Tadeáš (36): Byl jsem na kolegyni chvíli milý. Od té doby je jak pijavice a uhání mě na každém kroku

Pracuju ve firmě už pátým rokem a jsem velmi spokojený. Vyjednal jsme si skvělé podmínky a šéf i kolegové jsou bezva. Proto jsem se vždy do práce těšil. Jenže to se bohužel s nástupem nové kolegyně dost změnilo...

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (27): Kolegyně převzala zásluhy za můj projekt a povýšili ji. Bylo na čase jí ukázat, s kým si zahrává

Pomoc se obrátila proti mně

Když k nám nastoupila Klára, vedení mě požádalo, abych jí pomohl se zaučením. Neměl jsem s tím problém. Byl jsem rád, že ji mohu uvést do chodu firmy a usnadnit jí první týdny. Ještě si sám pamatuju, jak jsou začátky někdy náročné. „Pokud budeš cokoliv potřebovat, dej vědět,“ řekl jsem jí přátelsky hned první den. To jsem tehdy netušil, jak moc si tuhle větu vezme k srdci.

Ze začátku to fungovalo skvěle. Klára se rychle zapracovala a byla milá. Často se ptala a u toho se vždy omlouvala, že mě otravuje. Ale měl jsem trpělivost. Jenže po čase jsem si všiml, že její chování ke mně je jiné než ke zbytku kolegů. „Tadeáši, ty jsi tak skvělý,“ říkala často, když jsem jí s něčím pomohl. Bral jsem to jako projev vděčnosti. Ale pak začala být příliš osobní. Najednou mi nejen poděkovala, ale přidala k tomu i fyzický kontakt. Pohladila mě po ruce nebo rameni...

Mohlo by Vás zajímat:

Leoš (32): Líbí se mi jedna kolegyně v práci. Jenže se o ní nese, že žije s maminkou a je panna

Nadbíhání už je dost otravné

Postupně mi začalo docházet, že si Klára mé chování vyložila jinak. Začala mi nosit kávu nebo zákusek z cukrárny, i když jsem ji o to vůbec nežádal. Často se zastavovala u mého stolu s tím, že něco potřebuje. A bylo jasné, že je to jen záminka, aby mi mohla být na blízku. A pak mi jednou napsala na služební číslo zprávu: „Co děláš o víkendu? Nechceš někam zajít?“

Odpověděl jsem stručně a zdvořile. „Děkuju, ale mám jiné plány.“ Doufal jsem, že to pochopí, ale situace se spíš zhoršila. Klára flirtovala i v kanceláři, což si samozřejmě všimli ostatní kolegové. A dobře se tím bavili. „Tak co, kdy ji konečně podlehneš?“ poškleboval se jeden z nich. „Ty jsi ale zlý chlapec, takovou hodnou holku necháš, aby se trápila,” rýpnul si další.

Mohlo by Vás zajímat:

Marta (28): Kolegyně už neví, jak zaujmout. Se svým manželem si navzájem vykají, přijde mi to směšné

Zkoušel jsem to po dobrém

Mám toho dost. Každé ráno před prací se mi dělá divně, když si představím, co mě zas čeká. Děsím se, že na mě Klára zas někde vyskočí a bude nepříjemně vlezlá. Když už jsem to nemohl vydržet, rozhodl jsem se s ní promluvit. „Kláro, musíme si něco vyjasnit,“ začal jsem. „Moc si vážím naší spolupráce, ale mám pocit, že si mě spojuješ s něčím víc, než co tady mezi námi je. Já o nic takového nestojím.“

Klára se zasmála. „Ale prosím tě, já si jen dělám legraci.“ Jenže to není pravda. Pokračuje dál, jako by žádný rozhovor neproběhl. Přemýšlím, zda je fakt tak natvrdlá a hloupá. Nechtěl jsem být drsný, ale asi budu muset, jinak se zblázním.

Mohlo by Vás zajímat:

Olina (46): Mladší kolegyně začala doučovat mého syna. Nečekala jsem, že se to tak zvrtne a předá mu i jiné zkušenosti

Už nevím, jak to řešit

Její chování mě frustruje. Nejenže se kvůli tomu nemohu plně soustředit na práci. Šéf si mě už dokonce pozval na kobereček. A já se raději vymluvil na rodinné problémy. Dobírání kolegů už mi taky leze na nervy. A já nevím, jak dál.

Odchod z firmy nepřipadá v úvahu. Mám svou práci rád a přece se jí nebudu kvůli ní vzdávat. Stačí, že svým chováním kazí vztahy nejen mezi námi, ale i v celém kolektivu.

„Musím to nějak vyřešit,“ říkám si každý den, protože se bojím, čeho je ta holka ještě schopná. Ale jak? Zvažuji, že se nakonec obrátím na nadřízené, i když bych raději situaci vyřešil lidsky a v klidu. Ale moc nadějí už tomu nedávám...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Eleonora (40): Kolegyně si myslí, že můj život je lehký. Pomlouvají mě, ale nevidí, že pečuju o tři děti a domácnost