Tereza (22): Máma se tvářila, že moji dietu respektuje. Pak jsem ale nenašla její tajné zápisky

Když jsem se rozhodla změnit svůj jídelníček, věděla jsem, že to nebude jednoduché. Celý život jsem jedla normálně, všechno, co se objevilo na talíři, jsem snědla. Jenže pak jsem se začala víc zajímat o to, co jím, a rozhodla jsem se vynechat maso, mléko, cukr a vůbec víc hlídat, co dávám do těla. Připadala jsem si skvěle. Měla jsem energii, cítila se lehčí, a navíc jsem měla pocit, že dělám něco dobrého pro sebe i pro planetu.

Mohlo by Vás zajímat:

René (39): Že je žena veganka, to bych ještě skousl. Ale její plány už překračují všechny meze

Tvářila se, že mě respektuje

Máma na to koukala od začátku dost kriticky. Tvrdila, že jsem se zbláznila, že potřebuju maso kvůli železu a že „bez másla to není ono“. Ale jak týdny ubíhaly, zdálo se, že to nakonec vzala. Říkala, že když přijdu na oběd, uvaří podle toho, co mi vyhovuje. Občas si rýpla – že prý vaří „ptačí zob“, ale nikdy nic hrozného. Věřila jsem, že respektuje, že to mám takhle nastavené.

Jenže pak jsem začala mít zvláštní pocity. Po některých jídlech, co jsem snědla právě u ní, mi nebylo dobře. Nafouklé břicho, únava, pocit tíhy v žaludku. Občas jsem si říkala, že to asi tělo nějak blbě zpracovalo, možná moc vlákniny nebo něco podobného. Bylo mi divné, že se mi to nestávalo po jídlech, která jsem si dělala sama doma. Ale nad tím jsem vždycky mávla rukou.

Jednou jsem u mámy zůstala přes noc, protože jsme si naplánovaly víkend jen pro nás dvě. Bylo to fajn, ráno mi připravila „moji“ ovesnou kaši, oběd bez masa, všechno podle dohody. Ale i po tomhle víkendu jsem cítila, že je něco jinak. Všechno ve mně těžklo, jako bych to nebyla já.

Mohlo by Vás zajímat:

Damián (22): Přítelkyně mě donutila přestat jíst maso a živočišné produkty. Cítím se teď líp než kdy dřív

Všechno upravovala podle sebe

Asi týden na to jsem jí šla pomoct uklidit kuchyň. Řekla mi, ať projedu šuplíky a utřu prach. V jednom z nich jsem narazila na zápisník. Otevřený, ležel mezi vařečkami a utěrkami. Nejdřív jsem ho chtěla dát stranou, ale něco mě zarazilo. Na stránce bylo napsané moje jméno a pod tím seznam jídel, co jsme spolu jedly za poslední týdny.

Jenže u každého z nich byly malé poznámky – „máslo přidat do omáčky“, „masový vývar dolít do čočky“, „lžíce smetany do bramborové kaše“. Sedla jsem si s tím do obýváku a jen zírala. Došlo mi, že tohle se neděje pár dní, ale asi celé měsíce. Každé jídlo, které pro mě „podle pravidel“ vařila, upravila. Když jsem se jí na to zeptala, vůbec to nepopřela. „Chtěla jsem, abys byla zdravá. To tvoje blbnutí by ti mohlo zavařit. A stejně jsi to nepoznala.“

V tu chvíli mi došlo, že tohle není jen o jídle. Bylo to o tom, že moje rozhodnutí vůbec nebrala vážně. Že zatímco já jsem si myslela, že mi drží palce, ona mě za zády sabotovala. Rok jsem žila v domnění, že mám její podporu. A místo toho jsem byla jen někdo, koho chtěla „nenápadně napravit“. Až pak mi došlo, jak moc se i jídlo může stát nástrojem kontroly, i když si to člověk nechce připustit.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Dita (29): Tchyně je výborná kuchařka a často kritizuje moje jídlo. Vadí mi, že mě ponižuje před ostatními členy rodiny