Můj boj s rakovinou: Dočetla jsem synovi pohádku a úplně náhodou si našla nádor, píše Hana Samsonova (35)

Hanka vnímá rakovinu trochu jinak, než bychom očekávali. Nenazývá ji mrchou ani se nehroutí. Bere ji tak, jak přichází, a nebojí se výzev, které přináší. Když se rozhodla podělit o svůj příběh se čtenářkami Lifee.cz, měla jedinou podmínku - zdůraznit význam prevence této obávané nemoci. I kdyby se jí díky sdílení jejího mrazivého vyprávění podařilo zachránit jeden jediný život, bude spokojená.

Máma pětiletého Jarouška má od březnového nálezu za sebou biopsii, sérii chemoterapií a brzy ji čeká zásadní operace, během níž jí lékaři odejmou obě prsa. Hanku pak čeká rok života bez ňader a v doufání, že se rakovina už nevrátí. Zde je její příběh pěkně od začátku.

Mohlo by Vás zajímat:

Můj boj s rakovinou: Agresivní nádor prsu jsem si našla den před 35. narozeninami, vypráví Hana Samsonova

Jak jsem si nahmatala bulku

Bulku jsem si našla vlastně docela "náhodou”. Záměrně používám uvozovky, protože věřím, že náhody v životě neexistují. Už pár měsíců jsem se cítila nezvykle unavená, vlastně od té doby, co jsem koncem loňského roku prodělala covid. Když jsem přišla po práci domů, svalila jsem se na gauč a v šest hodin jsem byla schopná usnout a spát až do rána. To mi vůbec nebylo podobné. Jsem obvykle člověk plný energie a jsem schopná zvládnout nezvládnutelné. Tehdy ovšem ne.

Den před mými pětatřicátými narozeninami měl manžel pracovní večírek, a tak jsme byli se synem doma sami. V takové dny se večer rádi společně zachumláme do postele, čteme si pohádky nebo si jen tak po tmě povídáme.

Když už bylo docela pozdě a přišel čas jít spát, tak jsem si v takovém tom uvolňujícím gestu vydechla a položila si ruce na hrudník. A v tom jsem ucítila pod pravou dlaní něco tvrdého. Tělem mi proběhla mrazivá vlna. Moje první myšlenka byla: “To je bradavka?!” Hned jsem se podívala dolů. Bradavka byla o dost níž a takto tvrdá by ani být nemohla… A v tu chvíli mi bylo všechno jasné.

Mohlo by Vás zajímat:

Radana Labajová o ztrátách: Zemřeli mi maminka, tatínek a se sestrou jsme zjistily, že máme dědičný syndrom rakoviny prsu

Poznatky ze samovyšetření

Když jsem poprvé slyšela o prohmatávání prsou a pátrání po podezřelém útvaru, nedovedla jsem si představit, co mám vlastně hledat. Na pohmat jsem sice vždycky cítila prsní žlázy, které jsou typicky hrbolaté, přesto pro mě bylo těžké určit, co je ještě v pořádku, a co ne. Člověk nemá s čím srovnávat.

Ovšem teď, když jsem si bulku nahmátla, nebylo o čem pochybovat. Nádor byl už v té době poměrně velký - zhruba 1,5x2 cm, takže si ho nešlo s ničím splést. Nejvíc bych ho připodobnila k hliněné kuličce, kterou spousta z nás v dětství cvrnkala do důlku. Když takovou kuličku obalíte tampónkem na čištění pleti, dostanete poměrně jasnou představu o tom, co hledat.

Na prevenci v pravém slova smyslu jsem ještě nechodila, ale vzhledem k tomu, že jsem byla před několika lety těhotná a pak kojila, můj gynekolog mě sledoval a vždy mi řekl, ať si zajdu na sono prsou. Což jsem dělala. Naposledy v loňském roce, dva roky po ukončení kojení. A doporučila bych to opravdu každé ženě - jednou ročně si zajít na sono prsou. Těch 600-800 Kč ročně za ten klid stojí. A za povinnost bych to považovala v rodinách, kde se nádor prsu již vyskytl.

Mohlo by Vás zajímat:

Anička Slováčková tři roky po rakovině prsu: Nějaké nálezy tam stále jsou, ale nezhoubné a v ohrádkách

Moje první pocity

Když jsem si tedy v březnu nahmátla onu bulku, nepochybovala jsem o tom, že půjde o nádor. Napadlo mě jediné: “A je to tady.” Najednou jsem byla úplně klidná, protože jsem něco takového už nějakou dobu čekala. Před třemi lety jsem si totiž prošla poměrně těžkou depresí, z níž se mi díky bohu podařilo dostat, i bez medikace. V té době jsem byla hodně nešťastná a stavěla se do pozice oběti. Měla jsem pocit, že všechno zlé, co se mi děje, je naschvál a že za všechno můžou ostatní, jen ne já. Vždy jsem se snažila hledat chyby nejdřív u sebe, ale v té době jsem na to neměla… 

A napadaly mě všelijaké děsivé myšlenky. Včetně té, kdy jsem si přála mít nějakou strašnou nemoc, při níž by kolem mě museli všichni běhat, kdy by mě všichni litovali a já bych byla ta “chudinka”. Když se nad tím zamýšlím z dnešního pohledu, zdá se mi to až absurdní, jak je člověk schopný sám sebe zahnat do kouta.

Deprese je nejhorší v tom, že přichází pomalu a plíživě a často si ji ani nevšimneme, dokud není pozdě. A právě proto jsem byla v klidu, když jsem si tu bulku našla, protože se mi v hlavě rozsvítilo. Jako by se mi v hlavě spojily drátky, najednou mi vnitřně všechno začalo dávat smysl. Mám nejspíš rakovinu.

Hanka měla to štěstí v neštěstí, že si nádor našla relativně brzy. Na sonu, které podstoupila loni v létě, měla prsa ještě v pořádku. Mohla tedy včas zahájit léčbu potenciálně velmi nebezpečného novotvaru. 

Jak vidno, rakovina může udeřit kdykoliv, bez ohledu na věk či fakt, zda ji čekáme, či nikoli. Proto, jak už Hanka zdůraznila, je nesmírně důležitá prevence. Ženy by si podle neziskové organizace Loono měly samovyšetřovat prsa každý měsíc, optimálně mezi 5. a 10. dnem menstruačního cyklu. Problém je, že málokterá z nás ví, jak na to.

Postup přitom není nikterak složitý, čítá 9 jednoduchých kroků a najdete jej v přiloženém videu.

Prsa si také nemusíte prohmatávat jen sama. Podle organizace Loono odhalí až třetinu zhoubných nádorů vyšetření, které provede váš partner. Ten vás totiž "má v ruce", a snadno tak zaregistruje i drobné změny.

Abyste na samovyšetření nezapomínali, můžete si navíc do chytrého telefonu stáhnout aplikaci Preventivka, která termíny pohlídá za vás.

Galerie Hanka Samsonova a začátek jejího boje s rakovinou

+ 1 fotka + 2 fotky