Vendula přišla vlastní vinou o muže, kterého milovala. Přes rok se utápěla v zoufalství, pomohly jí "jednorázovky" s cizími muži. Nakonec se ale dostala na dno a na bývalého myslí snad ještě víc.
Patrika (36) jsem odehnala tím, že jsem si příliš dlouho hrála na nedostupnou. Teď je s někým jiným a já střídám chlapy na jednu noc. Chvíli mi to pomáhalo zapomenout, ale po čase se cítím jako troska a Patrik mi chybí stále víc.
Přes rozchod se nemůžu už dlouho přenést
Do Patrika jsem byla zamilovaná, jako do nikoho. Jenomže jsem si hrála na nezávislou a nedostupnou ženskou a svoji lásku jsem nedávala najevo tolik, jak bych měla. Patrik mě na rukou nosil a já si z toho často dělala legraci, brala jsem to jako samozřejmost. Zlehčovala jsem romantické chvíle a shazovala jeho vyznání lásky.
"Tak ty mě miluješ? Ještě, aby ne. Ale já na takový slaďárny nejsem," chechtala jsem se. Byla jsem ironická a jízlivá, ale opravdu bych Patrika nikdy nezradila. Počítala jsem s tím, že spolu zestárneme. Myslela jsem si, že ho moje lehce cynická povaha ve skutečnosti baví. Netušila jsem, že tím trpí a touží po upřímném objetí i po vyznání lásky. Zatímco jsem si myslela, že s Patrikem můžu počítat, on se ode mně odpoutával.
Hledal zkrátka něco jiného a kdybych to věděla dřív, přestala bych si s ním hrát. Rozešel se se mnou a já to všechno pochopila příliš pozdě. Dokonce jsem mu v jeho rozhodnutí nebránila a i tehdy se tvářila, že je mi všechno jedno.
"Jak myslíš. Nemám ve zvyku se doprošovat," řekla jsem chladně. Myslela jsem si, že se co nevidět vrátí. Bláhově jsem si nalhávala, že chlapi chtějí přesně takovou ženskou. Bral to ale tak, že o něj nemá zájem a brzy si našel náhradu. Když mi to všechno došlo, bylo pozdě a já měla najednou srdce zlámané na sto kusů. Nejhorší bylo, že jsem to celé sama zavinila.
Po roce mi bylo ještě hůř
Začala jsem se v tom utápět a přehrávat si naše společné chvíle. Musel jsem konstatovat, že jsem se chovala opravdu strašně. Bylo pozdě na to, Patrikovi vyznat lásku a všechno mu vysvětlit. Zkusila jsem to tři měsíce po jeho odchodu a neodpověděl mi. Utekl rok a já byla pohublá, nešťastná a zničená.
Nic na moje zlomené srdce nepomáhalo, zkusila jsem i terapie všeho druhu, adrenalinový sport nebo litry alkoholu. Pak jsem poznala kluka na jednu noc a zdálo se mi, že jsem se na chvíli cítila lépe. Od té doby se z toho stal můj koníček. Ani bych nevěřila, že to bude tak snadné.
Když chlapovi řeknu, že můžeme jít na věc, skoro nikdo neodmítne. Ať už jde o seznamku, náhodnou známost v baru nebo jen někoho z okolí přátel. Začala jsem si užívat "jednorázovky" několikrát do měsíce a chvíli to utlumilo moje bolavé srdce. Jenže po čase se mi zdá, že je to snad ještě horší.
Vzrušení z rebelie je pryč
Zpočátku mě alespoň bavilo poznávat nové muže. Všechny ty detaily, vůně a taktiky, jaké používají. Dokonce jsem byla ještě víc vzrušená z faktu, že jde o jednu noc, tedy něco hříšného. Necítila jsem žádnou emoci, když jsem se s nimi loučila a nic jsme si neslibovali.
Pak jsem ale vzrušení cítit přestávala, stala se z toho rutina. Pozorovala jsem svoje tělo z výšky a nepoznávala se. Pomáhala už jen fyzická bolest, ale toho jsem se zalekla. Nechtěla jsem se stát nymfomankou toužící po ubližování. Stesk po Patrikovi se začal pozvolna vracet a tentokrát jsem se u toho cítila jako troska. Obávám se, že moje léčba sexem na jednu noc nezabírá.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.