Facebook
Instagram
Pozvání do talk show Miluše Bittnerové Na kafeečko tentokrát přijala Katarzyna Byrtek alias Zorya Blue, jedna z našich nejvýraznějších burleskních umělkyň. Zorya, která před patnácti lety přišla z Polska, promluvila o umění svádění a body positivity, ale také o tom, proč se považuje za feministku, nebo proč v ní někteří muži nevidí lidskou bytost, ale pouze svoji sexuální fantazii. Co by poradila ženám, které touží vrátit vášeň do ložnice?
Burleskní umělkyně Katarzyna Byrtek si uměleckým jménem říká Zorya Blue a na plný úvazek se živí uměním svádět. Mimo kurzy burlesky má také svůj podcast Už budu, kde neváhá detailně probírat intimní témata. Stud jí je cizí a Zorya sama říká, že dobrá burleska se nepozná podle toho, kolik váží kilogramů.
"Říká se, že každé tělo může být tělem burlesky. Neznamená to, že každá žena bude dobrá burleska, ale vaše tělo zároveň není žádnou překážkou k tomu, abyste mohla být dobrá performerka," vysvětluje v rozhovoru s Miluškou Bittnerovou Zorya Blue, jejíž vystoupení překvapivě vyhledávají především ženy.
Kurzy burlesky, které Zorya vede, potom navštěvují ženy všech věkových kategorií. "Na kurzech mám teď jednu ženu, které je přes 60 let. Chodí ke mně ženy po rozvodu, před rozvodem, ale také ženy, které mají malé děti. Chtějí pro sebe něco udělat a přivlastnit si tělo zpátky," tvrdí tato femme fatale. "Prsa teď na hodinu nejsou pro dítě, ale znovu pro ženu samotnou."
Zorya Blue o cestě z korporátu k burlesce
Zoryo, pocházíte z Polska, ale vaše jméno mi vůbec polské nepřijde.
V burlesce používáme stage jména a je to z vícero důvodů. Jeden z nich je, že to zkrátka zní lépe. Je to show, ve které ženy chodí v rukavičkách, v korzetu a mají boa. Do toho by někdo řekl: "A teď přijde na scénu Katarzyna Byrtek!“ To zní divně.
Nám by to nevadilo, stejně to zní exoticky.
Ale stejně tak má osoba na scéně něco z té Kateřiny, ale je to scénická osoba, která je trochu jiná.
Pojďme si burlesku definovat. Asi to není jen o svádění, že?
Myslím, že z velké části ano. Hodně lidí, kteří nejdou na show a snažím se jim to vysvětlit, vidí jen to, že je to polonahá žena na scéně. Přitom si myslím, že nahota nebo polonahota není prvoplánová. Často je to spíš o tom, co neukážete, než co ukážete, a jak si s divákem hrajete a svádíte jej. Sexy je to, co není vidět.
Proto jsou sexy například síťované punčochy nebo krajka.
Burleska se většinou spojuje s jednou představou, ale jako umění je velmi rozmanitá. Existuje komediální burleska, která být sexy vůbec nemusí, burleska fetiš, gotická, akrobatická nebo také aktivistická. V Polsku je několik takových aktivistických performerek a viděla jsem jejich čísla o znásilnění, veganství nebo o sexuální výchově. Je to umění a můžete se vyjadřovat, jak chcete.
Vy sama jste jak dlouho burleskní umělkyní?
To je těžká otázka, protože já nevím, jak to počítat. Je to podobné, jako ve vztahu – od prvního rande, matche na Tinderu nebo od prvního sexu?
Takže kdy bylo vaše první vystoupení?
Přibližně před pěti lety, ale v prvním roce jsem měla jen asi čtyři show. Komunita ještě nebyla tak velká, jako je teď, a také jsem se musela spoustu věcí naučit. Se scénou jsem předtím neměla zkušenost ani jako tanečnice nebo herečka. Do toho se objevila pandemie covidu. Nejdelší přestávku jsem měla deset měsíců. To byl ten moment, než jsem to začala dělat profesionálně. Vystupováním, produkcí a učením se na full time živím déle než rok – od srpna 2022.
Předtím jste dělala klasické zaměstnání, viďte?
Ano a ne. Rok po vysoké škole jsem pracovala v korporátu a potom jsem šla na volnou nohu. Střídala jsem zaměstnání a několik let svého života jsem hodně cestovala, to byla moje největší vášeň, kterou později nahradila burleska. Samozřejmě, že je to něco jiného než práce od devíti hodin do pěti. Člověk tím žije, je to styl života. Po večerech se pracuje, cestuje a spousta kamarádů je od fochu.
