Facebook
Instagram
Uršula je zklamaná z chování své sestry. Pomáhala s přípravou svatby její dcery, prakticky všechno dojednala a zařídila. Sestra se na ni stejně zlobí. Tohle má být vděk za všechno to úsilí a čas?
Protože mezi mnou a mojí neteří Natálií je rozdíl jen pár let, vždycky jsme si skvěle rozuměly a byly jsme spíš kamarádky než teta a neteř. Snadno jsme našly společnou řeč, ať už šlo o oblečení, hudbu nebo muže. Když se měla vdávat, nabídla jsem, že jí pomohu s přípravami.
Pomáhala jsem s přípravou svatby
Celé měsíce před Natáliiným velkým dnem jsem dělala všechno možné, abych jí pomohla. Mým největším úspěchem bylo, že jsem našla cenově dostupný svatební sál. Osobně jsem jednala s majitelem, abych dosáhla co nejlepší cenu. Natálie a její snoubenec mi byli neuvěřitelně vděční. Není divu, při osmdesáti hostech jsme ušetřili opravdu hodně.
Mladý pár plánoval hypotéku na vlastní bydlení, takže každá ušetřená koruna pro ně měla obrovskou cenu. Později jsem domluvila výraznou slevu na svatební kytici přes svou známou floristku. Pro Natálii jsem snad každý den zařídila nějakou věc, ale… myslela jsem si, že tím moje povinnosti končí.
Musela jsem se přitom postarat i sama o sebe – najít vhodné šaty, boty a vybrat oblek pro svého manžela. Takové záležitosti zaberou spoustu času. Byla jsem zaneprázdněná nejen svatebními přípravami, ale navíc i svými každodenními povinnostmi.
Cítila jsem se přetížená
Jak se svatba blížila, začala mi moje sestra Marie volat čím dál častěji. Jednou potřebovala pomoc s pozvánkami, protože Natálie vybírala fotografa a věděla, že si s tím hravě poradím. Jindy jsem měla doprovodit ženichova bratra na schůzku ohledně výzdoby sálu.
Jednou jsem dokonce vezla Natáliinu budoucí tchyni ke švadleně na druhý konec města, protože Natálie i Marie měly plné ruce práce. Chápala jsem, že organizace svatby je náročná, ale přece se nevdávala moje dcera. Bylo fér, abych do toho dávala tolik energie?
„Proč to neudělá Zdeněk?“ navrhla jsem. Švagr měl auto, tak proč bych měla vozit jeho matku ke švadleně?
„Nech toho,“ obořila se na mě Marie. „Zdeněk má teď hodně práce. Je to jen jedna zkouška šatů...“
Abych předešla rodinným konfliktům, ustoupila jsem. Ale cesta s věčně brblající tchyní mě totálně vyčerpala. Nejprve se opozdila, potom jsme uvázly v koloně. Ztratila jsem půl dne. A to jsem ještě netušila, že požadavky mé sestry neskončily...
Měla jsem ubytovat příbuzné
Další den mi Marie zavolala a řekla, že na pár nocí budu muset ubytovat strejdu s manželkou, kteří přijedou už v pátek ráno.
„To si snad děláš legraci!“ vybuchla jsem. „Kde je mám ubytovat? Proč Natálie pozvala tolik příbuzných?“
„Uklidni se,“ odpověděla sestra nevzrušeně. „Naštěstí s sebou neberou malého Vojtu. Budou u tebe jen oni dva.“
Jako mladší sestra jsem Marii vždy ustupovala... a ona toho často využívala. Tentokrát to ale bylo jiné. Nešlo jen o moje pohodlí nebo pověst. Můj manžel Slávek strejdu ani jeho ženu neznal. Kdybychom je ubytovali, musel by si vzít volno, aby je vyzvedl na nádraží. Navíc bychom jim museli přenechat jediný volný pokoj v našem malém bytě a já bych se o ně musela neustále starat. Jen ta představa mě vyčerpávala.
Na svatbě jsem byla totálně vyčerpaná
Až na svatbě mi došlo, jak moc mě to všechno unavilo. Neměla jsem ani sílu slavit. Svatba sice byla nádherná a Natálie vypadala úchvatně, ale já byla na pokraji sil. Kdyby záleželo jen na mně, nejspíš bych tam vůbec nešla. Naštěstí můj manžel projevil neuvěřitelnou trpělivost a pomáhal mi se vším. Přestože v sobě dusil frustraci, zachoval klid.
Svatba i hostina dopadly skvěle. Hosté se bavili až do brzkých ranních hodin, většina z nich tančila až do poslední písničky. Bohužel totéž platilo i o hostech ubytovaných u nás. Toužila jsem jen potichu zmizet, ale strýc nejevil známky únavy.
Druhý den jsme je vyprovázeli na nádraží a já už sotva stála na nohou. Po návratu domů jsem padla na pohovku. Jenže sotva jsem si na chvíli zdřímla, zazvonil telefon. Podívala jsem se na displej, na kterém svítilo jméno mé sestry. Myslela jsem, že mi chce poděkovat, ale to, co mi řekla, mě totálně šokovalo...
Sestra mě zklamala
„Myslela jsem, že máš Natálii raději,“ začala bez pozdravu.
„O čem to mluvíš?“ zeptala jsem se zmateně.
„Mohla ses víc snažit s dárkem. Místo nějakého nádobí jsi jim měla dát peníze,“ odsekla.
„Marie, koupila jsem jim kvalitní soupravu. Co víc jsi čekala?“
„Natálie počítala s penězi! Věděla jsi, že šetří na byt, a ty jim dáš nádobí? Jsi lakomá!“ zakřičela.
„Myslela jsem, že po nastěhování budou potřebovat základní věci. To nádobí je kvalitní a vydrží roky. Stálo mě dost peněz. Ale jestli si myslíš, že to byl nevhodný dar, je mi to líto. Obě víme, že jsem pro Natálii udělala mnohem víc...“ dodala jsem a zavěsila.
Podívala jsem se kolem sebe. Všude byl nepořádek po svatebních hostech, těch hostech, kteří, jak jsem teď pochopila, byli pozvaní hlavně proto, aby co nejvíc přispěli do svatební pokladničky.
Vydala jsem ze sebe maximum – čas, úsilí i peníze na věci, které bych za jiných okolností vůbec neřešila. Tohle má být vděk? Marie mě neuvěřitelně zklamala.
Od svatby uplynul už měsíc a Natálie se mi stále neozvala. Nejspíš se na mě také zlobí. Dám jí čas. Snad sama pochopí, jak absurdní to celé je...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Bára Basiková o komplikovaném vztahu s matkou: Odpustila jsem jí až u rakve
Bára Basiková o komplikovaném vztahu s matkou: Odpustila jsem jí až u rakve
Související články
