Zdeněk se nedávno přestěhoval i s rodinou do nového podnájmu. Hledali bydlení narychlo, takže nebyl čas zjišťovat, jací jsou sousedé. Teď na to doplácí.
Ten byt se mi líbil už na první pohled. Má spoustu přirozeného světla, výhled do vnitrobloku a je tam jeden pokoj i pro našeho syna Tomáše (1). Doufal jsem, že se pro mou rodinu stane krásným domovem plným spokojenosti a radosti.
Museli jsme se stěhovat
V předchozím podnájmu jsme bydleli deset let. Majitelka bytu nám vždy prodlužovala smlouvu jen o rok, ale nikdy s tím nebyl problém. Teď se však jeden vynořil. Týden před vypršením nájemní smlouvy mi zavolala a řekla, že se chce bytu zbavit. A buď ho koupíme my, nebo se spojí s realitkou. Bohužel mi banka tak vysokou hypotéku nedala, takže jsme museli urychleně hledat nový podnájem.
Moje manželka Karolína (38) i já jsme prohlíželi všechny možné inzeráty a obíhali realitky, až jsme objevili jeden zajímavý byt. Byl trochu mimo centrum města, ale v klidné čtvrtí a okouzlil nás. Pronajímatel nám řekl, že zdi jsou zde tenké a všechno je slyšet. Mysleli jsme si, že to nebude tak hrozné. Ale brzy jsme poznali, že naše nové bydlení není tak idylické.
Protože nás docela tlačil čas, nebylo kdy zjišťovat, jaké budeme mít sousedy. Když jsem konečně s pomocí kamarádů všechno nanosil do nového bytu, byl jsem tak unavený, že jsem ani nedopil pivo. Bylo ten den první a šlo o odměnu za stěhování, ale já už neměl sil. Jen jsem seděl na gauči a manželka mi vyprávěla o sousedce, která bydlí pod námi. Přišla se prý pozdravit a postěžovala si, jak na předchozí nájemníky musela bušit do stropu smetákem, protože byli hluční. Karolína jí slíbila, že my takoví nebudeme. V té chvíli mi to bylo jedno, ať si bába říká, co chce...
Máme svéráznou sousedku
Brzy jsme ale zjistili, že se sousedkou to nebude tak jednoduché. Začala bouchat na strop snad už v pět hodin ráno. To ještě nikdo z nás ani nebyl vzhůru. Pochopil bych to v době, kdy jsme po bytě přesouvali nábytek nebo mi něco upadlo. Ale když spíme?
S manželkou jsme si řekli, že to zkusíme vydržet. Jenže náš kluk leze a to hodně. Tu a tam shodí nějakou věc, na kterou dosáhne. Chtěl by se učit chodit, takže vstává a padá. Zkrátka nesedí někde v koutě. Sousedka na nás ťuká, i když Tom leze po koberci. Vůbec nechápu, co ji na tom může rušit.
Několikrát u ní byla Karolína, aby se omluvila za hluk a pokusila se nějak domluvit. Nepochodila. Pak jsem tam zaskočil já a snažil se klidně mluvit. Ale ta bába tvrdila, že máme doma stádo slonů. To mě namíchlo a musel jsem se krotit, abych jí něco neřekl z plných plic.
Sousedka je k nevydržení
To ale nebylo všechno. Všimli jsme si, že když jdeme ven, občas na nás něco spadne. Nějaký kamínek nebo malá větvička. Nejdříve jsem si myslel, že je to náhoda, ale když mi v kočárku skončila hrst suchých těstovin, pochopil jsem, odkud vítr fouká. Potvrdilo se mi to, když jsem se jednou schoval za strom a koukal, jak jde manželka se synem ven. Sousedka se vyklonila z okna a chystala se po nich něco hodit.
Chtěl jsem ji natočit, ale tak mě to naštvalo, že jsem na ni jenom zařval. Lekla se a zmizela v bytě. Tomík se rozbrečel a dělal pořádný rámus. To mě vytočilo ještě víc. Šel jsem za sousedkou a zabušil jí na dveře. Neotevřela, ale slyšel jsem, že tam je. Zhluboka jsem se nadechl a požádal ji, aby po nás přestala házet věci. Zapírala to. Začal jsem se ze zoufalství smát, vždyť jsem ji u toho viděl.
Náš klidný život v novém bytě se stal noční můrou. Tomík to nevnímá, ale Karolína a já jsme z toho na nervy. Vůbec nevím, jak to s tou starou bábou vyřešit. Zkoušeli jsme s ní znovu mluvit, jenže ona si nedá říct. Asi je opět čas hledat nové bydlení. Tentokrát si ale proklepnu všechny sousedy...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.