Uršula (42): Chtěla jsem trochu zeleně v betonové džungli. Soused ale nadává, že mu ničím zdraví

Nikdy jsem si nemyslela, že pár čtverečních decimetrů trávy dokáže někoho přivést k šílenství. Vlastně jsem si původně myslela, že je to spíš roztomilé. Všichni máme na balkoně maximálně květináče s pelargoniemi nebo sušák na prádlo. Já jsem si řekla, že si tam udělám mini zahrádku. Ne ve stylu rajčata a hrášek, spíš kousek zeleně, kam si ráno sednu s kávou.

Mohlo by Vás zajímat:

Blanka (55): Nová sousedka mi vykuřovala a tlachala na balkoně. Vymyslela jsem, jak se jí pomstím

Udělala jsem si v betonu malou oázu

Tak jsem si pořídila trávníkový koberec. Skutečný, ne umělý. Trochu práce, trochu hlíny, trochu vody. Vypadalo to hezky. Čerstvě posekaný voňavý kus louky uprostřed města. Prvních pár dnů jsem byla nadšená. Tráva voněla, i když byla trochu vyschlá, a s lavicí z bazaru to působilo jako malý útěk z paneláku.

Sem tam jsem to sdílela na Instagramu, protože jsem byla na své dílo hrdá. Lidi reagovali, že je to skvělý nápad. I pár sousedů nahoře mi to pochválilo, když jsme se potkali ve výtahu. A pak začal někdo klepat topením. Nejdřív jednou, pak pravidelně. Každé ráno kolem osmé. Vždycky, když jsem otevřela balkon. Nechápala jsem to. Říkala jsem si, že možná průvan, nebo že někdo větrá peřiny a bouchá jimi o zábradlí.

Mohlo by Vás zajímat:

Valérie (43): Po rozvodu jsem hledala trochu klidu, ale nastěhovala jsem se naproti náboženským fanatikům

Začal si stěžovat soused

Až do dne, kdy na mě zazvonil muž, kterého jsem znala od vidění. Bydlel v patře pode mnou, měl šedivé vlasy, chodil vždycky v pantoflích. Mluvil pomalu, důrazně, a hned bez pozdravu spustil. Prý jsem mu zničila zdraví. Že se dusí, že má vyrážku, že nemůže v noci spát. A že má podezření, že je to z trávy. Prý to přesně začalo v den, kdy jsem si ten trávník pořídila. Že se pyl drží v betonových štěrbinách, že ho má na prádle a že tím kontaminuji celý dům.

Snažila jsem se mu vysvětlit, že je to směšné. Že na balkoně nemám žádnou divokou louku. Jen trochu přírodní trávy, kterou stejně každé tři dny sekám nůžkami. Nepomohlo. O dva dny později jsem našla lístek ve schránce – pozvánku na mimořádné zasedání SVJ. Bod číslo čtyři: Stížnost na šíření pylu z balkonu č. 23.

Na schůzi přišlo víc lidí než obvykle. Někteří se chtěli bavit, jiní si jen zapisovali. On měl připravený elaborát. Četl nahlas, ukazoval fotky mého balkonu, mluvil o alergenech a odpovědnosti. „Nic nezakazuje mít na balkonu jakékoli květiny nebo rostliny, pokud to není konopí. Vyřešte si to mezi sebou,“ řekl nám k tomu předseda. Nevyřešili jsme nic. Já si svou trávu nechala a on mi dělá naschvály. Uvidíme, jak to půjde dál.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

David (49): Sousedi si postavili na zahradě malý domek a od té doby poslouchám jejich projevy vášně. Je to otravné a nechutné