Facebook
Instagram
Pozvání do talk show Miluše Bittnerové Na kafeečko tentokrát přijala pětatřicetiletá maminka Hana Samsonova, která trpí agresivní rakovinou prsu. Promluvila zde o tom, jak se s vážnou nemocí vypořádává, jak zhoubný nádor objevila den před narozeninami a naznačila také další průběh léčby, která nebude vůbec jednoduchá. Hančin příběh budete od nynějška moci podrobně sledovat, protože se jej s vámi rozhodla sdílet. Bez obalu a tak, jak ho život přináší.
„Jsem Hanka, mám rakovinu prsu a nechci o tom mlčet," vysvětluje Hana Samsonova, která o zdlouhavé a náročné léčbě pravidelně referuje na sociálních sítích. Nově budete moci její boj sledovat také vy prostřednictvím pravidelné rubriky magazínu Lifee.cz.
V rozhovoru s Miluškou Bittnerovou působila vystudovaná tlumočnice a překladatelka klidně a vyrovnaně. Vzdor tomu, že se den předtím na lékařském konziliu dověděla, že se jí nádor objevil znovu. Koncem listopadu ji i proto čeká oboustranná mastektomie, tedy odstranění obou prsou, a v budoucnu také vaječníků. Do druhé operace ovšem plánuje máma pětiletého syna Jarouška ještě druhé dítě.
„Většina lidí má k rakovině a její léčbě jiný přístup a bude to pro ně spíš zdrcující. Ale i proto bych svůj příběh chtěla sdílet - ukázat i jinou stránku. Jde to i jinak," říká optimistická Hanka Milušce Bittnerové.
Hana Samsonova o nálezu bulky
Prsa mohou být zdrojem velkého utrpení, je to tak?
Ukázalo se, že ano, ale já to neberu jako utrpení. Jsem přesvědčená o tom, že každá nemoc, která k nám přichází, nám má něco říct. Co nám má říct rakovina? Každému něco jiného.
Aktuálně jsi v léčení. Diagnóza zazněla na jaře.
Letos 28. dubna jsem dostala výsledky biopsie, což je nejdůležitější vyšetření ze všech. Z ní je naprosto jasné, jaký typ nádoru to je, jak rychle roste a jak je agresivní. Zároveň se stanovuje celý proces léčby.
Takže s rakovinou žiješ asi osm měsíců?
Zřejmě i déle, protože se musela nějak vyvíjet. Já si nádor našla na konci března, den před 35. narozeninami. Bylo to náhodou. Odhaduji, že jsem ho mohla mít asi od ledna letošního roku, protože v té době jsem začala pociťovat extrémní únavu. Přišla jsem z práce, vyzvedla syna, přišla domů a v šest hodin už jsem odpadla na gauč. To mi vůbec nebylo podobné, jsem člověk plný energie. Bylo mi to divné. Potom jsem dostala nějakou nemoc a vůbec jsem se z toho nemohla dostat. A v březnu přišlo tohle překvapení.
Během samovyšetření jsi zjistila, že máš bulku?
Nebylo to během samovyšetření. Dříve jsem si ho dělala, ale protože jsem se s nádorem nikdy předtím nesetkala, tak jsem pořádně nevěděla, co hledat. Ono se řekne - bulka, hledejte změny. Ale jaké změny? Když to člověk nikdy necítil, tak jak to má vědět?
Takže jak jsi na to přišla?
Manžel byl v práci na nějakém večírku a my šli se synem spát. On si vždycky rád lehne ke mně, když tam manžel není. Zachumlali jsme se a četli pohádku. Když jsme šli spát, položila jsem si ruce na prsa a ucítila tvrdou bulku. „To je bradavka? Bradavka je ale níž. Hm, tak mám jasno!"
Takhle rychle jsi to věděla?
Takhle rychle, to se opravdu nedá s ničím splést. Je to, jako když nahmátneš hliněnou kuličku, kterou obalíš vatovým tamponkem. Je cítit, že je to tvrdé, ale má to nějakou rezistenci. Cítíš, že tam je tvrdá boule.
Co jsi potom udělala?
Nepanikařila jsem. Zkusila jsem jít spát.
A šlo to?
Vlastně ano. Já to čekala - že se něco takového stane. Před třemi lety jsem si prošla poměrně těžkou depresí a něco takového jsem si skoro i přála. Já chtěla strašně trpět, aby mě všichni litovali. Člověka napadají v té depresi různé myšlenky. Proto mě to ani nepřekvapilo. Ono se říká, buďte opatrní s tím, co si přejete, protože vaše přání se mohou splnit.