Burleska je cestou k sebelásce a sebevědomí
Takže nejprve děláte normální povolání a potom chodíte v prádle po jevišti, když jsou všichni ostatní oblečení. Jak k tomuhle dojde?
Lidé se občas ptají, jestli jsem se kdysi styděla svlékat – a to vůbec ne. Stává se mi, že se stresuji, jestli jsem dobrá performerka, kreativní osoba, jestli se hýbu dost dobře a jestli mé číslo je dost dobré. Ale stud mě nikdy moc nestresoval. Možná je to trošku o kontextu. Nejsme tam nikdy nahé, vždycky jsme v kalhotkách a v pasties, což jsou krytky na bradavky. Těmi můžete i točit. Lidé milují, když uděláte na scéně provaz, když děláte bordel – třpytky, konfety, šampaňské – nebo když točíte krytkami na bradavky. Je to boží! Myslím, že skrze burlesku jsem se hodně propojila se svým tělem. Každá holka má bohužel nějaké komplexy a burleska to umí zrušit.
Pokud to překonáš.
To záleží na lekcích. Stačí jedna lekce.
Jsou krytky na bradavky erotický nebo komický prvek?
Líbí se mi to mnohem víc než celá odhalená prsa. Je to zase ta hra, že vidíte, ale vlastně nevidíte. Burleska je umění starší něco málo přes sto let. Objevila se v Americe na začátku 20. století a její zlatá éra byla ve 30. až 50. letech. Tenkrát holky vystupovaly topless, občas zcela nahé, ale nikdy ne zcela – měly třeba vějíře a za nimi byly nahé. Ale na východním pobřeží New Yorku byla hodně velká cenzura, až nakonec vymysleli, že se nesmějí ukazovat bradavky. Holky tedy vymyslely, že si na ty bradavky alespoň něco dají. Teď už tohle omezení není, ale pasties zůstaly jako tradice. Mně se to moc líbí, je to hezký šperk. Na kurzech s nimi pracujeme až na pokročilém kurzu, kdy mě holky znají. Nepřijdete na první hodinu a nemusíte se svlékat. Můj začátečnický kurz zvládnete v overalu nebo v roláku.
Jak těžké je pro ženu vyjít na jeviště a neřešit své tělo? Zda je moc hubené nebo má nějaké nedostatky?
Nemám 30 kilo a cítím se skvěle. Není mi dvacet, něco jsem prožila a docela se zajímám o témata kolem žen, o feminismus. Proto také vím, jak velký je tlak společnosti. Když k tomu má člověk trochu kritický přístup, nebere si to tolik osobně. V Polsku říkáme: "Nejsem rajčatová polévka, aby mě měl rád každý.“ Nikomu se nevnucuji, nemusí chodit na mé show nebo mě sledovat na Instagramu, když se někomu nelíbí, co dělám.
Stane se, že má někdo rýpavou poznámku?
Ne. Možná mají poznámky, ale já to nevím. Když někdo chce něco říct, tak má možnost, ráda si s publikem povídám. Na burlesku chodí většinou ženy, je to asi 70 procent publika. Velký mýtus je, že burleska je pro muže. A já to dělám především pro ženy – proto, aby našly svoji ženskost a sebevědomí, aby přijaly samy sebe skrze umění. Stává se, že za mnou přijde skupinka žen, které říkají: "Nejsem na holky, ale vy jste tak sexy!“
Doma jsem nejraději v legínách
Na scéně tedy svádíte v sexy prádle, ale co děláte doma, když chcete svoji drahou polovičku svést?
V současné době nemám drahou polovičku. Ale občas si sama tančím v nějakém hezkém prádle. Poslední dobou méně, protože hodně pracuji a když jsem doma, to se upřímně těším na legíny. Svádění mám ráda, ale v soukromí nevyužívám to, co umím z burlesky. Kdyby mě o to partner požádal, asi bych do toho šla, ale hrozně bych se smála. Je to úplně jiná energie, než když před sebou máte sto diváků. Bylo by mi to lehce trapné. A navíc, nosit si práci domů?
Myslela jsem, že doma právě pomalu sundáváte rukavičky.
Doma nosím rukavičky, jen když myju nádobí, abych nedostala alergickou reakci na saponát. A také není pravda, že by u nás po skončení show byly fronty mužů. Většinou se bojí.
Musím říct, že mě na burlesku zvaly právě kamarádky a také moji kamarádi gayové. Po porodu jsem na takovou show neměla náladu, ale teď bych na vás už klidně vyrazila.
