Veronika si po rozvodu myslela, že její život skončil. Prvotní smutek a osamělost však nakonec vystřídala nová energie, když ji kamarádka přiměla využít čas pro sebe. Veronika tak našla rovnováhu – týden se věnuje dceři, druhý si užívá svobodu a radosti, které jí dříve chyběly.
Když jsem se před rokem rozvedla, myslela jsem, že je to konec světa. Můj manžel si vydupal střídavou péči, a co bylo horší – naše desetiletá dcera s tím souhlasila. „Mami, chci být s tátou stejně jako s tebou,“ řekla mi tehdy. To mě zasáhlo víc, než jsem čekala. Ale poslední, co jsem chtěla, bylo dlouhé a bolestivé dohadování, které by nám všem ještě více ublížilo. A protože si exmanžel našel byt poblíž, neznamenalo to pro Natálku žádné velké dojíždění a stěhování. A tak jsem na střídavku přistoupila.
Začátky byly krušné
Zůstala jsem tedy ve velkém bytě sama a osamělost mě dlouho sžírala. Nikdy bych nevěřila, že mi ten pocit prázdnoty může tak rychle přerůst přes hlavu. Ten týden bez Natálky mi připadal jak věčnost. Nechybělo málo, abych skončila na antidepresivech. Přibrala jsem si ještě nějakou práci navíc, abych trápení zahnala. I tak jsem ale spíš přežívala. A užívala si vlastně jen ten týden, kdy u mě byla Naty.
Moje kamarádka Jana to ale nechtěla nechat jen tak. „Veroniko, prober se! Teď máš konečně čas pro sebe, využij toho,“ vynadala mi jednou u vína. Nechtělo se mi věřit, že bych si mohla něco užít, ale její slova se ve mně usadila. Možná má pravdu, říkala jsem si. Ví, o čem mluví, má s tím sama zkušenost. Kolikrát jsem si říkala, že bych si chtěla umět užívat života tak jako ona.
Užívám si dceru i svobodu
Postupně jsem tedy začala brát život do svých rukou. Týden jsem vzorná máma, která se věnuje dceři na plné obrátky – hrajeme jsi, pečeme dortíky, chodíme do kina, na výlety i na nákupy hadříků. Ten druhý týden, když dcera odjede k tátovi, si dopřávám svobodu a rozmazlování. Na každý den si něco naplánuju - kosmetiku, kadeřníka, masáž, kurz malování...Tak, abych to co nejlépe využila a neměla čas na smutnění.
„Konečně můžu dělat, co chci,“ smála jsem se Janě, když jsme se šly bavit do baru. Flirtovala jsem, tančila a užívala si, co mi dřív chybělo. Je to tak zábavné a osvěžující, když nemusíte po letech nic řešit. Je jedno, kdy přijdete domů a nemusíte mít výčitky. A zájem cizích mužů mi samozřejmě vlil novou energii do žil. Žádný nový vztah sice teď nehledám, ale je opravdu příjemné vědět, že nepatřím ještě do starého železa a jsem žádoucí.
Překvapivě mi začal tenhle režim vyhovovat. Cítím se najednou plná života. „Jak to zvládáš tak rychle přepínat?“ zeptala se mě kamarádka jednou s úsměvem. A já jen pokrčila rameny. „Dřív bych nevěřila, že mi to může tak sednout,“ přiznala jsem.
Vše špatné je pro něco dobré
Můj život se rozdělil na dvě části a obě mě naplňují. Týden s dcerou je plný radosti a lásky, druhý týden mi dává možnost být zase sama sebou, ženou, která chce objevovat, co jí život nabízí. Dnes už vím, že to, co jsem považovala za katastrofu, se nakonec ukázalo jako nová šance. Rozvod mě nezničil, naopak mi dal nový směr. A i když jsem si to na začátku nedokázala představit, teď vím, že všechno zlé může být k něčemu dobré.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.