Facebook
Instagram
Tomáš byl sice rád, že jeho táta si v sanatoriu našel společnost, ale stejně se mu ta elegantní dáma nelíbila. Pak se ukázalo, že hledala někoho, kdo ji dokáže zabezpečit. A myslela si, že Tomášův táta sedí na penězích.
Moje firma mě loni poslala na týdenní školení. Docela mě to potěšilo, protože to bylo na konci léta a v hezkém prostředí. Navíc můj táta byl v sanatoriu vzdáleném pár kilometrů od hotelu, takže jsem ho mohl navštívit. Když jsem mu však zavolal, abych se zeptal, kdy bude mít čas, v jeho hlase jsem marně hledal stopy radosti.
Jel jsem za tátou
Po školení jsem koupil zákusky, protože táta měl slabost pro sladké, a bez předchozího ohlášení jsem dorazil do sanatoria. Na recepci mi řekli, že bydlí v prvním patře v jednolůžkovém pokoji. Tahle zpráva mě trochu znepokojila. Doufal jsem, že se nebude vyhýbat společnosti a bude sdílet pokoj s někým jiným.
Po mámině smrti se totiž stáhl do své ulity, nikam nechodil, s nikým se nestýkal. Někdy jen opravoval staré hodinky a vrtal se ve své sbírce. Byla to památka z doby, kdy pracoval jako hodinář. Tak vypadalo posledních deset let jeho života.
Když mě uviděl, zrozpačitěl, rychle se podíval na stůl, kde ležely malé, patrně dámské hodinky, lupa a malý šroubovák.
"Tati, ty si přivyděláváš k důchodu?" zeptal jsem se překvapeně.
"Samozřejmě, že ne!" táta byl ještě více zaražený. "Jedné paní se pokazily hodinky, namočila si je v jacuzzi..."
"Chápu," zamumlal jsem. "Přinesl jsem tvoje oblíbené zákusky. Udělej čaj, sedneme si na balkon. Ještě je teplo, popovídáme si."
Naše konverzace neplynula moc hladce. Táta se sice ptal na vnuky a mou práci, ale viděl jsem, že je myšlenkami jinde. Neustále pokukoval přes zábradlí na malý park, kde se procházeli pacienti sanatoria a užívali si teplého odpoledne. V jednom okamžiku se táta ožil, oči mu zazářily...
Tátovi padla do oka elegantní dáma
Všiml jsem si, že objektem jeho zájmu byla starší dáma, elegantní, i když na svůj věk možná trochu odvážně oblečená. Ale tátovi se zjevně moc líbila, protože z ní nespustil oči. Dáma šla pomalu, byla si vědom dojmu, který vyvolávala.
"To je ta, co se jí namočily hodinky ve vodě?" odhadl jsem.
"Ano..." usmál se táta. "Není krásná? A chytrá, můžeš s ní mluvit o čemkoliv! Seděli jsme spolu na úvodním večeru," ztišil hlas a naklonil se ke mně. "Jak ta umí tančit..."
"To je něco!" zasmál jsem se. "Myslel jsem, že ty netančíš." Dobře jsem si pamatoval, jak si máma stěžovala, že táta nemá rytmus.
"Ale samozřejmě, že umím," odpověděl hrdě. "Aneta mě naučila..." dodal a podíval se na hodinky.
"Spěcháš někam?" zeptal jsem se nejistě.
"Pozval jsem Anetu na procházku, chtěla, abych jí vyprávěl o své dílně, o hodinkách..." podíval se na mě významně. "A předtím, víš, se musím oholit," pronesl a zvedl se ze židle.
Byl jsem rád, že má táta nějakou zábavu, i když se mi ta paní Aneta příliš nelíbila. Když jsem procházel kolem recepce, pokynul jsem hlavou dívce, která tam seděla.
"Odcházíte rychle," byla trochu překvapená.
"No, táta má jiné plány na večer," usmál jsem se.
