Veronika (53): Rozhodla jsem se předat rodinné tajemství bratrovi a jeho ženě. Netušila jsem, jak dramatické to bude

Rodinná setkání se u nás vždycky točila kolem jedné věci - slavného jablečného koláče. Recept, který se předával z generace na generaci. Vlastně už si nikdo nepamatoval, kdo s tím receptem přišel, ale byl jedinečný. Svěřila mi ho moje matka, jíž ho svěřila její matka, a tak dál, znáte to. Ale vzhledem k tomu, že jsem zůstala bezdětná a nemělo se to změnit, rozhodla jsem se svěřit své rodině toto dobře střežené tajemství.

Mohlo by Vás zajímat:

Petr (58): Těšil jsem se, že si společně užijeme manželčino dědictví. Místo toho mi žena hned nato dala sbohem

Rozhodla jsem se bratrovi předat rodinné tajemství

Recept byl napsaný na starém, už notně zohýbaném papíře a spousta písmen už se nedala ani přečíst, ale pekla jsem podle něj tolikrát, že jsem si ho pamatovala. A když jsem náhodou zapomněla, poznala jsem, co na papíře bylo napsáno.

Svolala jsem tedy rodinu, konkrétně rodinu svého bratra, protože, jak jsem zmínila, já žádnou neměla, a rozhodla se koláč upéct. Ukázat jim, jak na to, a potom předat recept švagrové. Všech šest lidí - bratr se švagrovou, jejich syn s přítelkyní a její dvě dcery - se slezli kolem mého kuchyňského ostrůvku a dívali se mi pod ruce, aby jim nic neuniklo.

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (20): Děda vždy dokázal rozdělit celou rodinu, ale jeho dědictví vyvolalo válku

Holčička recept roztrhala na desítky kousků

V nestřežené chvíli, zatímco jsem vyskládávala na rozložené těsto marinovaná jablka, Dita, dcera přítelkyně mého synovce, sáhla po papíru, který ležel přede mnou, a než kdokoli z dospělých stačil zareagovat, roztrhala ho na malé kousky, vyhodila je nad hlavu a zakřičela: „Sněží!“

Všichni jsme zůstali stát jako opaření. Recept, který na onom papíru přežil několik desetiletí, možná i válku, byl najednou pryč. Na Ditině obličeji se hned objevil výraz zklamání, protože pochopila, že udělala něco špatně. „Ty si ten recept pamatuješ, Veroniko, že ano?“ zeptal se mě bratr se stejně šokovaným výrazem, jako měla Dita, která se mezitím rozbrečela. Podívala jsem se na něj a chtěla říct, že ano, ale najednou jsem měla v hlavě prázdno. Jako by s tím papírem zmizel celý recept ze světa.

Mohlo by Vás zajímat:

Simona (31): Se sestrou jsme měly hezký vztah. Rozhádalo nás až dědictví po mamince

Sbírali jsme útržky rodinné historie

Jako šílení jsme začali sbírat útržky papíru po celé kuchyni. Ditě se muselo nechat, že se opravdu činila a během pár sekund zvládla roztrhat recept na desítky malinkatých dílečků. „Kde máš izolepu?“ ptal se mě synovec. Pomalu jsme vyskládali všechny kousky, které jsme našli, na linku a doufali, že nebude nic chybět. Samozřejmě, že několik kousků jsme nenašli, ale i tak jsme zvládli přečíst to zásadní, abychom mohli recept dokončit a přepsat.

Během přípravy jsem sem přidala něco a sem něco, celá rodina mi radila chutě, které si z koláče zapamatovala za celou dobu, co ho mohli ochutnávat, a najednou z toho vznikl zcela nový recept. Pro jistotu jsme ho přepsali na několik papírů a ještě ho nafotili a uložili na disk na internet, abychom o něj nepřišli.

Od té doby jsem koláč pekla několikrát, stejně tak moje švagrová, a pokaždé chutná jinak. Sice už to není tentýž, který se dědil v rodině možná od 19. století, ale jeho základ se bude dědit dál, a určitě bude časem ještě lepší.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (28): Podle rodičů si mám do třicítky najít ženicha, jinak můžu zapomenout na dědictví. Stydím se jim říct, že chlapa nehledám