Facebook
Instagram
Pozvání do talk show Miluše Bittnerové Na kafeečko tentokrát přijala herečka Alice Bendová (49). Máma dcery Alice (12) a syna Václava (14) žije s pěti psy a mladším partnerem Michalem Topolem (36). Mimo herectví pronajímá dva byty na Tenerife. Jak se Alice vyrovnala s image sexbomby? A pociťuje už příznaky stárnutí?
V listopadu oslaví odvážná krasavice z filmu Báječná léta pod psa, herečka Alice Bendová, 50. narozeniny. V rozhovoru s Miluškou Bittnerovou probrala nejen to, jak náročné je obstát před českými diváky v roli sexbomby, ale zmínila také fyziologické příznaky, které pociťuje s blížícím se klimakteriem neboli přechodem.
„Občas nedokážeš říct, jestli to patří k určitému věku. Ano, není mi dobře, zpotila jsem se jako prase - proč? Nevím. A nevím, jestli je to věkem, nebo jsem si jen vzala teplý svetr. Opravdu to neumím rozlišit," zamýšlí se Alice v rozhovoru s Miluškou Bittnerovou. „Je mi zima a nevím, jestli doma nemám zatopit, nebo je mi zima, protože jsem v přechodu. Nevím! Není to tak bouřlivé. Možná to ještě přijde," míní půvabná herečka, podle které tato proměna ještě nějakou dobu potrvá.
Změny ovšem Alice s přibývajícími léty pociťuje i v emočním rozpoložení. „Psychicky jsem opravdu úzkostlivější, víc cítím strach a víc si věci uvědomuji. Ne, že bych dříve byla povrchní, ale hezky jsem si plula a koukala dolů z obláčku - tak teď už ne!" přiznává.
Jaká byla Alice Veselá
Jaká bývala Alice Veselá a jaká je dnes Alice Bendová?
Je to asi 26 let a párek dětí, zadařilo se. Já původně chtěla dvojčata, říkala jsem si, že z jedné vody na čisto. Ale nakonec je z toho chlapeček a holčička, i když on už to není žádný chlapeček, je to muž. Alice Veselá byla doslova a do písmene lehkomyslná, absolutně svobodná, divoká. Nebudu říkat, co všechno jsem byla, bylo to ztělesnění všeho, co si dovedeš představit. Jedním slovem, svoboda. A teď? Úzkostlivý připosran, pořád mám strach, jsem zodpovědná, strašně pečující. Já, bývalá Alice Veselá, která byla jako pytel blech. Ale opravdu je to těmi dětmi. A malinko tím věkem. Vůbec to není přechůdečkem.
No to absolutně vůbec!
Vůbec!
Jakou střední školu dělala Alice Veselá?
Dělala jsem žižkovskou umělecko-průmyslovou. Střední umělecko-průmyslová škola, obor nábytkářství. Všechny obory, které tam jsou, jsou umělecké a jeden jediný byl technický a nedělají se na něj talentovky. Byť jsem se na talentovky připravovala, abych měla vůbec představu, co všechno se na té škole děje a kdyby mě napadlo jít na jiný obor. Nakonec zvítězila lenost, takže jsem šla na to nábytkářství. Nicméně je to nádherný obor. V prváku jsem byla dost překvapená, že strojnictví a podobné věci mi nikdy nepůjdou a můžu mít klidně trojku nebo čtyřku na vysvědčení. Já!
Vůbec si tě neumím představit s dlátkem.
Já také ne, já jsem především rýsovala, celé čtyři roky.
Takže si třeba umíš narýsovat skříňku?
Už si neumím narýsovat vůbec nic, ale dříve ano. Měla jsem rýsovací prkno, pera, maminka na to chudinka šetřila, abych měla dobrá pera. Rýsovala jsem hodně, někdy do čtyř do rána. Zprasila jsem to, rozbrečela jsem se, píchla do toho pero a odevzdala to s dírou.
Předpokládám, že na takové škole byli samí kluci a ti si tě hýčkali.
Proto jsem na ni šla. Ne, to kecám. Ale kluků tam bylo víc. Nemůžu říct, že by si mě hýčkali, protože když jsem chodila do prváku, našla jsem si kluka, druháka. I kdyby mě chtěl někdo hýčkat, tak už byl jen ten jeden. Byla jsem věrná až za hrob.
Jak jste spolu byli dlouho?
Do osmnácti, asi tři a půl roku.
Byla to tvoje první láska?
Byla. A dodnes si přejeme k narozeninám a občas se i vidíme, ale to je jednou za čas. Víme o sobě. Je hezké, že jsme přátelé na celý život.
V té době jsi začala s modelingem?
Ne, až po maturitě. Jednak jsem byla stará a mě by vůbec nenapadlo, že bych mohla dělat něco tak povrchního, jako je modeling, když jsem byla na střední umělecko-průmyslové škole. Modelka, to tedy opravdu ne.