Deprese také není legrace. To sis prošla náročným obdobím.
Bylo to složité a ještě se mi to spojilo s mateřskou. Malému byl asi rok a půl.
Když se něco pokazí, tak pořádně.
Já si za to můžu tak trochu sama, ráda sedím zadkem na více židlích a ta energie ze mě sálá. Měla jsem jednu práci, druhou práci, do toho jsem začala podnikat. Přes den jsem byla s malým a když spal, tak jsem podnikala. Když šel večer spát, dala jsem si od osmi do desíti volno a potom třeba do tří do rána pracovala.
Takže sis nahmatala hliněnou kuličku v prsu. Pořád tam byla šance, že to bude nezhoubný nádor. Nebo vy máte tuhle nemoc v rodině?
Máme. Moje maminka jí nikdy netrpěla, ale měly to obě sestry mé babičky. Když se pak určí, že tam zhoubný nádor je, tak se dělá genetické vyšetření, protože to není úplně normální, aby měl člověk v 35 letech nádor.
Hana Samsonova a první slzy
Jak fungovala tvoje psychika? Pokud jsi před třemi lety trpěla depresí, předpokládám, že bereš nějaké prášky.
Neberu. Naopak mě to posílilo. Když jsem si ten nádor našla, tak jsem nepanikařila. Poprvé jsem ve spojitosti s tou nemocí brečela teprve včera, protože jsem dostala nějaké výsledky, které mě úplně nepotěšily. To byl první den, kdy jsem si řekla: „A do háje!" Byla jsem zklamaná, že to je trošku jinak, než to mělo být. Jinak od začátku té léčby nic, žádná slza - tím, že jsem to trošku čekala nebo tušila. Zřejmě za to může nějaký náš ženský hlas. Když k nám promlouvá a my ho posloucháme, tak můžeme získat spoustu informací. Každý si o tom může myslet, co chce, ale já to vím, protože už jsem s ním komunikovala. Díky tomu jsem byla úplně v pohodě.
Hana Samsonova a ztráta vlasů
Ani ty vlasy s tebou nic neudělaly?
Když mi to doktorka poprvé řekla, to bylo na konzultaci v chemostacionáři, obrátila se ke mně od počítače a povídá: „Paní Samsonova, ale bude tam ta ztráta vlasů, připravte se na to." Pokrčila jsem rameny. Vždyť mi zase dorostou. Vlasy nejsou ruka. Bylo léto a bylo to v pohodě, navíc která ženská se odhodlá a řekne si: „Tak fajn, teď to vezmu strojkem a jdu dohola! A vyzkouším si, jaké to bude." Já jsem člověk, který velmi rád zkouší nové věci. Jsou to nové zážitky a nové emoce. Řekla jsem si, že když už je to tady, tak pojďme do toho!
Vlasy začaly padat s druhou chemoterapií?
Ano. Byli jsme zrovna na Moravě a já třetí den od chemoterapie začala cítit, že mě bolí celý člověk. Bolest postupovala od trapéz během pár minut až do boků, a najedou to jako lusknutím prstů přeskočilo na hlavu. V tu chvíli mě začaly bolet vlasy - jako, když si uděláte culík a máte ho třeba dvě hodiny pevně utažený. Byla to bolest po celé hlavě. Začala jsem si ji škrábat. Vjela jsem si rukama do vlasů a ne že by mi tam zůstávaly chuchvalce vlasů, ale zůstávaly mi mezi prsty. Řekla jsem si: „Aha, tak jo! Tak je to tady!" Takže jsem si několikrát denně vlasy vyčesávala a chtěla jsem vědět, jak velká ta ztráta bude. Oni radí o vlasy pečovat, netahat je a zbytečně nečesat. Já se té ztráty nebála. Bylo to docela srandovní, protože to začalo vypadávat nerovnoměrně. Myslela jsem si, že to bude vypadávat po celé hlavně, ale to jsou ta očekávání versus realita. Vypadala jsem potom jako Gorbačov, který měl kolem hlavy půlměsíc.
Dobrý přístup. Dokážu si představit ženy, které kvůli tomu pláčou.
Vím a je mi to jasné. Většina lidí k tomu má jiný přístup a bude to pro ně spíš zdrcující. Ale i proto bych to chtěla sdílet - ukázat i tu jinou stránku. Jde to i jinak.
