Vanesa (33): V těhotenství mi začaly šíleně vadit manželovy smradlavé nohy. Po porodu se situace ještě zhoršila

komplikace v manželství
Zdroj: Pexels

Hormony dokážou s našimi smysly zamávat a čich není výjimkou. Zvlášť v těhotenství může být citlivost na vůně až extrémní, své o tom ví i Vanesa.

Jana Szkrobiszová
Jana Szkrobiszová 10. 04. 2025 10:00

Po roce manželství jsem si nejvíce přála otěhotnět. Tato touha se mi však splnila až o dva roky později. O to více jsem si s manželem Viktorem užívala společné chvíle. Dařilo se nám to až do okamžiku, kdy jsem měla o dost citlivější čich.

Doporučené video: Co to znamená, když se vám zdá o těhotenství


V těhotenství mi začal vadit pach manželových nohou

Ve třetím měsíci těhotenství jsem poprvé zaznamenala naprosto nesnesitelný pach, byly to Viktorovy nohy. Stačilo kolem něj projít a musela jsem zvracet. Pomáhalo, když si nohy důkladně umyl a boty vyčistil, ale i tak se mi žaludek obracel.

Situace došla tak daleko, že jsme museli žít odděleně, každý ve své místnosti. Už jen pohled na jeho ponožky nebo nohy ve mně vyvolával úzkost. Viktor byl nesmírně laskavý a snažil se celou tuhle zvláštní situaci pochopit. Já jsem pořád plakala.

Všichni mě uklidňovali, že to přejde

Bylo mi ho líto. Nechápala jsem, proč ho nedokážu snést vedle sebe. „Zlato, tak moc se stydím. Vůbec nechápu, co se to se mnou děje,“ omlouvala jsem se mu tiše. Jen mě mlčky objal. Něžně a bez výčitek.

Lékaři i moje máma mě uklidňovali, že po porodu se všechno vrátí do normálu. Doufala jsem v to, protože celé těhotenství jsme kolem sebe procházeli jako cizí lidé. A pak se to stalo. Porodila jsem nám holčičku.

Ani po porodu se to nezlepšilo

Držet svou dceru v náručí bylo nepopsatelně krásné. Když mě Viktor dojatě objal, nečekaně se mi znovu zvedl žaludek. Přičítala jsem to poporodní únavě a vyčerpání. Při prvním kojení jsem ho však musela požádat, aby odešel, protože mi jeho přítomnost působila nevolnost.

Lékař nás ujišťoval, že mé hormony jsou stále v nerovnováze a že se to během několika týdnů upraví. Přesto jsem ani po čase nedokázala Viktora snést ve své blízkosti. Byla jsem zoufalá, protože jsem ho milovala, ale jeho přítomnost ve mně vyvolávala nevolnost. Snažila jsem se to překonat, ale zdálo se, že už nejde o pach, ale spíše o nějakou psychickou blokaci.

Nakonec jsme se rozhodli žít odděleně, dokud se nedám úplně dohromady. Bylo to náročné období, ale nyní, rok po narození naší dcery, jsme s Viktorem začali dělat malé krůčky k opětovnému sblížení. I když stále žijeme odděleně, postupně se znovu setkáváme a pracujeme na našem vztahu.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Související články

Další články