Terezie (18): Vyhodili mě ve třeťáku při reparátu. Byla to nespravedlnost, ale já se nevzdala

Učitelka matematiky ke mně měla vždycky negativní postoj a nedávala mi moc šancí. Nejhorší to bylo na konci třeťáku. Nezvládala jsem učivo, ale víc než to mě ničil přístup učitelů. Nakonec jsem musela složit reparát z matematiky a francouzštiny. Byl to psychicky náročné. Měla jsem takový pocit, že mě odepsali. Zvlášť učitelka na francouzštiny, která si na mě zasedla.

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (32): Osmiletý syn začal nosit ze školy stále zvláštnější úkoly. Posvítila jsem si na paní učitelku a nestihla se divit

Učitelka mě zpražila chladným výrazem

Matematiku jsem zvládla dobře, tu jsem dělala první den. Učitelka byla milá a dokonce mi pomohla, když jsem se zasekla u příkladu. "Nebojte se, Terezko a hlavně se soustřeďte. Máte na to," řekla mi a já poprvé po dlouhé době cítila něco jako naději. Matiku jsem udělala a byla jsem na sebe pyšná. "Zítra to taky zvládneš,“ šeptala jsem si v duchu.

Jenže reparát z francouzštiny dopadl jinak. Jen jsem vstoupila do třídy a tušila jsem, že to nebude dobré. Učitelka mě zpražila chladným výrazem: "Udělejte si pohodlí. Dnes to bude naostro." Pokusila jsem se o úsměv, ale ona hned kývla směrem k testu.

Mohlo by Vás zajímat:

Sofie (45): Dcera odmítá nosit do školy batoh a tenisky. Učitelka ji kvůli tomu nepřestává šikanovat

Cítila jsem, jak se mi hroutí svět pod nohama

Procházela jsem všechny otázky a s každou další byla zoufalejší. Test byl mnohem těžší, než jsem čekala. Vůbec jsem to nedávala. Když jsem test podávala učitelce, její pohled mi říkal, jak to dopadne. "Zklamala jsi," pronesla po chvíli a já cítila, jak se mi hroutí svět pod nohama.

Měla jsem správně jen 10 procent testu a vyhodili mě ze školy. Kvůli francouzštině. První dny potom byly jako mlha. Nedokázala jsem si představit, co bude dál. Seděla jsem v pokoji a jenom brečela. Cítila jsem obrovskou křivdu. Proč zrovna já?

Mohlo by Vás zajímat:

Monika (44): Jako učitelka pracuji denně s dětmi. Jeden žák mi přesto utkvěl v paměti víc než ostatní

Snažila jsem se najít novou školu, nikde mě ale nechtěli

Rodina mě podporovala, ale věděla jsem, že jsou zklamaní. Táta za mnou přišel do pokoje a sedl si vedle mě: "Víš, Terez, tohle je jen jeden z tisíců okamžiků života. Nebude tě definovat. Jen pokud to dovolíš."

Ale já měla stejně pocit, že je všechno ztracené. Snažila jsem se najít novou školu, ale nikde mě nechtěli. "Je už po termínu, bohužel," říkali mi do telefonu místo pozdravu. V jednu chvíli jsem měla pocit, že už to nikdy nebude lepší.

Ale pak se na konci září stal zázrak a přijali mě na soukromou školu. První týdny byly těžké, ale něco se ve mně změnilo. Postupně jsem se zlepšovala a na konec jsem úspěšně odmaturovala.

Některé věci se zdají být nespravedlivé. A možná i jsou. Ale padnout na kolena, nemusí být konec. Ale spíš začátek…

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Klaudie (38): Učitelka na střední mi lichotila a já byla nadšená. Ovšem jen do chvíle, než jsem odhalila její záměr