Facebook
Instagram
Letní seriál magazínu Lifee.cz o urgentní medicíně pokračuje dalším dílem. Po úvodním videu, v němž ukazují univerzální první pomoc, se záchranáři z pořadu Prokopni to zaměřili na resuscitaci. Ta se liší podle toho, zda ji poskytujete dospělému, dítěti anebo tonoucímu. V čem? To hlavní aktéři seriálu Prokop Seif a Prokop Voleník detailně popisují a demonstrují ve videu, které může někomu zachránit život.
Resuscitace, přesněji řečeno kardiopulmonální resuscitace (KPR), je metoda, jejímž cílem je oddálení klinické smrti a zamezení nevratného poškození životně důležitých orgánů. Jedná se o nepřímou srdeční masáž a umělou plicní ventilaci, které dočasně suplují základní životní funkce - srdeční činnost a dýchání.
Jak zjistit, že člověk potřebuje resuscitaci
Jak ale zjistit, že člověk, kterého jsme našli bezvládně ležet, potřebuje resuscitaci? "Když někde uvidím ležícího člověka, pravidlo číslo jedna je vlastní bezpečnost. Podívám se, zda já někam nespadnu, nebo jestli něco nespadne na mě," poukazuje Prokop Voleník, záchranář a tiskový mluvčí Zdravotnické záchranné služby Ústeckého kraje.
V případě, že se cítíme v bezpečí, můžeme přejít k oslovení dotyčného. "Pokud nereaguje, je důležité mu zatřást ramenem. Pokud nereaguje ani na zatřesení, je potřeba mu způsobit bolestivý podnět a zjistit, zdali se brání," vysvětluje Voleník. "Já používám klouby ruky, kterými mu přejedu po hrudní kosti. Když se nebrání, je důležité zkontrolovat, jestli dýchá," upozorňuje na další bod v cestě za eventuální resuscitací.
Zda člověk dýchá, zjistíme podle zkušeného záchranáře snadno. Vleže na zádech mu srovnáme hlavu, dáme jednu ruku pod bradu a druhou na čelo a zakloníme mu hlavu. "Pak se k němu skloním a s uchem u jeho tváře poslouchám, jestli cítím a slyším proud vydechovaného vzduchu," poukazuje Voleník.
Kdyby dotyčný dýchal normálně, uvidíme dva až tři nádechy během deseti vteřin, na tváři ucítíme proud vydechovaného vzduchu a uchem uslyšíme dýchání. "V případě, že neslyšíte, necítíte a nevidíte žádné pohyby hrudníku, je důležité okamžitě zavolat na 155 a začít s laickou resuscitací," říká Prokop Voleník.
Jak provádět resuscitaci u dospělého člověka
Jak taková resuscitace probíhá? "Je třeba zahájit komprese hrudníku. Ty se dělají tak, že přiložíte doprostřed hrudníku hranu dlaně, propletete nebo překřížíte prsty, propnete lokty a budete mačkat hrudník do hloubky pěti až šesti centimetrů rychlostí sto až sto dvacet za minutu," vysvětluje Prokop Seif, lékař Anesteziologicko-resuscitačního oddělení Nemocnice Most, zatímco jeho kolega demonstruje resuscitaci na figuríně.
"Po 30 zmáčknutích hrudníku přichází čas na dva umělé vdechy. Dělají se tak, že dotyčnému znovu zakloníme hlavu, zprůchodníme dýchací cesty, zmáčkneme nos a ústy obemkneme ústa pacienta," popisuje. "Dáme do nich dva umělé vdechy tak, aby se zvedl hrudník, a neprodleně pokračujeme ve stlačování hrudníku."
Pokud umělé dýchání neumíme, nejsme v tom proškoleni nebo se bojíme, abychom se kupříkladu nenakazili nějakou infekcí, nemusíme ho provádět, ale je naprosto nezbytné stlačovat hrudník a nepřestávat s tím. V resuscitaci, ať už s dýcháním nebo bez, pokračujeme do doby, než si pacienta převezme záchranná služba nebo dokud se nezačne aktivně bránit.
3 chyby, kterým se vyhněte
Jako laici se při resuscitaci můžeme dopustit celé řádky chyb. Mezi nejčastější patří podle záchranářů fakt, že má pacient něco pod hlavou. "Pokud je v bezvědomí, nesmí tam nic mít, abychom mohli provést kvalitní záklon hlavy," zdůrazňuje Seif. Další častá chyba je špatná poloha rukou na hrudníku. "Ruce sklouzávají ze strany na stranu, masáž je buď mělká, nebo moc v hloubce nebo se špatnou frekvencí. V neposlední řadě mezi chyby patří, když ten, kdo stlačuje hrudník, prohýbá lokty, což výrazně snižuje efektivitu kompresí hrudníku," vyjmenovává lékař.
Jak provádět resuscitace u dětí
Určitá specifika pak má resuscitace u dětí. "U nich mnohem častěji než u dospělých dojde k zástavě oběhu tím, že se dusí, nemají kyslík. Proto u dětí začínáme tím, že do nich pětkrát vdechneme tak, aby se jim zvednul hrudník," zdůrazňuje Prokop Seif. Poté je třeba minutu provádět stlačování hrudníku - patnáct stisknutí ku dvěma vdechům. "To dýchání u dětí je mnohem důležitější a měli bychom ho dělat," tvrdí lékař.
Po minutě, je-li na místě jediný záchranář, je třeba zavolat linku 155. Pokud jsme dva, jeden poskytuje resuscitaci, druhý hned volá 155. A v resuscitaci pokračujeme, dokud nepřijede záchranná služba. "Stlačovat hrudník můžete podle své síly a velikosti dítěte buď jednou rukou, nebo standardně oběma, aby komprese byly dostatečně kvalitní," instruuje Seif.
Resuscitaci u tonoucího a použití defibrilátoru
Podobné pravidlo, tedy zahájení resuscitace umělými vdechy, platí i v případě záchrany tonoucího. "U tonoucího začínáme pěti vdechy, je potřeba mu dodat kyslík do organismu. Po pěti vdeších pokračujeme 30 stlačeními hrudníku, po 30 stlačeních následují dva umělé vdechy. Důležité je vždycky zavolat na linku 155," vysvětluje Seif.
Máme-li po ruce defibrilátor, můžeme při resuscitaci použít i ten. Tonoucího je ale nejprve třeba osušit, protože se bude pracovat s elektrickými výboji, a posléze vyjmout z obalu elektrody. "Na každé elektrodě je krásně namalováno, kam se lepí. Jedna do oblasti pravého podklíčku a druhá do střední axilární čáry, tedy do podpaží na hranu prsa," demonstruje Voleník. "Pak elektrody připojím do přístroje a zmáčknu start. Elektrody je důležité lepit během probíhajícího stlačování a dál se řídit podle toho, co vám defibrilátor bude radit," zdůrazňuje.
Zcela výjimečná je pak resuscitace nejmenších dětí a té se oba Prokopové budou věnovat příště.
Související články
