Mariana si chtěla na své chatě vytvořit zcela novou zahrádku. A kvůli tomu se zbavila starého stromu. Jenže pak ji začaly trápit zlé sny. A Mariana se dozvěděla, že původní majitelka chaty pod hrušní pohřbívala své nenarozené děti...
Před časem jsem si koupila vysněnou chatu kousek od řeky. Měla jsem jasnou představu o tom, jak bude vypadat zahrada. A tak jsem nechala pokácet neplodící hrušeň. Pak mě začaly trápit noční můry a brzy jsem se dozvěděla, co bylo pohřbeno pod tím stromem.
Trápily mě noční můry
Chatu jsem chtěla koupit léta. Trvalo dlouho, než jsem našla tu pravou. Majitelka ji prodávala před odchodem do domova důchodců. Prosila mě, abych nechala zahradu v původním stavu, ale já už věděla, že ji neposlechnu. Říkala jsem si, že co oči nevidí, to srdce nebolí.
Toužila jsem po zenové zahrádce v japonském stylu a bylo zapotřebí pokácet starou hrušeň, která prý nikdy nenesla ovoce. Jakmile se tak stalo, začaly mě trápit nepříjemné noční můry. V nich se mi zjevovali andílci jako ze starých obrazů. Buclatá miminka s křidélky, ovšem s černýma rozhněvanýma očima.
Nad ránem jsem slýchala dětský pláč a noci na chatě se stávaly nesnesitelnými. Nemohla jsem spát. Nezabíraly ani bylinky nebo léky na spaní. Nevěděla jsem, co si počít. Bylo mi divné, že první týdny jsem spala každou noc bez problémů. Rozhodla jsem se navštívit bývalou majitelku chaty.
Prozradila mi temné tajemství
Když to všechno slyšela, málem jí vypadl z rukou šálek s čajem. Byla zděšená tím, co jí povídám. A znovu se mě ptala, jestli jsem nechala zahradu v původním stavu. Zajímala se hlavně o hrušeň. Cítila jsem, jak rudnu, ale zalhala jsem.
„Řeknu vám pravdu, měla byste to asi vědět. Je to už moc dávno, více než padesát let,“ začala vyprávět smutný příběh. Byla tehdy krátce vdaná a s manželem toužili po dítěti. Pořídili si chatičku, kam se jezdili rekreovat. Když čekala první dítě, často tam odpočívala.
O dítě ale nakonec přišla. Bohužel se to opakovalo pětkrát, vždy v prvním trimestru těhotenství. Dříve se nic nehlídalo pomocí ultrazvuku, musela si poradit sama. Svoje nenarozené děti pohřbívala právě pod hrušní. Možná proto ani ten strom neplodil ovoce...
Chtěla jsem napravit svůj čin
Když jsem se vracela na chatu, věděla jsem, že musím zasadit nový strom. Sehnala jsem nádhernou hrušeň a zasadila ji vedle zbytků původního stromu. Zlé sny nadobro zmizely a už se neozýval ani dětský pláč.
Možná se mi to zdá, ale strom roste zázračně rychle. Starám se o něj a chodím kolem něj po špičkách. Přeci jen respektuji ten prostor, který je malým hřbitovem. Jednou jsem přijela na víkend a pod hrušní zářily fialové zvonky. Beru to jako poděkování.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.