Tea (45): Manželovo podnikání nás dostalo do velké finanční krize. Od té doby se choval jako pořádný skrblík

S Tomášem jsme spolu přes dvacet let a zvládli jsme toho už hodně. Nejtěžší období ale přišlo, když jeho podnikání zkrachovalo. Neměli jsme ani na nájem nebo jídlo. Neustále jsme si museli půjčovat peníze a spláceli je hned z další výplaty.

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (36): S kamarádkou jsme si pozvaly domů maséra. Netušily jsme, jak se to zvrtne

Hledala jsem způsoby, jak fungovat i bez dostatku financí

Na tohle náročné období jen tak nezapomeneme, ani já, ani Tomáš. Tehdy se mu nedařilo a dluhy se začaly hromadit. Klienti, kteří měli včas zaplatit, otáleli, a my jsme se kvůli tomu dostali do vážných finančních problémů. Nakonec jsme museli firmu zavřít. Trvalo opravdu dlouho, než si Tomáš našel práci a začaly se splácet dluhy.

Měli jsme dvě malé děti a často jsme sotva měli co jíst nebo v čem je obléct. Sháněla jsem oblečení i další věci z druhé ruky, někdy jsme přežili jen díky darům od známých. Dokonce nám jedna kamarádka ze školní jídelny dávala stranou zbytky jídla, abychom měli co dát dětem.

Mohlo by Vás zajímat:

Katka (54): Manžel mě celý život soustavně podváděl. Jsem pyšná na to, jak jsem to ustála

Situace se začala zlepšovat

Začala jsem šít oblečení pro děti a upravovat věci ze secondhandu. Postupně se situace začala zlepšovat. Některé kousky, které jsem doma přešívala, měly dokonce úspěch i u známých. Pár z nich jsem pak prodala alespoň za symbolickou cenu dál. Tomáš získal práci ve firmě, kde se mu začalo dařit a konečně vydělával slušné peníze.

Přesto pokaždé, když jsme potřebovali něco nového do školy nebo školky, řekl jen: „Ještě musíme šetřit. Zkus to zařídit jinak.“ Bylo mi z toho až do pláče. Naše dcera Natálka potřebovala nové boty. Jasně, něco se dá sehnat z druhé ruky, ale nebylo to to, co by si přála. Navíc měla širší nárty, takže bylo čím dál těžší najít boty, které by jí opravdu seděly. I tak jsem to vždycky nějak zvládla.

Mohlo by Vás zajímat:

Valerie (41): Závratě mě připravily o chuť do života. Nalezla jsem ale díky nim ztraceného spolužáka

Už jsem toho měla dost

Když i po roce neustálého odříkání chodil Tomáš v novém oblečení, zatímco děti působily zanedbaně, rozhodla jsem se jednat. Začala jsem víc šít a prodávat své originálně upravené modely. Ráno jsem chodila do práce, večer sedala ke stroji. Peníze, které jsem si takto vydělala, jsem si schovávala, abych mohla pořídit dětem oblečení. A dařilo se mi čím dál víc. Tomáš si ničeho nevšiml a neměl mi co vyčítat. Zato on si bez problémů koupil nové auto, kolo, tenisové rakety i kurzy.

Jednoho dne jsem náhodou zjistila, že byl na obědě v luxusní restauraci. Zalil mě vztek. Řekla jsem mu: „Jak je možné, že mi nedáš peníze na věci pro děti, a přitom si zajdeš do restaurace, kde za oběd utratíš tolik, kolik by stály boty na celou sezonu?“ Tomáš se bránil, že šlo o schůzku s klientem, s argumentem, že mu to firma proplatí. Ale já už toho měla dost. Řekla jsem mu napřímo: „Takhle to dál nejde. Jedeš si na svém písečku. Vím, kolik splácíme a taky, že bychom si už mohli dovolit víc. Ale ty mi nedáš ani korunu. Nemůžu takhle dál.“

Mohlo by Vás zajímat:

Pavel (34): Děda mi kromě dědictví zanechal i podivnou schránku. Bylo v ní rodinné tajemství, které raději mělo zůstat zapomenuto

Můj odchod nám zachránil manželství

Odešla jsem od Tomáše s tím, že začnu znovu a sama s dětmi. Poslední třešničkou na dortu bylo, když po mně chtěl polovinu za nájem, a mně už z toho bylo psychicky špatně. Po necelém půl roce přišel s prosbou, ať se k němu vrátíme. Řekl mi: „Nechci přijít o rodinu. Nechci přijít o vás.“ Dala jsem mu druhou šanci. Dnes jsme znovu spolu a konečně fungujeme jako partneři. Sdílíme odpovědnost, financujeme věci společně a máme mezi sebou větší respekt než dřív.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Olivia (33): Chtěla jsem manžela překvapit větším poprsím. Jeho reakce mě ale šokovala