Ty jsi byla umělkyně?
Trošku, i když jsem dělala ten technický obor, to nevadí.
Kdy se to zvrtlo?
Chtěla jsem jít na vysokou, na UMPRUM, ale zase se ozvala ta moje lenost. Řekla jsem si, co kdybych si dala ještě rok volna. To byla největší blbost, byť mě to zase zaválo někam úplně jinam. Po maturitě jsem zůstala doma a mamka říkala: „Tak holčičko, když nechceš jít na vejšku, tak jdeš do práce!" Brigádničila jsem a potom jsem si našla práci v galerii Heleny Fejkové, kde jsem prodávala batikované šaty. Pořád jsem trochu zůstávala v uměleckém světě.
Jednou tam na vernisáž přišel fotograf Jadran Šetlík a oslovil mě, jestli bych s ním nechtěla něco fotit. Původně jsem myslela, že chce, abych se učila fotit s foťákem. To mě nenapadlo, že by chtěl fotit Hagrida obarveného hennou. Byla jsem velká devatenáctiletá slečna, taková zdravá. Udělali jsme pár fotek a Jadran je nabídl jednomu klientovi, šlo firmu s kávou. Oni si mě vybrali a já měla první kampaň. Řekla jsem si: „Super, ony se ty peníze dají vydělat docela jednoduše." A ne, nedají.
To je těžký chlebíček, ten modeling, co?
Je. Ale z modelingu už bylo k herectví blízko, protože castingy se dělají ve stejných castingových studiích.
Tam čekají holky, co studují konzervatoře, a ony jim tam přijdou modelky. Takže takhle svět přišel o architektku nebo designérku?
Mrzí mě to, ale když oni mi řekli: „Pojďte si zahrát!" Tak jsem šla. Ne, jsem za to ráda.
To je jasné, my bychom si tě jinak snad museli vymyslet. Všichni o tobě píšou jako o nejvíc sexy herečce. Jak tohle bereš?
To oni sice píšou, ale to už jenom ze zvyku. Když to napsali poprvé, to jsem se na sebe ještě podívala a řekla si: „Tak jo, to chápu!" Ale když to o tobě napíšou teď, protože se znám a znám pravdu, říkám si: „Pište dál, pište dál, stejně brzy přestanete. Ono se to jednou provalí!"
Když jezdíme k moři, tak já se třeba na pláži bojím, aby mě tam někdo nevyfotil. Dokonce se mi stalo, že jsem byla ve vodě a zahlédla jsem českou rodinu. Řekla jsem si: „Tak to je v háji!" Takže Michal šel pro velkou osušku, z vody jsem vylezla po břiše, rychle jsem se do ní zabalila a šla, jakože nic. Já bych strašně chtěla být bohatá, abych měla soukromou pláž. To by mi vůbec nevadilo!
Alice Bendová podniká na Tenerife
To mi přijde docela vtipné, že nakoupíš byty na Tenerife a vozíš si tam české turisty.
Teď jsme se tomu smáli, že já se tam už nemůžu jít vykoupat ani do toho bazénu. Oni mě tam uvidí a všechny jejich sny a ideály budou v háji.
Koukala jsem na tvůj Instagram a ty neretušuješ fotky.
Ne, já neretušuju, ale zásadně se nefotím v určitých úhlech. Jednou jsem to udělala špatně a myslela jsem, že je na té fotce moje mamka. Nic proti mamče, ale je jí 68 let, takže na to má nárok. Mamka říká: „Buď ráda za to, že jsme zdraví a takhle pěkní!" Takže já se fotím shora a všechno to dole vypadá, že je užší, Hagrid odvede pozornost a je to!
Ty už jsi velkopodnikatelka na Tenerife, dva byty na pronájem... A pronajímáš to za velmi dobrou cenu.
Řekla jsem si, že to budu pronajímat za cenu, kterou bych byla ochotná zaplatit já. Ale zcela zištně se to snažím udělat tak, abych to měla pronajaté 30 dní v měsíci. Druhá věc je, že lidé nemohou dát 300 nebo 400 eur za noc. Tak ať si to užijí!
A s těmi lidmi si také píšeš.
S každým.
To už máš hodně přátel!
Mám, hodně! Mám všechny ty lidi uložené a oni mi odtud posílají fotky. Já se zeptám, jak tam je, a oni mi posílají fotky. Mám to prostě ráda.
Kolik ti to zabere času?
Každý den. Ono se to rozloží do celého dne, dneska jsem už v 6.30 odpovídala dvěma paním, kdy tam je volno. Ještě nemáme hotový rezervační kalendář. Potom už budu rovnou posílat odkazy na Enjoy Tenerife. To dělá můj kamarád, stará se mi tam o všechno, a výhoda je, že mluví česky. Mohou tam jet i lidé, kteří nemluví anglicky nebo španělsky.
