Renata je nešťastná, její nejlepší kamarádka Klára i v druhém vztahu čelí domácímu násilí. Svého muže však vytrvale hájí.
Klára a já jsme kamarádky od první třídy. Prošly jsme si spolu vším; od prvních lásek až po vážné životní zkoušky. Když mi Klára poprvé představila Pavla, měla jsem pocit, že po všem, čím si prošla s prvním manželem, našla konečně toho pravého. První muž ji bil, odešla od něj jen díky velké podpoře rodičů. Vztah s Pavlem vypadal ideálně, moc jsem jí to přála! Jenže už rok po svatbě se vše začalo dramaticky měnit. Klára je tam, kde byla dřív…
Kamarádka obhajuje neobhajitelné
Klára se mi svěřila až poté, co ji partner napadl podruhé. „Stalo se to už jednou, měsíc zpátky, přišel tehdy z večírku a byl opilý. Nechtěla jsem s ním spát v jedné posteli…“ vyprávěla a měla slzy na krajíčku. Nechala jsem ji mluvit dál, nijak jsem nezasahovala. Šokující pro mě bylo, že ač měla slzy v očích, tak svého muže hájila. Prý se ráno omluvil, koupil jí květiny, udělal snídani – odpustila mu.
Nepřerušovala jsem ji a kamarádka pokračovala: „Včera to udělal zase. Tentokrát jsem to asi vyprovokovala.“ Ta slova mě rozčílila! Samozřejmě jsem jí ihned řekla, že pro jakékoliv násilí není v normálním, zdravém partnerském vztahu místo. Klára muže však vytrvale hájila. Kdyby mně jí nebylo líto, snad bychom se i pohádaly.
Nechápu, proč nechce pomoc
Nejen v té době jsem jí mnohokrát řekla, že jsem tu pro ni, a že mi může kdykoliv zavolat a já jsem připravena jí pomoci. Dny plynuly, ti dva odjeli do Dubaje, Pavel měl evidentně „dobré období“, a tak svou ženu rozmazloval. Klára byla nadšená – prý ji miluje a změnil se. Jejich štěstí však trvalo jen dva měsíce. Pak mi opět volala uplakaná. Tentokrát u excesu byl i její šestiletý syn!
„Kláro, tohle přece není láska, přestaň si nalhávat, že se změní, ubližuješ nejen sobě, ale i Tomáškovi, jaký dostává příklad do života a jak hluboké šrámy na duši mu ještě hodláš způsobit?“ nebrala jsem si servítky. Místo abych kamarádku objala, pořádně jsem jí vynadala.
Ztrácím naději
Nemluvily jsme spolu několik dní, ale máme se moc rády, nevydržely jsme bez sebe. Jenže to nic nemění na tom, že mám na celou věc svůj názor. Nejradši bych tomu holomkovi „upravila fasádu“, aby se vzpamatoval, jenže to se u těchto typů mužů neděje. Klárka není vdaná ani dva roky a už dostala třikrát naloženo! Co s ní bude dál, co bude s malým, když bude vyrůstat v takovém prostředí?
Už jsem volala i do jedné organizace, která pomáhá obětem násilí, tam mi jen potvrdili to, co si sama myslím. Pokud se Klára nerozhodne ze vztahu odejít, tak nikdo nic nezmůže. Je prostě na svém muži patologicky závislá. Což jsem jí i řekla. „Kláro, jestli si myslíš, že ho miluješ, tak tě mohu ujistit, že takto láska nevypadá. Takto vypadá závislost. Potřebuješ odejít a léčit se.“ Klára připustila, že na tom něco je, ale odejít od Pavla nehodlá, stále doufá, že se její muž změní. Moc se o ni bojím.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.