Danuše (30): Manžel na sebe neustále strhává pozornost, jako bych měla třetí dítě. Rozhodla jsem se ho převychovat

Když jsem se vdávala, byla jsem plná ideálů. A protože jsem byla zamilovaná, snášela jsem manželovi modré z nebe. Dneska už vím, že to byla chyba, pochopila jsem, že jsem zapomněla myslet taky sama na sebe a neskákat pořád jen kolem něho.

Mohlo by Vás zajímat:

Dagmar (38): Můj manžel odešel, protože jsem chtěla, aby mi pomáhal v domácnosti

Druhé těhotenství přišlo jako blesk z čistého nebe

Máme dvě děti, které přišly velmi rychle po sobě. Starší Haničce jsou necelé dva roky, mladšímu Péťovi pár měsíců. Stalo se přesně to, co se většinou nestává – ačkoli jsem ještě pořád kojila, přišla jsem relativně brzo po narození dcery znova do jiného stavu.

Přestože jsem manžela žádala, aby se chránil – pilulky jsem z pochopitelných důvodů brát nemohla – neposlechl mě. „Ty si pořád něco vymýšlíš!“ prohlásil a koukal, aby se uspokojil. A já otěhotněla. Protože jsme ale chtěli dvě děti tak jako tak, nijak jsem to neřešila. To jsem ale ještě netušila, co mě čeká.

Mohlo by Vás zajímat:

Patricie (36): Když mi kamarádka oznámila těhotenství, poplakala jsem si. Týden předtím jsem si totiž vyslechla nemilou diagnózu

Manžel se neustále dožadoval pozornosti

Už po narození prvního dítěte se můj vztah s partnerem výrazně zhoršil. Měla jsem plné ruce práce a neměla čas na to, abych mu uvařila čaj, když má chuť, podala noviny nebo si s ním po jeho návratu z práce povídala. „Tebe nezajímá, jak jsem se celý den měl?“ durdil se, ale přitom se nezeptal, jak jsem se měla já.

Měla jsem pocit, že na malou žárlí, a proto si vymýšlí, aby na sebe upozornil. Běžně mi volal několikrát za den a chtěl si povídat – já přitom měla na ruce mimino a potřebovala kojit. Nebo si vymýšlel nesmyslně složitá jídla, která chtěl, abych uvařila k večeři, zkrátka se choval jako král.

Mohlo by Vás zajímat:

Hana (38): I když jsem měla všechno, s mužem jsem šťastná nebyla. Manželství nám zachránil až půlmaraton

Rozhodla jsem se muže potají převychovat

Hned jak to bylo možné, ať už šlo o první nebo o druhý porod, začal vyžadovat sex – a dokonce ani nepomohlo, když děcka zaplakala – muselo se jet až „do konce“. Pokud jsem se bránila styku, nutil mě, abych ho uspokojovala orálně, a to docela často.

Sex mě přestává bavit, a jakmile se k němu schyluje, je mi špatně. Do toho skoro nic nestíhám. Dvě malinké děti, kdy jedno pláče, druhé vleze všude možně, jedno kojím, druhému musím uvařit… To je na mě moc. A pak je tu třetí dítě – můj muž. Neustále na sebe strhává pozornost, místo aby si sedl a zabavil se, nebo si pohrál s dětmi…

Začínám docházet k názoru, že čím déle sebou nechám vláčet, tím bude náprava horší a složitější. Přitom ale o svého muže nechci přijít, a proto jsem se rozhodla navštívit psychologa. Dal mi tuhle radu: „Je třeba si uvědomit, že výčitky nic nezmohou. Muž je bytost v zásadě primitivní, je třeba fungovat na principu odměn. Pokud se váš manžel náhodně zachová tak, jak byste si přála (nenaléhá, pohlídá, pomůže, na děti nežárlí), pak je dobré zatancovat okolo něj obdivný taneček a přidělit mu vhodnou odměnu.“

A tak jsem se rozhodla ho brát jako zvířátko, které dostane pamlsek, když se bude chovat slušně. Snažím se nestresovat, a aniž to tuší, pustila jsem se do jeho výchovy. Třeba se to povede.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (45): Mám evidentně smůlu na chlapy. První mi dal kopačky po sms, další se rovnou ukázal na síti s novou přítelkyní