Veronika (26): Na dovolené jsem si nešťastně zlomila pravou ruku v zápěstí. Banální úraz mi obrátil život naruby

Vydala jsem se ještě s jednou známou na cestu do Spojených států s tím, že si půjčíme auto a budeme cestovat. Všechno bylo fajn až do chvíle, kdy jsem upadla na in-linech a zlomila si zápěstí. Najednou jsem zůstala na všechno sama.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavla (19): Moje kamarádka se přestěhovala a já si neumím najít nové přátele. Nevím, co dál

Moje spolucestující mě odhodila jako nepotřebnou věc

Před námi byl ještě týden pobytu a já se dozvěděla, že jsem známé zkazila dovolenou. Ani jí nedošlo, že na ní byla díky mně a spoustu zajímavých míst viděla také jen díky mně – nemluvě o tom, že ona sama neměla řidičský průkaz, takže by se beze mě ani neodpíchla od chodníku. A já byla tak hloupá, že jsem jí zajistila bydlení a vymyslela i bohatý program.

Po úrazu se o mě postarali lidé, které jsem téměř neznala, zařídili specialistu i operaci, transportovali mě do nemocnice a po zákroku, ještě omámenou narkózou, mě vzali o půlnoci k sobě domů. Následující dny mi podávali léky proti bolesti a všemožně se o mě starali. Známá, která se mnou do USA jela, se neukázala a objevila se až na letišti…

Mohlo by Vás zajímat:

Míša (38): Naši přátelé už byli k nesnesení, tak jsme si přes inzerát našli nové

I doma jsem těžko hledala někoho, kdo by mi pomohl

Ani po návratu domů to nebylo o moc lepší. Podle kamarádů by neměl být problém zvládnout všechno sama. Zkuste ale mít pravou ruku v sádře od špiček prstů až po rameno. Kamarádky, které měly spoustu volného času a se kterými jsem počítala, mi nepomohly.

„Víš, mně se to dneska nehodí…,“ slyšela jsem opakovaně. Můj pocit bezmoci začal kulminovat a připadala jsem si jako naprostý zoufalec. Bylo to ponižující a také trochu směšné. „Ahoj, nemáš dneska čas? Potřebovala bych, prosím…,“ tak začínaly moje telefonáty a já se při nich často propadala studem. Nakonec mi pomáhala kamarádka, která měla ze všech nejméně volného času.

Mohlo by Vás zajímat:

Anička (24): Dva dny před dovolenou mě sklátila nemoc. Přítel našel neobvyklou náhradu, odjel se svou bejvalkou

Dnes už si přátele pečlivě vybírám

Kdo nepoznal, jaké to je být bezmocný a odkázaný na okolí, nepochopí, že neustále žádat o pomoc je ponižující a skličující. A možná, že se to v naší společnosti ani nenosí – nikdo přece dobrovolně nepřizná, že něco nezvládá, pokud ovšem není téměř bezruký jako já… A přitom bezmocný může zůstat zítra každý z nás – jenom si to neuvědomujeme.

Přemýšleli jste někdy o tom, kdo by vám v takové situaci pomohl? Máte za zády někoho, kdo vás bude vozit, kdo za vás zaplatí účty a kdo vás – ač to zní primitivně, ale je to velmi důležité – vykoupe? Ne? Tak byste to měli udělat. Přátele totiž nemáme jen na pokec, ale měli by tady pro nás být i tehdy, kdy je opravdu potřebujeme.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Zdeněk (36): Sousedka nám dělá ze života peklo. Netušil jsem, že lidé mohou být až tak zlí