Když Věra potřebovala pomoc s vyzvedáváním dcery z družiny, obrátila se na svou tchyni Tamaru. Ta je v důchodu a volného času má dost. Věra však nečekala, že Tamara si za to vyžádá peníze...
Tamara (65) pracovala čtyřicet let na úřadu, takže klidné životní tempo udržuje i po odchodu do důchodu. Nikam nespěchá a celý den jen kouká kolem sebe. Když jsem hledala někoho, kdo by mi vyzvedával dceru z družiny, doufala jsem, že to bude Tamara.
Dcera nastoupila do školy
Dlouhá léta jsem si libovala, jak je dobře, že máme školku se školou kousek od domu. Každé ráno jsem mohla svou dnes už šestiletou slečnu Zuzku zanést do školky a odpoledne kolem čtvrté ji vyzvednout. Co jsem v práci nestihla, to jsem pak dokončila doma. Ale byla jsem vděčná za ta společná rána.
Můj manžel bohužel vyráží z domu příliš brzy a vrací se pozdě, protože dochází do jiného města. Ten si Zuzku užije hlavně večer a o víkendech.
Všechno nám to fungovalo do té doby, než dcera nastoupila do prvního ročníku. U nás v práci se totiž na podzim rozhodli, že každé pondělí budeme mít odpoledne velkou poradu, na které se bude zhodnocovat uplynulý týden a plánovat ten další. Je to přesně tak nudné, jak to zní. Nejhorší na tom ale je, že leckdy končíme po šesté. A to už jsem dávno měla jít pro Zuzku do družiny...
Požádala jsem tchyni o pomoc
Bohužel nebylo možné vyvléknout se z těch porad. A tak mě napadlo, že bych požádala o pomoc Tamaru. Času má dost a jedno odpoledne týdně strávené s vnučkou by ji mohlo bavit. Zuzka souhlasila, těšila se na babičku, ale ta mi řekla, že si to ještě promyslí.
Chápete to? Tchyně je v důchodu. Vím, že nemá nic na práci, většinou si vyjde jen na procházku. A ona mi řekne, že si promyslí, jestli by jednou týdně mohla vyzvedávat vnučku z družiny? Nešlo mi to do hlavy. Manžel mi řekl, že jeho mamka je někdy docela svéhlavá. A položertem dodal, že lituje všechny lidi, se kterými se setkala, když ještě pracovala na úřadu...
Tehdy mě zamrzelo, že žádná z dceřiných kamarádek nechodí na stejnou školu. Určitě bych se s nějakou maminkou domluvila, aby ji v pondělí vyzvedla a chvilku byla u nich. Snad si tam Zuzka brzy najde novou kámošku, protože z chování své tchyně jsem neměla dobrý pocit.
Tchyně mi pomáhá, ale radost z toho nemám
Když k nám tchyně přišla o víkendu na návštěvu, sama začala mluvit o vyzvedávání Zuzky. A já jen valila oči. "Co z toho budu mít?" zeptala se. "Prosím?" nechápala jsem. "Podívej. Musím si udělat vlasy, jít přes půlku města a pak s ní trávit nějaký čas. Půjdeme na hřiště, ale třeba do i cukrárny. To si vyžádá nejen čas, ale také peníze," dodala vážně.
Nemohla jsem uvěřit vlastním uším. Takže moje tchyně chce něco za to, že vyzvedne vnučku z družiny a chvilku ji pohlídá? Je to vůbec možné? Chtěla jsem jí říct něco, co si za rámeček nedá, ale rovněž jsem věděla, že prostě potřebuji její pomoc. Alespoň do té doby, než najdu jiné řešení.
"A co bys za to chtěla?" zeptala jsem se zkroušeně. Tchyně vyrukovala se sumou tři stovky, protože jí to prý sebere tři hodiny. Teď alespoň vím, na kolik si cení svého času. Ale to, že jde o čas strávený s vnučkou, tomu dodává jistou pachuť. Vůbec z toho nemám radost...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.