Simona (27): Mám dost vysoké nároky na lásku. Můžou za to romantické filmy, které sleduji od dětství

Od deseti let se těším, až poznám toho pravého. Zadívá se mi do očí a já uslyším hudbu z oblíbeného filmu. Zažiju znamení, díky kterému si budu jistá, že je to osudová láska. Jenže potkávám samé neschopné chlapy a obávám se, že můj sen je dětská naivita

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (34): Můj manžel je opravdový mistr romantiky. Nosí mi květy z výprodeje a hlouposti do kuchyně

Musí to být láska na první pohled

Ještě nikdy jsem se nezamilovala jako postavy ve filmech. To znamená tak, abych si byla stoprocentně jistá, že můj život už nikdy nebude jako dřív. Že mám co do činění se svou spřízněnou duší. Ještě jsem nezažila ten pocit při pohledu z očí do očí, kdy se vám v místnosti plné lidí zatočí hlava a podlomí kolena.

Přitom si myslím, že přesně tak by to mělo být a jinak nejde o pravou lásku na celý život. Moje pevná víra v to, že mě to jednou potká, mi docela komplikuje život. Nemůžu si totiž najít partnera. Každý mi přijde jako slabý odvar toho, co mě teprve čeká. Párkrát v životě jsem si myslela, že už by to mohlo být "ono". Do někoho jsem se zakoukala na první pohled a měla motýly v břiše. Ale spletla jsem se.

Dala bych ruku do ohně za to, že jsem se setkala s někým, kdo by mohl splňovat moje požadavky. Pak se ale vždy ukázalo, že můj dojem byl mylný. Většinou jednostranný a to co jsem cítila, jsem si prostě vysnila. Anebo šlo o obyčejného chlapa, co jen uměl využít situace. Postupem času jsem se tedy naučila odlišovat takové případy a stále čekám.

Mohlo by Vás zajímat:

Radka (30): Miluju svého manžela, ale chybí mi romantika jako z knihy. Tu mi zabezpečil kolega

Romantické filmy jako únik z reality

Odmalička jsem milovala romantické filmy a to hlavně ty z devadesátých let. Miluji zápletky, kdy se dva po celou dobu nahánějí a nakonec je osud spojí dohromady. Hledí si do očí a oba vědí, že je to ta pravá láska. Některé filmy jsem viděla i desetkrát.

Byl to pro mě únik před realitou, když jsem byla smutná nebo osamělá. Vlastně mi to zůstalo do dospělosti. Jakmile onemocním, nepovede se mi nějaký vztah anebo se třeba blíží Vánoce, sáhnu po svých osvědčených filmech. Jsou pro mě jakýmsi domovem, klidným přístavem a věčnou nadějí.

Odedávna si totiž přeju zažít velkou lásku a potkat empatického muže, co o mně dokáže zabojovat. Někdy mám pocit, že takoví muži snad ani neexistují anebo se vyskytuji ve špatné době, či na nesprávném místě. Chápu, že nikdo není dokonalý a každý muž je nakonec obyčejný člověk. Toužím jen po troše té romantiky, alespoň na začátku vztahu. To chci tak moc?

Mohlo by Vás zajímat:

Drahuška (21): Nový přítel mi šeptal, že jsem jeho krásná květinka. Z romantika se ale vyklubal prachobyčejný děvkař

Kolem jen samý cynik

Každá moje známost oplývala cynismem, sarkasmem a černým humorem. Hned na začátku si říct, že zatím nejde o vážný vztah - to už nechci nikdy slyšet. "Holčičko, ty na ty filmy dojedeš. Žádný takový Tom Hanks na tebe nečeká, budeš se celý život trápit, jestli se s tím nesmíříš," tvrdí máma.

Jestli na mě ale nic tak silného nečeká, pak je pro mě láska velkým zklamáním. Nejde o nic jiného než o kompromisy, tělesnou přitažlivost a pořádnou komedii, co na sebe lidi hrají. Předstírají, že jsou lepšími a pak se časem vybarví. Spřízněná duše je asi výmysl.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (37): Nečekaně se objevila moje první láska. Pořádně to se mnou zamávalo a dostala jsem se do kolotoče lží