A když budou mít lidé štěstí, mohou se s tebou vykoupat.
Já tam viděla jednu paní a ta měla opravdu nádherné černé plavky, burkini, až na zem. Hned jsem jí je pochválila a řekla, jak jí závidím. Vykoupe se a nemusí nic řešit. Vypadalo to opravdu hezky, měla krásnou štíhlou postavičku, od prsou dolů sukýnku a legíny. Ty legíny bych nemusela mít až na zem. Tahle móda se mi prostě líbí a opravdu bych ji zavedla i u nás.
Alice to nemyslí úplně vážně.
Já to myslím úplně vážně! U nás se prodávají těhotenské plavky, ale to není ono. Tyhle burkini vypadaly hezky a elegantně.
Alice Bendová o svém těle
Ve dvaceti jsi v plavkách normálně běhala?
I bez plavek, jakkoliv!
Nestyděla ses?
Ne. Měla jsem období, kdy jsem přibrala třeba kilo a to jsem se teda styděla. Teď je to třeba deset kilo a zase se tolik nestydím. Když se zpětně podívám na to období, kdy jsem se styděla, bylo to v Thajsku a měla jsem asi o patnáct kilo méně, než mám teď. A styděla jsem se zhruba stejně. Je to zvláštní.
Je to posun ve vnímání ženského těla?
Určitě. Postupem času přijdeš na to, že některé věci zkrátka nezměníš. Prostě nejdou změnit, nebo se ti nechce. Pokud už chceš něco radikálně měnit, chce to takové úsilí, že já jsem na to líná. Mně to za to nestojí.
Předpokládám, že dříve tě chlapi naháněli.
Dříve hodně, teď už tolik ne.
Vydrží manželství, když je žena extrémně krásná a atraktivní, nebo je to o něčem jiném?
Myslím, že je to spíš o tom chlapovi a ne o ženě. Samozřejmě, když bude žena chodit doma oblečená tak, jak chodím já, tak tam je potom riziko, že ten chlap uteče.
Vždyť dostáváš v pocintaném županu brilianty!
No právě! Je pravda, že ten župan, to jsem vůbec nepochopila. A on mi říká: „Álo, jenže ty ho nosíš pořád!" Takže jsem si koupila tepláky. Jsou stejně hnusný a stejně je mám hned špinavé. Máme pět psů, to prostě nejde.
Proč to děláš, vždyť prstýnek máš, ne?
To je pravda, viď?
Ale zase ještě nebyla ta svatba.
No právě!
Takže máš svatební tepláčky, jasně. Pořád mě zajímá ta proměna Alice Veselé v Bendovou. Obě už máme nějaký věk. Jak to vnímáš ty?
Občas nedokážeš říct, jestli to patří k určitému věku. Ano, není mi dobře, zpotila jsem se jako prase - proč? Nevím. A nevím, jestli je to věkem, nebo jsem si jen vzala teplý svetr. Opravdu to neumím rozlišit. Je mi zima a nevím, jestli doma nemám zatopit, nebo je mi zima, protože jsem v přechodu. Nevím! Není to tak bouřlivé. Možná to ještě přijde. Trvá to dlouho a očekávám, že tyhle proměny u mě ještě nějakou dobu potrvají. Psychicky jsem opravdu úzkostlivější, víc cítím strach a víc si věci uvědomuji. Ne, že bych dříve byla povrchní, ale hezky jsem si plula a koukala dolů z obláčku - tak teď už ne! A co se týká stárnutí...
Bojíš se toho?
Ne! Toho se vůbec nebojím.
Mám třeba kamarádky, které odmítají říkat svůj věk.
To je mi úplně jedno. Bude mi padesát! A je to hrozný. Je to prostě tak. Nevadí mi to, ani vrásky. Stejně s tím nic neudělám. Že mi mizí kolagen? No tak si ho samozřejmě doplňuji. Trošku se o sebe starám, ano.
Ale obličej se ti hýbe.
Hýbe. Teď prý hodně. Budu si tam muset něco vbodnout.
Kačera místo pusy nemáš.
Ne, kačera ne! Na ten botox si jednou za rok zajdu, jenže mi to vydrží chvilku.
Máš nervy z toho, že tvůj chlap je o třináct let mladší než ty?
To víš, že na to myslím. Až mi bude 70, jemu bude 57.
To už bude starej dědek.
To je pravda. Zatímco já budu pořád stejná a budu vypadat pořád dobře.
O čem ještě promluvila Alice Bendová?
- Proč svému účesu říká Hagrid
- O natáčení filmu Báječná léta pod psa
- Zda se styděla během natáčení erotických scén
- O svém e-shopu
- Co je podle ní v životě důležité
Zdroj náhledové fotografie k článku: Lifee.cz/talk show Na kafeečko
Související články