"Aha, pravděpodobně jde na procházku s naší paní Anetou," usmála se. "Váš tatínek je očividně okouzlený, jsou jako dvě nerozlučné hrdličky."
Táta nebyl její první a asi ani poslední
Viděl jsem tu ženu jen na okamžik, ale nevzbudila ve mně přílišnou důvěru. Táta byl opravdu slušný, poctivý člověk a bylo by škoda, kdyby se stal obětí nějaké špatné ženské. I když je dospělý a neměl bych se plést do jeho života, cítil jsem, že musím něco udělat. Alespoň zjistit víc o Anetě. Při další návštěvě jsem zapředl rozhovor s dívkou na recepci.
"Viděla jsem je odcházet spolu," vysvětlila mi recepční.
"Je to krásná žena, ale..." nedořekl jsem schválně, aby dokončila větu za mě.
"Přesně, tak..." okamžitě souhlasila. "Víte, jezdí sem už spoustu let a vždycky si vybere někoho mezi pacienty."
"Co tím myslíte?"
"Nějakého pána..." dívka zaváhala. "Kandidáta na životního partnera. Je velmi osamělá, děti jí ublížily. Všechno jim dala, ale teď ani nemá kde bydlet. Takže hledá někoho, kdo by ji vzal k sobě."
Přemýšlel jsem o tátově malém bytě. Svůj velký byt dal mně, firmu předal mému mladšímu bratrovi a žil z poměrně skromného důchodu. Zdálo se, že krásná paní Aneta nehledala takového společníka. Bojoval jsem s myšlenkou, jak to všechno tátovi říct. Nechtěl jsem ho ranit. Vypadal, že je do Anety skutečně zamilovaný. V očích měl radost, jakou jsem u něj roky neviděl. Ale musel jsem jednat...
Oba jsme něčeho litovali
Den před koncem školení jsem znovu koupil zákusky a vyrazil na poslední návštěvu. Tentokrát jsem se ohlásil předem. Nechtěl jsem, aby táta zase někam spěchal. K mému překvapení byl velmi ochotný se se mnou setkat.
"Dnes večer nejdeš na žádné rande?" zeptal jsem se hned. "Nechtěl bych tě rušit..."
"Nikam nejdu," odpověděl táta podivně tlumeným tónem. "Pojď, mám dobrý čaj, popovídáme si..."
Všiml jsem si, že jeho radost ze života zmizela.
"A ta paní s těmi utopenými hodinkami?" zeptal jsem se opatrně.
"Přestal jsem ji zajímat, když jsem zmínil, že dílnu jsem předal mladšímu synovi," těžce si povzdechl. "A víš, co mi nakonec řekla? Že si zničila hodinky zbytečně..." vyprskl zlostně.
"Nechápu..." podíval jsem se na tátu zmateně.
"Ona ty hodinky schválně hodila do vody, aby měla důvod sblížit se se mnou. Myslela si, že jsem bohatý chlap, slyšela, jak mě někdo nazval 'mistře'," táta se náhle rozesmál. "Přepočítala se, protože nejen že už nemám dílnu ani velký byt, ale ani jsem jí ty hodinky neopravil! Co si myslela, že jezdím do sanatoria s celou dílnou nebo co..." smál se.
Také jsem se rozesmál, ze srdce mi spadl kámen. Ale stejně jsem cítil zklamání. Byla škoda, že jeho poblouznění skončilo takhle.
"Jen těch hodinek je škoda, to byl opravdu malý klenot," povzdechl si táta a mně se hned udělalo lépe. Když jsem sáhl po zákusku, pomyslel jsem si, že každý z nás litoval něčeho jiného...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Na návštěvě u Zdeňka Podhůrského: Ze staré ruiny postavil dům, ve kterém jsou trámy z Karlových lázní z 11. století
Na návštěvě u Zdeňka Podhůrského: Ze staré ruiny postavil dům, ve kterém jsou trámy z Karlových lázní z 11. století
Související články
