Herečka Tereza Dočkalová (36), představitelka patoložky ze seriálu Kriminálka Anděl, navštívila talkshow LifeeTalk. Promluvila nejen o toxickém prostředí divadla, křehké povaze herců a hereček, ale také o nesnášenlivosti ve společnosti. Proč je pro ni tolik zavádějící pojem tradiční rodina, nebo jak se staví k problematice LGBTQ? A musí být dnes všechny herečky krásné a hubené?
Herečka Tereza Dočkalová (36) se do povědomí mnoha diváků zapsala díky pořadům Branky, body, kokoti a Kokoti na neděli: Jejími ústy v nich scénáristky pořadu glosovaly aktuální společenské dění a Tereza jejich kritickým postřehům, zaměřeným proti sexistickému chování, propůjčila naprosto specifický, excentrický tón i dikci hlasu.
Pochopitelně si tím vysloužila řadu hejtů na sociálních sítích. "Myslím, že některou partu mužů už z podstaty štvu já. Protože tam chodím nenalíčená a neučesaná a křičím. Od téhle entity potom nejsou schopni vzít jakoukoliv informaci. Nemyslím si ale, že by se to dělilo na muže a ženy," překvapuje Tereza, do které se prý paradoxně strefovaly ženy úplně stejně jako muži. A v průběhu tohoto natáčení si herečka uvědomila, že se považuje za feministku. "Pakliže feminismus vnímáme jako touhu po rovně nastavených podmínkách, tak jsem feministka," říká v talkshow LifeeTalk.
Tereza Dočkalová o toxickém prostředí divadla
Terezo, jak moc je naše divadelní a obecně umělecké prostředí toxické?
Myslím, že každé prostředí je v něčem dost toxické. Jsou situace, kdy se navzájem srovnáváme, závidíme si, nesnášíme se za to, nesnášíme sebe. Je to jako s lidstvem obecně, jen v mnoha ohledech silnější a semknutější. Jako kdyby všechny lidské vlastnosti byly v nějakém bujónu. To je těžké. Zároveň si myslím, že člověk má šanci z toho vyjít mnohem silnější, když to vezme za správný konec.
Jak to mají herečky – začínající herečky – s krásou a kladením vysokých nároků sama na sebe?
Myslím, že tohle už se dost změnilo.
Jde se po typu? Nemusíte být vždy prvoplánová kráska? Nemusí mít všechny herečky stejnou postavu?
Hlavně by ji neměly mít. Rozhodně vím, proč se na to ptáte, protože je to věc, která zde byla odnepaměti. Samozřejmě – divadlo zrcadlí společnost a ve společnosti je zakořeněný nějaký ideál krásy. Ale myslím, že ten se postupně mění a společnost se o tom baví, vede veřejnou debatu. Jestli je to správně a jestli si celá jedna generace nezadělala na poruchu příjmu potravy – která je velmi rozšířená v divadelním a tanečním prostředí, nejen u žen.
Dvě Thálie a hledání sebevědomí
Máte dvě ceny Thálie, obě jste získala ve velmi mladém věku. Posílí taková ocenění vaše profesní sebevědomí?
My se pohybujeme v prostředí, kde ocenění je strašně důležitá věc proto, abyste věděl, že jste na správné cestě. Že to, co děláte, má smysl, a že v tom můžete pokračovat dál. Myslím, že opravdu málokdo je na tom dobře se sebevědomím a málokdo ho má přebujelé, jak si všichni myslí. Spíš jsme všichni dost nesebevědomí jedinci, kteří si myslí, že jsou nejhorší na světě. A ocenění pomáhá tuhle paralýzu ztratit nebo zmírnit. V tomto jsou ceny dobré a potřebné. Je škoda, že je nemohou dostat všichni, nebo že se bez nich neobejdeme – abychom ztratili zábrany a limity, které nás drží při zemi.
Otevřelo vám to dveře?
Vnitřní. Myslím, že v rámci vnitřního osvobození, pakliže to člověk vezme za správný konec. Je to ocenění za proběhlou práci a neznamená to, že vaše budoucí práce bude dobrá. Pořád se můžete znovu zmýlit a udělat hroznou hloupost.
