Věra (25): Se sestrou-dvojčetem jsme si užily spoustu legrace. Dokud jsme se nezakoukaly do stejného chlapa

Jsme natolik stejné, že si nás lidi běžně pletou. Nejlepší je naše babička, která už od našeho narození pokaždé, když nás vidí, říká: „Která jste která? Já vás nerozeznávám!“ Naše zaměnitelná identita byla zábavná až do chvíle, kdy jsme se zakoukaly do stejného muže, a pár dní nevěděly, jak se s tím máme vypořádat.

Mohlo by Vás zajímat:

Radka (32): Přítel si přál děti víc než já. Narodila se nám dvojčata a on udělal nečekanou věc

Od dětství jsme uměly své podobnosti využít

Leckdo si myslí, že se nám ve škole náramně hodilo, že se s Verunkou podobáme jedna druhé jako vejce vejci, a že jsme se tím pádem mohly při zkoušení běžně zastupovat. To se nám ale dlouho nepovedlo – rodiče nás totiž dali každou do jiné třídy. Fungovalo to nějaký čas až v momentě, kdy jsme se jen tak z legrace pokusily vyměňovat o přestávce. Jakmile to prasklo, mazala jsem na úplně jinou základku.

Někdy z legrace říkávám: „Sestřičko moje, ani za nic bych tě nevyměnila! Ale občas se s tebou ráda prohodím!“ Verunka se začne smát, krásně se směje, je takový náš chechtací pytlík. Jako malá jsem dělala všechno pro to, aby se chechtala pořád. A Verunka za mě zase brečela. Byla jsem vzdorovité dítě, a když jsem se s rodiči názorově střetla a bylo na spadnutí, že dostanu výprask, začala tak usedavě plakat, že jsem z toho nakonec vyklouzla. Mě by k pláči táta nedonutil a Verunka to věděla a obstarala veškerý povyk za mě.

Mohlo by Vás zajímat:

Hana (64): Dávám své snaše rady, jak vychovávat dítě, ale ji to uráží. Její přístup mi rve srdce

Nevyhly jsme se ani trapným situacím

Dneska už jsme dospělé a máme každá svůj život. Nebydlíme spolu, ale vídáme se hodně často. Pořád si jsme neuvěřitelně podobné, a dokonce se, i když se na tom nedomluvíme, podobně oblékáme. Verunka je z nás dvou ta zodpovědnější, často tvrdí: „Když někam jdu, tak si dávám pozor na to, jak vypadám a jak se chovám. Přece ti nebudu dělat ostudu!“ Mě naopak docela baví, když si mě s ní někdo splete.

Takže dochází k úsměvným situacím. Protože každá z nás vystudovala jinou školu, ke společným přátelům máme každá i své vlastní a tuhle se stalo, že se na mě na ulici vrhla nějaká holka s hurónským: „Jak se máš? Ty mě nezdravíš?“ Koukala jsem na ni jak zjara a nezmohla se na slovo a ona: „Co jsem ti udělala, že jsi na mě taková?!“ Korunu tomu jednou nasadil Verunčin bývalý přítel, se kterým jsem se vůbec neznala. Připlížil se ke mně na ulici, plácl mě přes zadek a zařval: „Nazdááár Verunoooo!“ Jenom jsem na něj zírala. „Dobrý den…,“ utrousila jsem zmateně. Zůstal stát jako solný sloup, pomyslel si prý: „Proč se ke mně ta Veruna tak divně chová?“ Teprve pak jsme si to vysvětlili.

Mohlo by Vás zajímat:

Filip (23): Byli jsme nejlepší přátelé, ale účast na karetním turnaji nás navždy rozdělila

Rozkmotřil nás zájem o jednoho muže

Jak se máme rády, tak jednou muselo dojít k roztržce. Jak se říká V lásce neznám bratra, tak tedy my dvě v lásce neznáme sestru. Stalo se to, že jsme byly pozvané od našich společných přátel na grilování na zahradě. Těšily jsme se moc a Veruna povídá: „Hele, oblíkneme se stejně, učešeme stejně a bude aspoň legrace!“ No jo, náš chechtací pytlík se rozparádil – a tak jsem na to kývla. Zakoupily jsme si úplně stejné letní šaty, naparádily se a šly.

Samozřejmě bylo pozdvižení. Lidé už nejsou zvyklí na to, abychom byly úplně identické, a když jsme se ještě úplně stejně hodně odvážně nalíčily, opravdu nás nikdo nerozeznal. Legrace to byla až do chvíle, než nám byl představen David. Stačilo mi podívat se na Verunu a bylo mi jasné, že je lapená. A já byla taky. Obě jsme si ho chtěly uchvátit pro sebe, točily jsme se kolem něj a on zachoval naprosté dekorum a povídal si s oběma. Ovšem kterou si vybere?

A tak jsme se rozkmotřily. Hlavou se mi honilo: „Už se s ním sešla?“ A ona nad tím zřejmě uvažovala taky. Rodiče z nás byli nešťastní, když jsme se na sebe při nedělní večeři ani nepodívaly.

Naštěstí má tenhle příběh happy end, David si nevybral ani jednu. Doneslo se k nám, že prohlásil: „Nikdy bych nevěděl, se kterou právě jsem.“ S Verunou jsme se smířily právě díky tomu – a nakonec jsme se tomu zasmály. „Mně se vlastně ani moc nelíbil,“ prohlásila Veruna a já dodala, že nebylo o co stát. Protože kdyby si dal tu práci a poznal nás trochu víc, zjistil by, že povahově jsme každá jiná. A nezamilováváme se jen do krásného zevnějšku, ale i do povahy člověka, ne?

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Patricie (67): Moje snacha nemá zdravý rozum. Z dětí chce nejspíš vychovat otužilce