Soňa (56): Po pár měsících toho mám plné zuby. Můj přítel má spoustu peněz a stejně za něj spoustu věcí platím

Když byly dcery na prvním stupni základní školy, rozvedla jsem se. Můj manžel byl lenoch. Věčně bez práce a v hospodě byl víc jak doma. Třetí dítě jsem na starost mít nechtěla.

Mohlo by Vás zajímat:

Kristýna (60): Dělala jsem všechno pro to, aby moje dcera měla dokonalý život. Zradila mě, v osmnácti otěhotněla a dítě si nechala

Nejhezčí doba, kterou odvál čas

Nikdy jsem si na nic nestěžovala. Jsem povahou bojovnice. Když na něco nebyly peníze, šla jsem na brigádu. Když po mně v zaměstnání chtěli, abych absolvovala nějaký kurz, zvládla jsem to. Zkrátka jsem se životu uměla vždy postavit čelem a brát problémy s lehkostí. Celý život jsem se řídila heslem „hlavně se z ničeho nepo...“.

Na dobu, kdy se mnou bydlely dcery, vzpomínám jako na nejkrásnější roky mého života. Jezdily jsme dvakrát ročně na dovolenou. Jednou k moři do hotelu a podruhé to byl poznávací zájezd autobusem po Evropě. Uměly jsme si společně strávený čas hezky užít. O domácí práce jsme se spravedlivě dělily, a tak naše soužití bylo bezproblémové. Když obě dcery dostudovaly vysokou školu, pozvaly mě na dovolenou.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (51): Je mi smutno z chování nového přítele. Jeho pošramocené ego mě fakt odpuzuje

Rozpolcené pocity v sobě musím hodně potlačovat

„Maminko, díky za vše, co jsi pro nás udělala a jako poděkování si užijeme společný týden u moře,“ řekly mi dcery před dvěma lety. A potom šly žít své životy. Odstěhovaly se z našeho bytu do jiného města a já měla najednou hodně času sama pro sebe. Nejsem typ, co leží u televize, a tak jsem si našla brigádu. Chodila jsem prodávat lístky do plaveckého bazénu. Každý den od šesti do deseti hodin večer.

A tam jsem taky potkala Jirku. Dvakrát týdně chodil do wellness zóny. Po nějaké době mě pozval na kávu, kde jsme zjistili, že se spolu umíme zasmát a přeskočila jiskra. Začali jsme se s Jirkou vídat. Nejčastěji jsme chodili na odpolední procházky nebo jsme se vídali o víkendu, kdy jsem na večerní brigádu nechodila. Většinu víkendů jsme byli u mě doma. Asi po dvou měsících vyšlo při jednom hovoru najevo, že Jirka nemusí pracovat.

Mohlo by Vás zajímat:

Simona (25): Zesnulá babička mi pomohla ve chvíli, kdy byl celý můj život v troskách

Znechucená z nastavení v našem vztahu

Jirka prý zdědil obnos peněz po rodičích v řádu desítek milionů korun. Vlastní několik bytů v různých městech a ty pronajímá. Na to, že je Jirka o dva roky mladší než já, tak má pohodový život bez starostí. Jenže od začátku jsme to ve vztahu měli nastavené tak nějak divně. V placení jsme se vždy střídali. A bylo jedno, zda to byla večeře, kino nebo jen káva. Po několika měsících jsem začala cítit pachuť z našeho vztahu. Jirka celé dny relaxoval, četl si knihy, díval se na televizi a odpoledne šel se mnou na procházku.

O víkendu dorazil na návštěvu, kde se zdržel do druhého dne a náklady spojené s naším víkendem šly za mnou. „Soňo, co kdybychom jeli na dovolenou? Našetři kačky a užijeme si dva týdny někde v exotice,“ nadhodil minulý týden Jirka. Od té doby mám v sobě neklid. Náš sociální rozdíl je propastný. Způsob života je diametrálně odlišný. Jirka má vše a já si každou korunu musím odpracovat. A Jirku nenapadne, když má přebytek peněz, aby se finančně více ve vztahu podílel on.

Když jsme často u mě na víkend a já to platím, potěšilo by mě, kdyby Jirka zaplatil dovolenou. Byl by u mě frajer. Takto mám v sobě stres z toho, abych vše zaplatila a ušetřila na dovolenou. A Jirka si mezitím válí doma šunky. Nezávidím mu jeho peníze. Ani nechci profitovat z toho, že Jirka je bohatý. Ale taky nechci dotovat člověka, který má na rozdíl ode mě vše. To mi přijde divné.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Vojtěch (30): Našel jsem si nádhernou přítelkyni, ale bohužel jí chybělo to nejdůležitější. A já to nemohl překousnout