Říká se, že každé tělo může být tělem burlesky. Neznamená to, že každá žena bude dobrá burleska, ale vaše tělo zároveň není žádnou překážkou k tomu, abyste mohla být dobrá performerka. Platí to pro 90 procent případů. Je to velmi inkluzivní svět a v tom je jeho krása. Myslím, že právě proto burleska ženy tolik láká. Přijdou na show a vidí holku, která nemá 30 kilo, ale má 70 kilo jako já. Může si říct: „Hej, ona vypadá jako já! A ona je tak sexy na té scéně, možná bych taková mohla být i já.“ Ženy se v tom vidí. Na kurzech mám teď jednu ženu, které je přes 60 let. Chodí ke mně ženy po rozvodu, před rozvodem, ale také ženy, které mají malé děti. Chtějí pro sebe něco udělat a přivlastnit si tělo zpátky. Prsa teď na hodinu nejsou pro dítě, ale znovu pro ženu samotnou.
Takže nemusím umět ani tancovat, stačí chtít svádět.
Ano, plus nějaká kreativita, protože celá čísla si připravujeme samy, jinak by to nefungovalo. Výběr hudby, o čem bude to číslo a také jak bude vypadat kostým. Nezdá se to, ale je to hodně práce.
Muži ve mně nevidí člověka, ale trofej
Nebojíte se, že si vás lidé budou natolik spojovat se sexem, že vás budou vyhledávat jen kvůli této tematice, a ne kvůli vaší osobnosti? Spousta mužů má potom dojem, že si k vám může dovolit cokoliv.
Naopak si myslím, že muži se mě potom více bojí. Bojí se, že budu mít vyšší nároky, a aby on splnil má očekávání. Byla jsem v Česko Slovensko má talent a mám hodně zpráv od mužů, kteří si chtějí psát a hodnotit fotky. Když je to milá zpráva, tak poděkuji, ale jinak to blokuji. Pojmenovala bych to tak, že existuje jistá fetišizace a muži vás vidí jen jako performerku a chtějí jít na rande s touhle performerkou. Chtějí se vyspat s burleskou, ne se mnou. Jednou přišla na show moje kamarádka a přivedla s sebou kamaráda. Šli jsme potom na drink a dopadlo to tak, že ten kamarád skončil u mě. Vyspali jsme se spolu a on ráno prohlásil: "Vždycky jsem se chtěl vyspat s burleskou.“ Tohle byl jeden z mých příšerných sexuálních zážitků. Opravdu jsem se potom cítila špatně. Došlo mi, že ve mně nevidí člověka, ale nějakou svoji fantazii.
Vítejte v klubu, diváci tohle často zaměňují.
Ale většinou se mě chlapi bojí. To, že dělám burlesku, je pro část mužů tabu, no go zóna. Mají přístup: "Moje holka se nikde nebude ukazovat.“ Řeknu si, že takový muž pro mě není ten pravý. Potřebuji spíše muže, který si řekne: "Ok, ona je na scéně star, ale domů jde se mnou.“
Zvláštní také je, že děláte burlesku, svlékáte se pro muže, ale zároveň jste feministkou. Jak tahle kombinace může fungovat?
Nesouhlasím s tím, že bych se svlékala pro muže, dělám to většinou pro ženy – i v mé hlavě. A jak můžu být feministická? V běžném pojetí snadno – rozhoduji, co dělám se svým tělem, protože je moje a já rozhoduji, kdo se na něj kouká a jak. Pravidla nastavuji já. Burleska není o sexu, byť někdo možná bude vzrušený, když se přijde na show podívat. Primárně by o sexu neměla být, proto je tak těžké to lidem vysvětlit. Mámě jsem to ani nezkoušela vysvětlovat, ta se nedávno přišla poprvé podívat.
Jak doma potěšit partnera?
Zoryo, ať nekončíme smutně. Co byste nám poradila na doma, jak bychom doma mohly vizuálně potěšit svého partnera?
Začala bych od toho, zkusit svádět sama sebe. Když děti ani partner nejsou doma, obléknout si hezké prádlo, pustit si dobrou hudbu a dělat, co tělo potřebuje. Propojit se s tělem, najít energii a trochu svádět sebe sama. Svádění, které je úspěšné, vychází z vnitřku, z našeho sebevědomí. Z praktických věcí jsou to potom krajky, podvazkové pásy a podvazky.
O čem dalším promluvila Zorya Blue:
- Co ji bavilo v dětství
- Jak na její vystoupení reagovala vlastní matka
- O svém podcastu Už budu
- Co ji udivuje na sexuálních potřebách některých lidí
- Jak se staví k zákazu potratů v Polsku
- Z čeho jsou polské ženy traumatizované více než z potratu
Související články
