Táňa nikdy neváhala, když ji kamarádka požádala o pomoc. Když přišla s prosbou o půjčku na opravu auta, Táňa jí půjčila ze svých úspor. Jenže brzy zjistila, že peníze byly utraceny jinak, než jí bylo řečeno. Sociální sítě totiž odhalily pravdu...
S Veronikou se známe už od střední, ale nejvíce jsme se skamarádily ve firmě, kde jsme se po letech potkaly. Myslela jsem, že naše přátelství je založené na upřímnosti a důvěře a že nás jen tak něco nerozdělí. Ale to jsme se bohužel velmi spletla. Nikdy bych si nepomyslela, že by mě mohla tak zklamat...
Bez váhání jsem sáhla do svých úspor
„Táňo, mám velký problém,“ volala mi Veronika jedno odpoledne s téměř zoufalým výrazem. „Rozbilo se mi auto a potřebuju ho dát opravit. Jenže teď na to nemám peníze. Myslíš, že bys mi mohla půjčit?“
Bez váhání jsem sáhla do svých úspor. „Jasně, kolik potřebuješ?“ zeptala jsem se.
„V servisu říkali, že to bude nejmíň za desítku. Vrátím ti to hned, jak to půjde,“ slíbila mi. Věřila jsem jí. Nebyl důvod pochybovat. Peníze jsem jí předala ještě ten den a měla dobrý pocit, že jsem jí pomohla. Sama používám auto denně a vím, jak je důležité.
Na Instagramu mě čekal šok
O pár dní později jsem si jen tak z nudy projížděla Instagram, kam skoro vůbec nechodím. Až mě zarazil jeden příběh. Byla v něm fotka, která mi vzala dech. Veronika stála před luxusním obchodem v Paříži s plnými taškami a s ní další kamarádka. Fotka měla popisek: „Ta nej dámská jízda! Shopping v Paříži.“
Byla jsem v šoku. To přece nemůže být pravda. Vždyť mi říkala, že nemá peníze ani na opravu auta! Nejspíš si uvědomila, že bych to mohla vidět, a tak to za pár minut smazala. Ale já si fotku stihla uložit.
Byla jsem tak vytočená. Měla jsem sto chutí ji napsat něco opravdu ošklivého. Ale pak jsem si řekla, že si ji vychutnám osobně.
Skončila jsem s ní
„Jak se jinak máš? A jak bylo na výletě? zeptala jsem se rejpavým způsobem, když jsme se potkaly v naší oblíbené kavárně. Chvíli něco koktala a pak změnila téma. Koukala jsem na ní a bylo mi zle. Ani se mi nedokázala podívat do očí a přiznat se. Já blbá husa jí ještě pomohla. „Takže místo opravy auta jsi jela na výlet? To se vážně nestydíš?” A ukázala jsem jí fotku, co jsem si uložila. Celá zbledla.
„Promiň, je mi to trapné. Ale kolegyně mě přemlouvala. A já tam nechtěla být za socku. A bylo mi blbý ti říct pravdu. Já ti je vrátím, neboj,“ odpověděla.
„To jsi kámoška? Vždyť jsi mě sprostě podvedla a lhala mi. Kdybych tu fotku náhodou neviděla, na nic bych nepřišla, že? Myslela jsem naivně, že jsi v nouzi, ale ty jsi mezitím utrácela moje peníze za luxusní hadříky. Tím si u mě skončila,” řekla jsem jí narovinu a odešla.
Doufám, že se mi aspoň vrátí peníze
A později ji ještě poslala zprávu, že očekávám vrácení peněz do konce měsíce. „Jestli je nevrátíš, budu to řešit jinak,“ varovala jsem ji. Teď čekám, jestli své slovo dodrží. Ale jedno vím jistě – naše přátelství skončilo. Zklamala mě tak, že už jí nemůžu věřit.
Tahle zkušenost mě aspoň poučila. Vím, že bych měla být opatrnější v tom, komu důvěřuju a komu pomáhám. A i když mě to velmi mrzí, jsem ráda, že pravda vyšla najevo. Protože v životě není místo pro lidi, kteří vás využívají a lžou vám do očí.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.