice rychlý. Brzy seděl, lezl všude jak motorová myš, a když začal chodit, nechodil, ale hned běhal. „Ten je ale šikovný!“ radovali jsme se. V batolecím věku nás párkrát docela vyděsil, protože vylezl na cokoli nebo kamkoli.

Takže asi ve dvou letech se vyškrábal na babiččino auto, po okně a po stěračích. Když jsme šli kolem plotu, vylezl na něj. Museli jsme dávat pozor, aby odněkud nespadl, protože výšky, zdá se, miloval. Prostě byl jako malá opička.

Mohlo by Vás zajímat:

Danuše (57): Vnučka byla nechtěné dítě. Její výchova padla na má bedra

Psychiatr nám vysvětlil, že je to normální

Pavlík chvilku neposedí, potřebuje být neustále v pohybu. „Pojď, půjdeme si kreslit,“ nepřichází vůbec v úvahu, namaluje čáru a už ho to nezajímá. Moje žena měla takovou tu naivní maminkovskou představu, jak si budou spolu stříhat a lepit, ale to s ním vůbec nejde. Musí být pořád vyčerpaný.

Denně chodíme ven, do parku nebo na dlouhé procházky do lesa, jinak by Pavlík zbořil dům, a když je opravdu ošklivé počasí, tak aspoň běhá po schodech nahoru dolů… „…je to prostě živé dítě,“ říkáme si. Přesto jsme navštívili lékaře a čekali jsme, že diagnóza bude ADHD – a, světe, div se, nebyla.

Psychiatr nám naopak řekl, že mnozí dnešní rodiče by nejradši posadili děti někam do kouta s mobilem nebo mu pustili pohádky a měli od nich pokoj. Ale dětem je vlastní pohyb, vždyť minulé generace lezly po stromech, lítaly po venku, za stolem tak maximálně dělaly úkoly. A dneska? Veškerá zábava je vsedě! „Buďte rádi, že je váš kluk živý a akční! Kéž by mu to vydrželo!“ spráskl ruce doktor.

Mohlo by Vás zajímat:

Regina (35): Nevidím důvod, proč by můj šestiletý syn měl mít mobil. Jenže manžel s tchyní mu ho dali k Vánocům

Sport je pro takové děti východisko

Nedávno jsme byli v divadle a Pavlík byl úplně v klidu a nadšený, takže to s ním tak špatné není. Jenom je trochu živější. Takovým dětem se doporučuje sport, a také hudba. Takže Pavlík začal hrát na piano a cvičí tak, že když běží kolem klavíru, tak si zabrnká a běží dál. Občas si spolu zakopeme mičudou nebo jdeme běhat, a kromě toho Pavlíka vodíme na tenis. Sport ho baví natolik, že se rozhlížíme po nějaké vhodné základní škole, kde by ho v něm podporovali.

Vyprávím tenhle příběh především proto, aby si rodiče uvědomili, že jakmile mají doma živé dítě, ještě to neznamená poruchu – a naopak by měli být rádi, že jejich potomek není pecivál přilepený k mobilu. Ideální by bylo najít mu sport, který ho bude bavit a kdoví, třeba z něho jednou bude šampion.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Danuše (30): Manžel na sebe neustále strhává pozornost, jako bych měla třetí dítě. Rozhodla jsem se ho převychovat