Janin manžel Matouš byl uchvácen tím, že jeho kamarádi pravidelně podnikají výlety na kolech. Chtěl se přidat a usmyslel si, že potřebuje nové kolo. Pořídil si ho i přes nesouhlas své manželky.
Matouš (42) před časem přišel s tím, že jeho kamarádi podnikají výlety na kolech a chtěl by se zapojit. Neměla jsem nic proti tomu. Až do té doby, kdy řekl, že potřebuje nové kolo.
Manžel chtěl nové kolo
Když se Matouš tehdy vrátil z hospody a s rozzářenýma očima mi vykládal, jak jeho kamarádi jezdí na kolech a dají si třeba padesátikilometrovou trasu, poslouchala jsem jenom na půl ucha. On z té hospody už dotáhl tolik nápadů, že jsem ho nebrala vážně.
Jenže druhý den v tom pokračoval. Vyštrachal v garáží staré kolo, na kterém seděl naposledy snad ještě před narozením dětí. Nejistě se vozil po chodníku u domu a zkoušel, jestli je kolo funkční. Nevypadalo špatně, jen dofoukat gumy a bude to ok.
"Hele, na tomhle s kluky nemůžu vyrazit. Vždyť by se mi vysmáli," říkal pak zamračeně. "V čem je problém? To si tam jako ukazují, kdo má lepší kolo?" namítla jsem. "To zase ne, ale s tou herkou to prostě nejde. Potřebuji nové kolo..." dodal. Byla jsem proti. Podle mě nepotřeboval nové, to staré by mu v pohodě stačilo.
Manžel si koupil drahé kolo
Doufala jsem, že nové kolo zůstane jenom v rovině úvah. Ale to jsem se spletla. Za dva dny dorazil domů se sportovním kolem, které vypadalo hezky a bytelně. Pyšně se na něm vozil po chodníku a těšil se, jak půjde s klukama na výlet.
Neřekl mi, kolik ho ta sranda stála, ale já pak našla v garáži papíry od kola i s fakturou. Bylo to něco přes šedesát tisíc. Až se mi protočily panenky. Tak on je schopný utratit takovou sumu jenom za kolo? Hned jsem šla za ním, ať mi to vysvětlí.
"Dneska prostě kola stojí hodně. A to jsem ještě nebral nějaké opravdu drahé," řekl mi, ale vůbec mě tím neuklidnil. Za ty prachy už jsme mohli mít část rodinné dovolené někde u moře. Měli jsme pak doma nějakou chvíli dusno.
Byly to vyhozené prachy
Když tu slavnou jízdu absolvoval poprvé, domů se dovlekl totálně vyřízený. Pak jen ležel na gauči a stonal. Musela jsem se tomu smát. Druhý den nemohl jít do práce a hodil se marod. Pověděl mi, jak ho ničilo, že kluci mají rychlé tempo. A pořád na něj museli čekat. Byl unavený a cítil se trapně.
Zkusil ještě jednu jízdu, poté toho nechal. Teď na kolo sedá v garáži prach. Matouš nemá chuť ani jen se vozit třeba po okolí. Možná bych se i smířila s tím, že utratil takové peníze, kdyby jezdil pravidelně. Takhle mi to přijde jako vyhozené prachy. Když jsem navrhla, jestli kolo nechce vrátit do krámu, tak se ještě namíchl...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.