Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Věra si vždycky myslela, že má s vnukem hezký vztah, a potěšilo ji, když se sám nabídl, že jí pomůže na zahradě. Jenže nakonec přišlo něco, co Věrku velmi zaskočilo a hluboce ranilo – vnuk očekával za práci peníze. Když mu nabídla, co mohla, odvětil, že tak málo si rozhodně nepředstavoval.
Honzík je můj první vnuk, a tak jsem si s ním užila nejvíce času. Když byl malý, trávil u mě víkendy a prázdniny. A miloval nejen mé povidlové buchty, ale také pohádky, které jsem si vymýšlela, a bláznivé nápady. Užili jsme si spolu spoustu srandy a dobrodružství. Proto by mě nikdy nenapadlo, že se od něj dočkám takového chování.
Čas strávený s vnukem mě potěšil
Když jsme na rodinné oslavě seděli u dortu a povídali si, postěžovala jsem si, že mám zarostlou zahrádku a že bych s ní potřebovala trochu pomoci. Už na to prostě nestačím, a i když se snažím, záda mě bolí víc než dřív.
„Babi, klidně přijedu, uděláme to spolu!“ vykřikl Jeník nadšeně. Byla jsem na něj pyšná. Je to přece hodný kluk, říkala jsem si. Pomůže babičce, nečeká nic na oplátku, prostě jen stráví čas se mnou jako kdysi. Měla jsem radost, že nemusím otravovat jeho rodiče, kteří jsou pořád zaneprázdnění.
Přijel hned o víkendu. Zatímco sekal trávu, trhal plevel a stříhal keře, já mu v kuchyni připravila pořádný oběd a upekla jeho oblíbené buchty. Všechno nasvědčovalo tomu, že spolu strávíme pohodový den.
Jeho chování mě šokovalo
Když si Jeník sedl po práci do kuchyně a pochutnával si na několika chodech, hezky jsme si povídali a já měla radost, jak to všechno zvládl. Pak jsem mu ještě poněkolikáté poděkovala. Čekala jsem úsměv nebo objetí. Místo toho pronesl: „A dostanu za to něco?“
Zarazila jsem se. Myslela jsem, že si dělá legraci. Jenže on pokračoval: „Babi, fakt sis myslela, že to dělám jen tak? Když někde makám, tak za prachy.“
Vytřeštila jsem oči. Jako chápu, že dnešní generace je jiná. Tohle já bych si jako dítě nikdy k rodičům či prarodičům nedovolila. A naivně jsem si myslela, že takhle se nechová ani můj dospívající vnuk. Do očí se mi nahrnuly slzy a vůbec jsem nevěděla, co říct.
Nakonec jsme se zvedla a přinesla mu obálku, kam jsem schovala pár stokorun. Víc si jako důchodkyně dovolit nemůžu. Mám sice něco našetřeno, ale to si schovávám na nenadálé situace nebo dárky pro rodinu. Jenže když Honza otevřel obálku, jen protočil oči a řekl: „Tolik práce za pár stovek? To jsem si radši měl najít brigádu.“
Byla jsem rudá vzteky. Řekla jsem mu, že ho nepoznávám, že jsem si nemyslela, že je takový rozmazlený spratek. Ale to jsem si asi dovolila moc. Hodil na mě vzteklý pohled a odešel. Ani se nerozloučil.
Mlčím, ale bolí to
Od té doby uplynulo několik týdnů. Čekala jsem, že se Honza třeba ozve, omluví se a oba na tu nepříjemnou událost zapomeneme. Ale nestalo se tak a já se trápím. Jeho rodičům jsem zatím nic neřekla. Nechci dělat dusno a žalovat. Každopádně jsem na něj hrdá nebyla a jeho přístup mě zklamal.
A pořád přemýšlím, jestli to není také moje vina. Možná jsem stará a naivní a nevím, jak to dnes chodí. Třeba jiné babičky rovnou strkají vnoučatům obálky a funguje to. Ale já vážně věřila, že v rodině si pomáháme bez nároku na odměnu. A že vděčnost a čas jsou víc než peníze.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
