Standa (54): Svou dlouholetou partnerku jsem požádal už třikrát o ruku, ale pokaždé jsem dostal košem. Připadám si jako blbec

S Hankou jsem se seznámil na koupališti. Byla tam tenkrát s dospívající dcerou. Ač bylo Hance čtyřicet pět let, vypadala stejně dobře jako její dcera. Obě holky krev a mléko, dlouhovlasé a usměvavé.

Mohlo by Vás zajímat:

Aneta (33): Chtěla jsem za nevěrou mého přítele udělat tlustou čáru a začít znovu. Jenže nepomohla ani žádost o ruku

Jasné představy o budoucnosti vzaly za své

Začali jsme spolu chodit a po dlouhé době jsem byl spokojený. Hanka měla šmrnc. Měla plná ňadra a pěkný zadek. Větší, kulatý. V šatech vypadala velmi žensky a to se mi moc líbí. Od prvního okamžiku jsme si rozuměli, nebylo nic, co bychom museli ladit nebo dělat nějaké kompromisy. Plně jsem se do vztahu položil a byl jsem schopný všeho. Kdyby Hanka řekla, že se přestěhujeme do Afriky, šel bych. Tak moc jsem Hanku miloval.

Chodili jsme spolu přesně rok, když jsem začal naťukávat možnost společného bydlení. Oba bydlíme v bytě ve stejném městě. Takže nic neřešitelného. Finančně jsem na tom dobře a můj plán byl jednoduchý. Chtěl jsem koupit velký byt, kde bychom s Hankou bydleli. Měla by tam místnost i její dcera, která v té době končila střední školu a uvažovala nad studiem školy vysoké. Moje děti už byly dospělé, a tak by v případě návštěvy přespaly v pokoji, který bych používal jako pracovnu. Stávající byty bychom pronajali.

Mohlo by Vás zajímat:

Karla (44): Zažila jsem pocit zadostiučinění. Půl roku po rozchodu mě kontaktoval bývalý partner a chtěl by se vrátit

Nabídka, která se nesetkala s nadšením

Hanka mě požádala o čas na rozmyšlenou. Argumentovala dospívající dcerou a strachem z velkého životního kroku. Když jsem nad Hančinou odpovědí přemýšlel, došlo mi, že by jí možná uklidnil fakt, kdybychom byli manželé. A tak jsem jí při první příležitosti požádal o ruku. Jenže mě slušně a jemně odmítla. Hodil jsem vše za hlavu a zaplatili jsme si dovolenou u moře. Útěk z reality nás zklidnil a fungovali jsme bez hádek dál.

Asi po dvou letech, kdy jsme náš vztah nikam nepoposunuli, jsem si řekl, že zkusím znovu přítelkyni požádat o ruku. Už jsme se dokonale znali, byli jsme stabilní pár a klapalo nám to. Jenže jsme se vídali o víkendech a občas jednou v pracovní den. Víc ne a mně to nestačilo. Toužil jsem být v Hančině přítomnosti častěji. „Lásko, žádám tě znovu. Chceš se stát moji ženou? Jsem stejně zamilovaný jako na začátku vztahu a vím, že chci s tebou být do smrti,“ vyznal jsem Hance své city a obejmul ji.

Mohlo by Vás zajímat:

Nela (29): Místo žádosti o ruku mě přítel vzal na paintball. O prstýnku si můžu nechat jen zdát

Třikrát a dost, už se cítím jako vůl

Kupodivu se mi dostalo stejné odpovědi jako před dvěma lety. Cítil jsem, že odmítnutí budu dlouho vstřebávat a byl jsem zmatený. Jiná žena by byla štěstím bez sebe, ale mojí přítelkyni evidentně vztah na dálku vyhovoval. Letos jsme spolu devátým rokem. A já udělal potřetí ten samý marný pokus. Na podzim jsem Hanku požádal o ruku. Doufal jsem, že letos už nic v cestě nestojí. Všechny děti mají své životy, my jsme zestárli a žijeme každý sám v bytě.

Albert Einstein kdysi pronesl něco v tom smyslu, že člověk, který opakuje nějaký pokus, nezmění postup a očekává jiný výsledek, je šílený. Přesně tak jsem se cítil já po tom, co mě Hanka i potřetí odmítla. Odmítla i společné bydlení: „Stando, neber si to špatně. Ale mně to takto vyhovuje. Mám svůj věk, své stereotypy a vlastně mám ráda i tu samotu. O víkendu jsem ráda s tebou, ale společný život mě neláká.“ A to je kámen úrazu. Já být sám nechci. Nelíbí se mi vztah na dálku. Celých devět let cítím frustraci, a jak vůl čekám na změnu. A letos mi došlo, že změna nepřijde. To, jak to máme teď, je maximum čeho náš vztah schopný. A já uvažuji, že zkusím ještě najít ženu, pro kterou budu znamenat víc než jen víkendového milence.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Silvie (45): Nechtěné dědictví mi přineslo do života lásku. A žádost o ruku v záhonu jahod