Valerie (41): Závratě mě připravily o chuť do života. Nalezla jsem ale díky nim ztraceného spolužáka

Snad i proto, že jsme v příbuzenstvu měli pár hypochondrů, jsem se vždy snažila „jet“ na plný plyn. Bolesti hlavy, nevolnosti při menstruaci, lehká nachlazení – to vše jsem úspěšně přecházela navzdory varování, že ignorování nemocí není správná cesta. Já však žila prací a měla za to, že beze mě by kancelář nefungovala.

Mohlo by Vás zajímat:

Vladimír (51): Potřeboval jsem nějaké peníze, tak jsem šel pracovat bez smlouvy. Přineslo mi to jen spoustu problémů

Do práce jsem klidně chodila i s nemocí

Nemocenskou jsem neměla, ani nepamatuju. Snad i proto, že od dětství mám dobrou imunitu a také si držím odstup od lidí. Další věc je náročná šéfová, která na mě systematicky kupí práci od chvíle, kdy jsem do kanceláře nastoupila. Strach, abych o místo snad nepřišla, protože dnes se práce hledá těžko, ze mě brzy udělal robota. Ráno rychle vstát, spěchat do práce, tam hodiny sedět u PC, pak hnát domů a „těšit se“ na druhé kolo zítra, pozítří, napořád…

Dlouho jsem v tom nespatřovala problém. „Jsou daleko náročnější práce, buď ráda, že jsi ráda,“ utěšovala jsem se, když už mi nesloužily oči a tělo bolelo od neustálého vysedávání. A když bylo nejhůř, pomohla tabletka proti bolesti či na uklidnění. Do práce jsem byla schopna dorazit i s chřipkou, jenže pak se něco zlomilo.

Jednoho rána jsem vstala a cítila, že je něco jinak. Motala se mi hlava, a třebaže jsem jinak byla zdravá, činilo mi problém nejen vstát, ale dokonce i dojít na záchod. Netrefila jsem totiž kliku od dveří a silně připomínala člověka, který to přehnal s alkoholem.

Mohlo by Vás zajímat:

Maruška (38): Konečně jsem našla svého pana dokonalého. Problém je, že jde o smyšlenou postavu

Se závratěmi jsem musela k lékaři

Doufala jsem, že jde o přechodný jev. „Dobře - dobře, až dorazím do práce, bude to pryč,“ říkala jsem si a vykopala se na cestu. Do kanceláře jsem ten den skutečně dorazila, jenže… Motání se ne a ne spravit. „Vyspím se z toho, druhý den bude dobře, určitě,“ chlácholila jsem se. Jenže další den přišlo hned po probuzení totéž, přičemž obdobný stav pokračoval týden, čtrnáct dní, až jsem to nevydržela a rozhodla se jít k lékaři.

Ten mě, spíš než vyšetřil, vystrašil. Ztráta rovnováhy totiž může předznamenávat příchod mrtvice, infarktu či nádor na mozku. Dostala jsem strach a obešla tolik lékařů, kolik jsem jich neviděla za celý život. Výsledky však byly všude negativní. Záhada. Byla jsem zdravá, ale udržet stabilitu mi činilo potíže. Sice jsem nepadala na ulici, ale veškerý pohyb jsem musela daleko pracněji koordinovat. Bylo to vyčerpávající.

Mohlo by Vás zajímat:

Štěpánka (41): Tchyně svádí vše na svou nemoc a nechává se obskakovat. Zjistila jsem přitom, že léčba už dávno zabrala

Zablokovanou páteř odhalil až spolužák z gymplu

Uběhl měsíc, když přišla řada na fyziatrii. Posledním podezřelým byla zablokovaná krční páteř. Nevěřila jsem, že by to mohlo být ono, protože krk mě vůbec nebolel, jenže…

Lékař viděl situaci jinak, přičemž hned za dveřmi mě v ordinaci čekalo dvojí překvapení. Krom správné diagnózy se v mém životě po letech objevila i známá tvář. Spolužák z gymplu Milan. Povídali jsme si o všem možném, a když jsem mu sdělila, že už roky sedím kvůli práci celé dny skrčená u PC, bylo vymalováno. Začala jsem s rehabilitací a doufám, že se obtíží brzy zbavím. Nebýt Milana, dodnes bych si myslela, že mi zbývá posledních pár dní života, zatímco na vině bylo „jen“ vadné držení hlavy u počítače.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Gábina (29): Někdo se mě snažil uhranout. Od silných bolestí hlavy a nevolnosti mi pomohl až amulet modrého oka

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.