Kokoti na neděli dráždí muže i ženy
Pořad, který je s vámi spjatý, jsou Kokoti na neděli. Jaké jsou reakce mužů? Když čtu komentáře, tak si nejsem jistá, jestli jistá parta mužů chápe, o čem v tom pořadu mluvíte.
Myslím, že některou partu mužů už z podstaty štvu já. Protože tam chodím nenalíčená a neučesaná a křičím. Od téhle entity potom nejsou schopni vzít jakoukoliv informaci. Nemyslím si ale, že by se to dělilo na muže a ženy.
Píšou takové komentáře i ženy?
Ano. Dělila bych to spíše na patriarchální a emancipovanou společnost lidí. To nutně nevede mezi pohlavím. Existuje hodně žen, které jsou takzvané queen bees a dost si užívají patriarchální pozornost. V něčem je to úplně stejná sorta lidí. Já jsem se snažila komentáře moc nečíst, protože málokdo vám tohle řekne na ulici.
A řekl?
Ne. Verbálně to přerostlo jen ve slova podpory. A byla to přesně ta míra popularity, která byla únosná, skvělá a velmi pomáhající. V tramvaji vám třeba někdo zaťuká na rameno a pošeptá, že vám fandí, nebo že se mu líbí ten pořad. Jednou mi to řekl velký rozložitý taxikář, asi šedesátník. Nechápala jsem, jak to přišlo, že sleduje Branky, body, kokoty, a že se mu to líbí. Myslím, že to jen ukazuje, že tahle debata je potřebná, a že některá témata je ještě potřeba prohnat veřejnou debatou.
Lidé z LGBTQ chtějí jen pokoj a klid
Říkala jste o sobě, že v době, kdy jste ten pořad začínala točit pořady Branky, vody, kokoti, byste o sobě neřekla, že jste feministka, ale v průběhu se to zlomilo. Dnes byste to o sobě řekla?
Jsem feministka. Pakliže feminismus vnímáme jako touhu po rovně nastavených podmínkách, tak jsem feministka.
Dotýkají se vás také témata LGBTQ?
Ano, hrozně moc, protože to nechápu. Myslím, že v jeden moment se tento boj stal populistickým tématem, které hýbe společností úplně zbytečně a absolutně nelogicky. Je to uměle vytvořený problém. Ve veřejné debatě se máchá lidmi, kteří od nás chtějí jen pokoj a klid, a rovná práva – když už mají rovné povinnosti a platí stejné daně. V téhle debatě není potřeba nic jiného vědět, a byla bych hrozně ráda, kdyby už konečně skončila a všichni mohli v klidu žít. Dělit se o prostor této republiky s ostatními úplně rovně a stejně.
Moje rodina nepatří mezi tradiční
Existuje podle vás tradiční rodina?
Myslím, že tradiční rodina je pojem vícegeneračního domu, kde vyrůstá více generací rodin, a když se narodí děti, tak se o ně stará větší část rodiny. Myslím, že ve městě nic takového, jako tradiční rodina, není, a není důležité se tak tvářit. Když muž chodí do práce, žena je zavřená v bytě a chodí jen s dětmi na hřiště, tak na tom nic tradičního není. Tradiční je podle mě vychovávat děti v nějaké větší skupině a společnosti, aby se naučilo komunikovat a vycházet s ostatními.
Vaše rodina tedy není tradiční?
Ne. Já vlastně nevím, co to dnes znamená. Myslím, že je to populistické heslo a že nemá smysl cpát se do nějaké škatulky, která neexistuje, a kterou dnešní svět už dávno nenabízí. Jsme rodina podle krve, ale potom mám i vyvolenou rodinu, a to jsou mí nejbližší přátelé, se kterými jsem v denním kontaktu, a kterým bych chtěla dovolit, aby vychovávali moje děti stejně jako jejich. A já zase jejich děti. Takže takový tábor lásky a pochopení, nebo spíše hippie rodina.
Tereza Dočkalová dále v rozhovoru promluví:
- Jaké je pro ni natáčení Kriminálky Anděl
- Zda se sžila s rolí patoložky
- Na čem jí jako matce záleží ve výchově
- Jak jí pomohlo natáčení seriálu Protivný sprostý matky
Na fotografie herečky Terezy Dočkalové nejen v seriálu Kriminálka Anděl se můžete podívat v naší fotogalerii.