Tea (30): S nejlepší kamarádkou jsem zažila děsivý okamžik, na který nikdy nezapomenu

Vandu jsem poznala už v první třídě na základce a okamžitě jsme si padly do oka. Byla to zrzavá, pihatá holčička s úsměvem od ucha k uchu, která měla neskutečné kouzlo osobnosti. Už tehdy jsem věděla, že tohle bude moje kamarádka. Bez váhání jsem si k ní přisedla, a tak začalo naše dlouholeté přátelství.

Mohlo by Vás zajímat:

Adriana (27): S kamarádkou jsme se zamilovaly do stejného muže. Bojím se, že to nakonec zničí naše přátelství

Společně jsme vyvedly spousty šíleností

Já a Vanda jsme byly nerozlučná dvojice, která se nikdy nenudila, k nelibosti našich maminek, ale i některých spolužáků. Neustále jsme společně něco vymýšlely. Jednou jsme například ořezaly tužku a nastražily ji do boty klukovi, který po Vandě hodil mokrou houbu. Nebo jsme nalily horkou čokoládu do bundy spolužáka, který mě při písemce tahal za vlasy a já kvůli němu dostala pětku.

Ani ostatní dívky s námi neměly jednoduchý život. Buď byly na naší straně, nebo proti nám, nic mezi tím. A pokud nám někdo provedl podraz, okamžitě jsme vymýšlely, jak to oplatit. Holkám jsme sice trochu nadržovaly, ale za přilepené tkaničky lepidlem si podle nás mohly samy. Vanda všem jasně řekla: "Kdo nedrží s námi tak si to odskáče.” A já jenom přikyvovala.

Základní škola s Vandou utekla jako voda, plná smíchu, dobrodružství a občas i malé války se spolužáky. Bylo to období, na které jsme obě rády vzpomínaly jako na bezstarostné dětství, které nám nic nemohlo pokazit. Netušila jsem, jak moc se naše cesty jednou změní.

Mohlo by Vás zajímat:

Magda (39): Za nejlepší kamarádku jsem se styděla. Dnes rozpadu přátelství lituji a závidím jí její život

Střední škola nás na chvíli rozdělila

Když jsme odrostly dětským střevíčkům, nastal čas na pořádnou pubertu a střední školu. Já byla ta chytřejší, jak říkala máma, a tak mě rodiče poslali na gympl. Vanda šla studovat na obchodní akademii, což jsem chtěla původně také, ale máma trvala na svém. Vanda kvůli škole musela na internát, protože byla vzdálená zhruba 80 kilometrů od našeho městečka.

Zpočátku jsme si často volaly, ale jak už to bývá, život nás postupně odnesl každou jiným směrem. Čas a vzdálenost nás od sebe vzdálily, ale naše cesty se znovu protnuly po střední škole, když jsem začala studovat vysokou ve stejném městě, kde Vanda zůstala.

Obě jsme už měly za sebou první lásky, takže bylo o čem povídat, ať už jsme ty kluky obdivovaly, nebo je proklínaly za jejich nezralé chování. Jednoho dne, při líčení na jednu z našich oblíbených večerních akcí, mi Vanda jen tak mimochodem oznámila: „Budu se vdávat,“ a smála se jako malá holka. Pak s rozzářenýma očima dodala: „Půjdeš mi za svědka?“ Bylo to pro mě víc než jasné, u oltáře ji podržím, ať se děje, co se děje.

Mohlo by Vás zajímat:

Evelína (30): Domluvili jsme se s kamarádem na přátelství s výhodami. Skončilo to ale dost blbě

Vanda mi až po delší době prozradila dost zásadní věc

Od oltáře k těhotenství uběhl sotva rok, a já se nemohla dočkat, až uvidím její miminko. V posledním trimestru mi však Vanda prozradila něco, co mnou otřáslo. „Jsem vážně nemocná,“ řekla tiše. „Cože?“ vyhrkla jsem zděšeně. „Co ti je?“ „Mám leukémii, bojuju s ní už od puberty,“ dodala s vážným výrazem.

Cítila jsem, jak mi slábnou nohy. „A jak je to vážné?“ zeptala jsem se se strachem v hlase. Vanda sklopila hlavu. „Ani nevím. Možná tu budu ještě pět let,“ odpověděla s nádechem nejistoty. Byla jsem úplně bezmocná. Jen jsem ji pevně objala a se slzami v očích vydechla: „Jak to, že jsi mi nic neřekla?“ Plakala jsem, zatímco ona vypadala tak silná.

Vanda však porodila zdravou a krásnou holčičku, kterou pojmenovala Agátka, a začala žít na plné obrátky. Každý den byl pro ni novým důvodem k úsměvu a bojovala s nemocí se statečností, kterou jsem obdivovala. Často mi říkala: „Pro Agátku tady budu vždycky.“ Tato věta mě hluboce dojímala a zároveň naplňovala obdivem k její neuvěřitelné síle a odhodlání.

Mohlo by Vás zajímat:

Markéta (32): Věřila jsem na čisté přátelství mezi mužem a ženou. Pak jsem se ale omylem vyspala s nejlepším kámošem

V jeden moment jsem myslela, že mi pukne srdce

Agátka právě oslavila třetí narozeniny, když mi Vanda s nadšením oznámila, že se její zdravotní stav zlepšil. Byla jsem štěstím bez sebe a navrhla jsem, že bychom to měly oslavit. Souhlasil i její manžel, a tak jsme se vydaly oslavovat jen my dvě. Vyrazily jsme na wellness víkend, masáže, hotelový pokoj, kde jsme celý večer prokecaly. Po všem tom smíchu a radosti jsme unavené padly do postele.

Ráno se Vanda probudila s těžkostmi a rychle se jí přitížilo. Okamžitě jsem zavolala záchranku, ale než dorazila, zhroutila se mi přímo do náruče. Snažila jsem se ji uklidnit a mluvila na ni, ale jen si stěžovala na bolest na hrudníku. A pak… pak mi usnula navždy. „To ne, to ne!“ křičela jsem zoufale. Tiskla jsem ji k sobě, neschopná uvěřit tomu, co se právě stalo.

Její srdce, oslabené nemocí, to nakonec nezvládlo. I když od té chvíle uplynulo už několik let, nikdy na ten okamžik nezapomenu. S její Agátkou se stále vídám a pokaždé jí vyprávím, jak výjimečná její maminka byla.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (38): Dcera mé nejlepší kamarádky mi odhalila šokující tajemství. Okamžitě jsem se rozhodla ji zachránit