Spisovatel Ota Pavel, který napsal autobiografické povídky Jak jsem potkal ryby a z jehož knihy vznikl film Zlatí úhoři, měl zprvu našlápnuto do vrcholového sportu. Po zimní olympiádě v Innsbrucku se však vše dramaticky změnilo. V důsledku psychické poruchy musel skončit v invalidním důchodu.
Na film Zlatí úhoři se můžete podívat dnes ve 20:05 na ČT3. Čistá Berounka a šťastné dětství s rodiči a sourozenci. Tak začíná film Zlatí úhoři. K rybaření je malý kluk, kterému říkají Prdelka, vedený svým otcem a převozníkem Proškem. A právě tento koníček pomůže jemu i jeho mamince přežít smutné období, kdy je otec se svými staršími syny přesunut do koncentračního tábora.
Vyhnul se transportu
Ota Pavel byl nejmladší syn židovského obchodního cestujícího Lea Poppera. Už od velmi raného věku se zajímal o sport. Za druhé světové války však zůstal jen se svou matkou. On sám se transportu do koncentračního tábora vyhnul, jeho otec a oba starší bratři již takové štěstí neměli. Aby se nějak uživil, pracoval krátce jako horník. Po kapitulaci Německa se bratři a otec naštěstí vrátili zpět domů.
Mladému Otovi tak již nic nebránilo v tom, aby nastoupil na obchodní a jazykovou školu. Profesně se pak začal věnovat hlavně novinářské činnosti. Začínal jako sportovní redaktor v Českém rozhlase, pak přešel do časopisu Stadion. Několik let působil také v armádním periodiku s názvem Československý voják.
Hořký konec
Rok 1964 byl pro Otu Pavla osudovým. Po zimní olympiádě v Innsbrucku u něj propukla vážná psychická porucha, a to maniodepresivní psychóza. Ta se vyznačuje stavy hlubokého smutku, poklesem energie, pesimismem, nechutenstvím, apatií a sebeobviňováním.
V případě slavného spisovatele to vyústilo ve snahu podpálit jeden statek v Innsbrucku. O dva roky později mu nezbylo nic jiného než odejít do invalidního důchodu. Zbytek svého života strávil po psychiatrických léčebnách. Zemřel na infarkt v pouhých 42 letech.
Prdelka
Jak na natáčení Zlatých úhořů vzpomíná herec Martin Mikuláš? Tvůrci filmu si ho vybrali ve škole. Ptali se ho, zda má rád divadlo, jestli nechodil do dramatického kroužku a zda by si chtěl zahrát ve filmu. Když to řekl doma mamince, čapla ho za ruku a ještě týž den odvedla na konkurz. Vše šlo velmi rychle, film byl totiž již roztočený. Jeho roli původně dostal budoucí poslanec Marek Benda. Jelikož byl ale syn disidenta, musel odstoupit.
Z natáčení měl rozporuplné pocity. Pomocní režiséři mu sice vše dopředu ukázali, jenomže přišel o celé prázdniny, které chtěl strávit u babičky. Nejvíce si oblíbil Menšíka, který byl samý fór, i když všude tahal kufřík s injekcemi. Rudolf Hrušínský si zase o pauzách raději někam zalezl. Na druhou stranu, když se přijeli na Martina podívat jeho rodiče, velmi vřele se s nimi přivítal a zabředl do dlouhého rozhovoru.
Zdroje informací:
Wikipedia.cz: Ota Pavel