Hana Samsonova a nečekané komplikace
Od jakého momentu svůj příběh sdílíš?
Od chvíle, kdy jsem se dozvěděla, že mám rakovinu.
Teď máš za sebou čtyři chemoterapie a nádor zmizel.
Přesně tak. Po první přestal růst, po druhé a třetí se zmenšil a po čtvrté už jsem v tom prsu necítila na pohmat nic.
Co bylo naplánované dál?
Dvanáct slabších chemoterapií, které se dávají každý týden. Ty původní se podstupují většinou po třech týdnech, ale jde to zkrátit. Já je měla každé dva týdny, protože ten nádor rostl rychle a byl agresivní. Tyhle slabší jsou jednodušší a jsou určené na takový průplach celého těla, protože z nádoru se mohou uvolnit buňky a putovat po celém těle. Tohle má zamezit usazení rakoviny jinde v těle.
To už je hodná chemoška, která dovolí vlasům růst?
Úplně ne. Ona je hodná, ale ztráta ochlupení tam je. Mně po nich začalo vypadávat obočí i řasy.
Řasy teď ale máš.
Teď mám, už mi začaly dorůstat a můžu se i namalovat.
Ty jsi chodila v poslední době na chemoterapie? Vidím, že máš kanylu.
Jsem měsíc po jejich ukončení, ale katetr mi zůstal. Ten mám kvůli operaci, byl by nesmysl ho vyndávat a zase zavádět.
Plánovaná byla jaká operace?
Úplně původně taková, že se vyndá jen ten nádor, pokud tam nějaký zbytek bude, ale prsa by mi zůstala. Teď je to jinak.
Pojďme si říct, co se stalo. Na Lifee.cz to s tebou budeme prožívat a mysleli jsme si, že to bude méně dramatické.
Přesně tak. Ten zákrok se změnil, protože na genetice mi vyšla pozitivně mutace BRCA1, což znamená, že tam je vysoká doživotní šance, že se rakovina znovu projeví. To znamená, že by bylo nerozumné si ta prsa nechávat. Proto prsa půjdou pryč a jsou dva postupy, jak se to dělá. Původně jsem je chtěla odstranit a rok chodit bez nich, aby se to zahojilo a pozorovalo, jestli tam něco neroste. Pak to ale vypadalo, že by mi mohli udělat plastiku prsou rovnou - tkáň z nich by se celá vybrala a hned by se namodelovala nová prsa. Na to už jsem se začala těšit. Včerejškem se to změnilo. Před týden jsem si dělala samovyšetření a ta boule je tam znova.
Na tom samém místě?
Ano, jen o pár milimetrů vedle.
Takže teď bude následovat operace?
Ano. Další chemoterapie už nejsou zapotřebí, protože stejně mě čeká ta operace, kde mi prsa budou brát. Rok budu chodit bez nich a pak se udělá modelace.
Čekají tě ještě vyšetření, jestli se to nerozšířilo někam jinam?
Potom asi ano, ale do operace se to dělat nebude. Doktoři řekli, že teď se tam není potřeba znovu dívat, jak se to vyvíjí. Stejně se prsa budou dávat pryč.
Když je tam tento gen BRCA1, je to také o vaječníkách?
Ano, s jedničkou i s dvojkou. Jednička je horší v tom, že má větší šanci na propuknutí rakoviny vaječníků - až 65 %. U dvojky jen 17 - 23 %.
A můžu se zeptat, jak to plánuješ?
Po ukončení léčby musím mít dva roky od chemoterapie, abych mohla otěhotnět. Chtěli bychom ještě další dítě. Jaroušek už se dva nebo tři roky ptá na sourozence. Bude si muset počkat, ale já bych to dítě ještě opravdu chtěla. Není to vyloučené a záleží na dalších vyšetřeních. Chtěla bych otěhotnět a po porodu se nechat odoperovat a vaječníky si nechat vzít. Kde není půda, nemůže nic růst.
O čem ještě promluvila Hana Samsonova?
- Jak na její nemoc reagovali blízcí
- Jak probíhala první vyšetření
- Proč ji na gynekologii nechtěli vyšetřit
- Jak probíhá chemoterapie
- Jak si správně samovyšetřit prsa
Zdroj náhledové fotografie k článku: Lifee.cz/talkshow Na kafeečko
Související články
