Sylvie (33): Po příjezdu na dovolenou jsme zjistili, že je naše chata obsazená. Boj o to, kdo zůstane, měl nečekanou dohru

Měla to být super dovolená, ale když jsme vstoupili do útulné chalupy na pomezí Čech a Polska, v obýváku seděla vybalená jiná rodina. Nechápali jsme, co se děje, kde se stala chyba. Není tady víc chalup na jednom pozemku, že bychom se spletli?

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (36): Na chatě jsem si půjčila cizí chůvičku s kamerou. Na to, co jsem zahlédla u synovy postýlky, nikdy nezapomenu

Rozhodli jsme se první noc strávit společně

„To musí být nějaký omyl,“ pokýval hlavou manžel. Ale ne, bylo to tak. Někde se stala chyba, ale nebyli jsme schopní se dopátrat kde, dokud jsme se neuklidnili a nepředstavili se. „Irena Pokorná,“ řekla žena, podala mi ruku a mně to hned došlo.

„Sylvie Pokorná. Těší mě,“ představila jsem se. Netrvalo ani sekundu, než nám docvaklo, proč se naše dovolené zamotaly do sebe. Pokoušeli jsme se dovolat majiteli, ale nezvedal to. Dohadovali jsme se, kdo zůstane, a kdo ne, ale jak jsme si povídali, zjistili jsme, že nikdo z nás nemá kam jít. Všichni jsme dorazili odpoledne a na večer už jsme s dětmi cestovat nechtěli. A tak jsme se rozhodli zůstat přes noc a počkat, jestli se ozve majitel.

Mohlo by Vás zajímat:

Mariana (31): Na chatě jsem nechala porazit starou hrušeň. Netušila jsem, že stála na malém pohřebišti

Sdílení chaty bylo komedií i hororem

Příprava na nocleh byla jako komedie plná omylů. Lůžka se přidělovala, přehazovala a zase přidělovala. Naše drahé děti, natěšené na dovolenou, se navzájem podezřívavě pozorovaly a zjevně přemýšlely, kdo jsou ti vetřelci. My dospělí jsme chodili po špičkách a snažili se nenarušovat prostor ostatních. Ale řeknu vám, sdílet jednu koupelnu s další rodinou? Šílené!

Majitel se neozval ani druhý den ráno. Rozhodli jsme se k druhým Pokorným přidat na výlet a počkat do oběda, jestli se naše situace vyřeší. Přijeli jsme sice až druzí, ale odmítala jsem chatu opouštět bez majitelova příslibu řešení naší situace nebo aspoň záruky, že nám budou vráceny peníze.

Odpoledne po návratu z výletu se majitel konečně ozval. Omlouval se a vysvětloval nám, že má v okolí ještě jednu nemovitost, kde nás měl v úmyslu ubytovat, ale bohužel se stihne dostavit nejdříve druhý den odpoledne. Nevěřila jsem vlastním uším, ale co jsme mohli dělat? Měli jsme tu strávit dva týdny. A tak večer začala stejná motanice jako předtím. Museli jsme se v chatě pro čtyři poskládat a nebylo to snadné ani pohodlné.

Mohlo by Vás zajímat:

Vladimír (45): Dal jsem pěstí bráchovi. Za to, co provedl své manželce, si to zasloužil

Nakonec jsme se spřátelili a stýkáme se dodnes

Další den jsme se rozhodli vypravit na koupaliště. Sice jsme spolu vycházeli, ale začínalo být jasné, že si narušujeme prostor a dovolené máme zkažené tím, že si nikdo nemůže dělat to, za čím sem přijel. Během balení nervozita stoupala. Irena na mě zničehonic vyjekla: „Tvoje dcera vzala mojí plavky. To je teda výchova.“ Hned jsme se začaly dohadovat, až to vypadalo, že se do sebe pustíme fyzicky.

Uprostřed vášnivé výměny názorů zasáhly naše děti. „My jsme si ty plavky vyměnily. Co kdybychom si vyměnili všechny věci?“ navrhly. Stály jsme tam jako opařené a pak se obě spontánně rozesmály. Ten proces byl překvapivě katarzní.

Sice jsme se to odpoledne odstěhovali do druhé chalupy, ale ta byla ve vedlejší vesnici, a tak jsme zbytek dovolené strávili společně. Prázdninová záměna, jakkoli absurdní, se stala základem přátelství, které překovalo hranice oné stísněné chalupy. Odjížděli jsme jako jedna velká, chaotická a šťastná rodina, kterou navždy spojovala vzpomínka na podivnou dovolenou, příběh, o který se budeme dělit a kterému se budeme smát ještě mnoho let.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jiřina (64): Na chatě jsme sundali ze zdi starý kříž. Jaká to byla chyba, jsme zjistili ještě tu noc