Viktorie (37): Manželovi jsem připravila narozeninovou oslavu, na kterou nikdy nezapomene. A jeho milenka také

Příběhy o nevěře: Manželovi jsem připravila narozeninovou oslavu, na kterou nikdy nezapomene. A jeho milenka také
Zdroj: Pexels

Jak se vypořádat s nevěrou? Na to asi neexistuje univerzální odpověď, protože každý člověk tuto zradu vnímá jinak. Viktorie se rozhodla svého manžela ponížit před lidmi, na které se vždy snažil co nejvíc zapůsobit.

Jana Jánská
Jana Jánská 23. 01. 2025 04:00

Můj manžel Adam mi vždy říkal, že jsem jeho anděl strážný. Říkal to s tak odzbrojujícím úsměvem, že jsem tomu občas i věřila. Možná proto jsem celé roky ignorovala všechny ty signály, že v našem manželství není něco v pořádku.

Manžel mě podvádí

Všechno se vyjasnilo, když mi jednou kamarádka Eva poslala fotku. Vycházela z nákupního centra a na parkovišti spatřila Adama s nějakou ženskou. Vášnivě se líbali a ona je u toho nenápadně vyfotila. Později mi řekla, že vlastně nemusela být moc nenápadná, protože ti dva zapomněli na celý svět.

Na fotce jsem hned poznala Kateřinu, která pracuje ve stejné firmě jako Adam. Seznámily jsme se, když jsem jednou byla za ním v práci. Už tehdy jsem z ní měla takový zvláštní pocit, který jsem nedokázala pojmenovat.

Překvapilo mě, že ani nemám potřebu brečet. Vlastně jsem cítila úlevu, že vím, na čem jsem. Ten den se Adam vrátil domů pozdě. Psal mi sice, že se musí zdržet v práci, ale vůbec jsem mu nevěřila. Alespoň jsem měla čas a prostor zamyslet se nad tím, co budu dělat dál.

Rozhodla jsem se, že využiju blížící se Adamovy narozeniny. Budou dnem, na který nikdy nezapomene. Jestli chtěl vzrušení, tak ho dostane...

Připravím mu překvapení

Když něco organizuji, musí to být dokonalé. Na Adamovy narozeniny jsem pronajala restauraci a objednala menu, které by mohlo konkurovat těm nejlepším svatebním hostinám.

V den oslavy jsem od rána pobíhala po sále a kontrolovala každý detail. Výzdoba byla oslnivá a seznam hostů obsahoval lidi, které Adam rád okouzloval - přátelé, rodina, kolegové. Byla mezi nimi samozřejmě i Kateřina.

Když se objevil Adam, měl na sobě oblek, vlasy sčesané dozadu, v ruce telefon, který odložil jen na chvíli, aby mě objal. „Vypadáš úchvatně,“ řekl s tím svým obvyklým úsměvem.

Tohle budou tvoje nejlepší narozeniny,“ odpověděla jsem s přehnaným nadšením a podívala se mu do očí.

Nemusela ses tak snažit,“ poznamenal s falešnou skromností. „Jsi úžasná...

Chovala jsem se jako perfektní manželka, kterou Adam tak rád ukazoval světu...

Manžel zažil pořádný šok

Když přišel čas na první přípitek, požádala jsem hosty o pozornost. Milí přátelé!“ začala jsem s úsměvem, který jsem si předtím nacvičila. „Děkuji, že jste přišli oslavit narozeniny mého úžasného manžela. Adame, jsi můj partner, můj přítel, moje opora... Vždy jsem věděla, že máš v sobě něco výjimečného. Proto jsem chtěla, aby tento večer byl speciální.

Adam na mě hleděl, jako by skutečně věřil každému slovu. Hosté pozvedli skleničky a připili si na jeho zdraví. Sledovala jsem Adama, který se rychle podíval na Kateřinu. Jejich pohledy se na zlomek vteřiny setkaly, než on rychle odvrátil oči a předstíral, že si upravuje rukáv.

Připravila jsem něco speciálního,“ pokračovala jsem. „Adame, tohle bude večer, na který nikdy nezapomeneš.

Hosté reagovali smíchem a potleskem. Eva na mě mrkla, protože věděla, co chystám. Ztlumila jsem světla a spustila projektor půjčený od personálu restaurace. Na plátně se objevila fotka Adama, jak na parkovišti líbá Kateřinu. Pak následovalo několik vteřin trvající video, aby bylo jasné, že to není nějaká fotomontáž. Rozhostilo se ticho, přerušované jen šepotem a šustěním. Adam vyskočil ze židle. „Co to děláš!“ zakřičel na mě...

Prý to nic neznamenalo

Klidně jsem se na něj podívala. „Tohle ještě není konec, miláčku. Rozvodové papíry už jsou připravené. Je čas na nový začátek,“ pronesla jsem s úsměvem.

Hosté na něj šokovaně zírali, zatímco Adam, rudý vzteky, přišel ke mně. Kdoví, jak by zareagoval, kdyby tady nebylo tolik lidí. Takhle jenom vztekle šeptal: Zašla jsi moc daleko! Byla to jen chyba, nic to neznamenalo!

Jen chyba? Jak dlouho to trvalo? Rok? Dva? Myslel sis, že se to nikdy nedozvím?“ odpověděla jsem klidně. Byla jsem s tou situací už vypořádaná, takže jsem si to mohla vychutnat.

Nemůžeš všechno jen tak zahodit!“ zkusil poslední argument.

To ty jsi všechno zahodil...“ odpověděla jsem a sebrala si kabelku. „Sbohem.

Jeho hlas byl slabší než kdy dřív. „Neodcházej...“ pronesl, ale já už se neohlédla...

Mám před sebou nový začátek

Domů jsem se už nevrátila. Ještě v průběhu dopoledne jsem si sbalila věci a kufry odnesla do svého auta. Nechala jsem za sebou i vzpomínky a společné fotografie. Teď už jsem je nepotřebovala. Nastartovala jsem auto a chvíli jela jen tak nazdařbůh. Pak mi zazvonil telefon. Byla to Eva.

Jsi v pořádku?“ zeptala se starostlivě.

Ano,“ odpověděla jsem. „Bylo to těžší, než jsem si myslela.

Přijeď ke mně. Mám víno a spoustu čokolády,“ řekla.

Pobavilo mě to. Na Evu se můžu vždy spolehnout. Vyrazila jsem za ní. Cítila jsem sice smutek, ale také něco nového – úlevu. Poprvé po dlouhé době jsem měla pocit, že znovu získávám kontrolu nad svým životem...

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Petra Černocká dceru Báru v osmnácti vystěhovala a byl to nejlepší nápad: Pochopila jsem, že musí z domu

Petra Černocká dceru Báru v osmnácti vystěhovala a byl to nejlepší nápad: Pochopila jsem, že musí z domu

Související články

Další články