Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Tomáš měl podezření, že jeho manželka někoho má. Když mu soukromý detektiv opatřil fotky manželky s milencem, věděl, že musí něco udělat. A tak vymyslel rafinovaný plán, jak se jí pomstít.
Nikdy by mě nenapadlo, že se stanu jedním z těch chlapů, co pátrají po důkazech nevěry vlastní ženy. Vždycky mi to připadalo ubohé – slídit ve věcech, hrabat se v cizím telefonu, rozebírat každé slovo. A přesto jsem se jednoho dne přistihl, jak počítám minuty od chvíle, kdy moje manželka Iveta řekla „za chvilku jsem zpátky“, do momentu, kdy se skutečně vrátila...
Manželka se začala chovat podezřele
Nejprve jsem to její čím dál častější večerní „vyřizování“, náhlé změny plánů a neustálé kontrolování telefonu přehlížel. Namlouval jsem si, že jen prochází těžším obdobím. Ale čím déle to trvalo, tím víc jsem měl pocit, že je něco špatně.
Pamatuju si ten okamžik, kdy jsem poprvé pocítil, že náš vztah se rozpadá. Byli jsme v kuchyni, Iveta vařila večeři a já jí vyprávěl nějakou drobnost z práce. Dřív mě vždycky poslouchala. Tentokrát stála zády, oči měla upřené do telefonu. Usmála se na displej. A tehdy se ve mně ozval tichý poplach, který nešlo ignorovat.
Začal jsem si všímat i dalších věcí. Pořídila si nové spodní prádlo a dráždivý parfém. A pak jsem zjistil, že si změnila heslo na mobilu. Po tolika letech manželství... Tehdy jsem se rozhodl, že jestli mě podvádí, chci to vědět. Najal jsem si soukromého detektiva. A i když jsem si myslel, že jsem připravený, pravda mě stejně zasáhla jako rána pěstí...
Manželka někoho má
Detektiv nebyl žádný ukecaný typ. Sešli jsme se v zapadlé kavárně. Přišel v tmavé bundě a v ruce držel aktovku. Sedl si naproti mně a na stůl položil obálku. „Měl jste pravdu,“ řekl suše. „Klasika. Scházejí se už několik měsíců.“
Srdce mi bušilo jako o závod, ale nedal jsem na sobě nic znát. Otevřel jsem obálku a vytáhl první fotku. Byla z parkoviště. Iveta stála vedle vysokého, tmavovlasého hezouna. Usmívala se na něj. Objímal ji způsobem, který nenechával prostor pro dohady. Další fotky – restaurace, auto, hotel. Všechno bylo víc než jasné.
Detektiv se na nic neptal, jen mě zkoumavě sledoval. Měl bych zuřit, možná ji vyhodit, udělat scénu... Místo toho jsem cítil jen chladný klid. Fotografie jsem schoval zpátky do obálky a odešel.
Věděl jsem, co udělám
V hlavě už se mi rýsoval plán. Žádný křik. Žádné výčitky. Jen večeře v naší oblíbené restauraci. A jeden host navíc. Když jsem přišel domů, Iveta seděla na gauči a koukala do telefonu.
„Jak bylo v práci?“ zeptala se, aniž by zvedla oči.
„Nuda, co ti budu povídat,“ řekl jsem klidně. „Co kdybychom dneska zašli na večeři? Už jsme dlouho nikde nebyli.“
Zarazila se a překvapeně zvedla hlavu. „Večeře?“
„Jo. Tam, kde jsme slavili výročí...“
Na vteřinu se jí změnil výraz. Byl to náznak nervozity? Nebo výčitky? Co když měla na večer jiné plány?
„Dobře,“ řekla po krátké pauze. „Proč ne.“
Usmál jsem se, jako by šlo o nový začátek. Ve skutečnosti jsem cítil chladné zadostiučinění. „Fajn. Udělám rezervaci.“ Zamkl jsem se v koupelně a vytáhl telefon. Od detektiva jsem měl číslo jejího milence. Napsal jsem mu: „Sejdeme se dnes večer. Budu tam s Ivetou. Je čas na upřímnost.“ A pak jsem dopsal název restaurace. Netušil jsem, co udělá. Možná se zalekne a nepřijde. Možná si bude myslet, že ho zve Iveta a je to součást jejich hry...
Mstu jsem si vychutnal
Cestou do restaurace jsem koutkem oka sledoval Ivetu. Telefonu se ani nedotkla. V restauraci nás usadili ke stolu u okna. Iveta si objednala bílé víno, já whisky. Usmívala se, jako by ten večer mohl něco zachránit. Jako by mezi námi ještě něco bylo.
„Jsem ráda, že jsme tady,“ řekla a chytla mě za ruku. „Chybělo mi to.“
Přikývl jsem a zvedl sklenku. „Tak na upřímnost ve vztahu.“
Zarazila se a v očích se jí mihl neklid. „Co tím myslíš?“
Než jsem stačil odpovědět, někdo vešel do restaurace. Iveta pomalu otočila hlavu... a ztuhla. Její milenec stál u vchodu a rozhlížel se. Byl nervózní. Když se naše pohledy setkaly, v jeho očích se objevila panika. Už to věděl. Vstal jsem a odsunul židli. „Pozval jsem ještě někoho,“ řekl jsem klidně.
Iveta na mě vytřeštila oči. „Tomáši... co jsi to udělal?“
„Přeju vám hezký večer...“ řekl jsem a zamířil ke dveřím. Neohlédl jsem se. Nechtěl jsem vidět její výraz, ani jeho obličej. Chtěl jsem si jen vychutnat ten jeden moment. Ten, kdy se jí sesype svět postavený na lžích...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
