Facebook
Instagram
Mnoho let bydleli v domě, ze kterého před časem odešli, protože přestal vyhovovat jejich potřebám. Než koupili dům, který v pořadu Vítejte! Hanka Kynychová ukázala magazínu Lifee.cz, nějaký čas přebývali v pět kilometrů vzdálené chatě. „Byla to krásná doba, měli jsme skvělé sousedy a taky nás oblažovalo sedm koček!“ vzpomíná Hanka, když nás vede do svého nového království.
Cvičitelka a podnikatelka Hanka Kynychová pozvala Lifee.cz do domu, kde bydlí se svojí početnou rodinou - manželem Jindřichem, synem Filipem a dcerami Sofií a Alexandrou. „Jste první návštěva, kterou mám, první hosté, jsme tu teprve šest týdnů!“ usmívá se a přidává omluvu, že ještě všechno není tak, jak má být. „Sedací soupravu budeme teprve kupovat, ale aspoň máme prostor, kde si můžeme zacvičit!“ dodává se šibalským úsměvem.
Dům, chata a konečně zase dům
Přiznám se, že už jsem dům celý prošmejdila, a víš, co mě fascinovalo? Spousta dveří! Musíš tady zabloudit! Máš ty dveře vůbec spočítané?
Nemám.
Přiznávám, že jsem si náš dům ještě pořádně nezažila. Takže když vezmu za
kliku, často nevím, kam vlastně jdu. První týden jsem netušila, do kterého
pokojíčku lezu, koho tam najdu. Syn Filip má jeden pokoj a Alexandra a Sofia
mají každá také svůj. Ze začátku jsem jen lehce nakoukla a špitla: „Kdo tady asi bude?“
Ty jsi vyrostla v domě, nebo v bytovce, v paneláku?
Já
jsem „holka z Kroměříža“, měli jsme statek a pořád ho máme, takže jsem
vyrůstala mezi koňmi, prasaty, kachničkami a slepicemi. Statek je to velký a
babička, moje maminka, dodneška ještě nějaké zvířectvo chová. U statku je i
zahrada, takže jsem jako dítě byla zvyklá mít svůj prostor; kdykoli se mi zachtělo
jít ven, nemusela jsem do města, ale vyběhla jsem na dvůr. Měli jsme i psy a
kočky… vzpomínám si, že v jednom období kolem běhalo čtrnáct koček!
Jsi tedy v novém domě, co tady hodláš změnit? Máš nějaký sen, který si konečně zrealizuješ?
Když jsme sem přišli, tak jsme zjistili, že je tady všechno
dotažené do nejmenších detailů. Touhle cestou bych chtěla paní, od které dům máme,
poděkovat, protože jsme se pak už neviděli. Především jsme nikdy za ta léta, co
jsme s manželem, a už je to pomalu třicet let, neměli takhle hezkou
kuchyň. Protože můj manžel je šikovný, tak mi vždycky něco zbouchal… Takže
téhle kuchyně si moc vážím a těším se, že si ji opravdu užiju.
Kam přišlo zařízení z původního domu, když tady není v podstatě žádný nábytek?
Máme ho uskladněný u mámy na Moravě – stěhovali jsme se
z velkého domu do malé chaty – a to, co nešlo přestěhovat, je tam. Hodně
věcí jsme museli zredukovat. Mělo to ale jednu výhodu, spoustu věcí, mám na
mysli i oblečení, jsem přehodnotila a mám v něm dneska pořádek. Ale co se
týče nábytku, tak jsme skoro nic nevyhodili. Manžel je právě na cestě na Moravu
a přiveze nějaké poličky a skříňky, které tam máme uložené.
Šatna je malá, ale je moje
Děkuju, že jsi mě pozvala do své šatny…
Ráda tě provedu, je to jen moje šatna,
doslova životní. Nikdy jsem totiž svůj prostor na oblečení neměla, vždycky jsme
to měli s dětmi tak různě pomotané… Je sice malá, ale je moje.
Co nosíš ráda? Nějaké oblečky na cvičení?
To
ne, ale ráda je mám, je to moje práce, moje montérky… Preferuji ležérně
sportovní módu, nesnáším džíny. Nicméně je mám, protože to je kousek, bez kterého
se asi nikdo z nás neobejde. A co miluji, tak to je černá barva. Takže mám v
ložnici štendr plný černých kousků, a když jdu s holkami nakupovat, tak mě
najdou, jak zase stojím u nějaké černé věci. A moje dcery mě táhnou pryč: „Mami, to už máš a dvakrát!“ Košile černé, saka černá…
A nejraději máš…?
Bombery, protože to
je kousek, u kterého mám vždycky pocit, že jím tu svoji stereotypní černou nějakým
způsobem vždycky malinko ozdobím. Nedávno jsem si pořídila zelený a hned nato zase černý – prostě černá barva je
nejlepší. Zakazuji si ji léta, ale stejně ji pořád domů tahám.
Koukám na kabelky a mám pocit, že žádné nevyhazuješ, tyhle mi přijdou nějaké starší… Zrovna tahle vypadá velice historicky!
Tak
pozor, to je nový kousek pořízený teď v létě! Já bych si ho v životě nekoupila,
ale nakupovat chodím s Kačkou, mojí manažerkou, a ona mi vždycky koupí
něco, do čeho bych já nešla. Přinesu to domů, a moje holky na to reagují slovy: „Mami, to je perfektní!“ Takže jsou tři proti jedné a já to potom začnu
nosit. Jako tuhle kabelku.
Zahrada čeká na zvelebení
Vytáhla jsem tě ven, ačkoli je tady trošku mokro. A taky je tady trochu hluk…
Asi se tady dělá místní komunikace, buďme za ni rádi,
nevím, co se děje, v každém případě budeme na sebe muset křičet. Ale
já jsem cvičitelka, takže já ti to klidně můžu říct všechno nahlas. Ovšem
cvičím s mikrofonem, když pracuješ tři, čtyři hodiny za den, musela bys
tlačit na hlas, abys hudbu překřičela. A hudba ke cvičení patří, jinak to nemá
atmosféru.
Jste tady chvilku, zahrádku jsi podědila, budeš tady dělat nějaké zásadní změny? Třeba dát před plot habry, které rychle vyrostou?
Habry
tam chceme dát, ale ještě na to nebyl čas. Byly ve hře, ale
uvidíme. Protože já mám pocit, že ten otevřený vjem domečku mi nevadí. Túje
zase rády chcípají, takže možná je lepší habr, který vydrží všechno.
A co nějaké ovocné stromy, jablíčka, meruňky…
Musím
tu zahradu navnímat, ještě pořádně nevím, kam svítí sluníčko a kde je stín. Třeba
bych ráda hortensie, ale když je dáš někam, kde jim to nesedne, tak je to marné.
Hortensii miluju, ale pokud na ni bude slunce svítit málo, nebo naopak hodně,
tak uhyne. To je něco, čemu se musím věnovat, protože než si někam dám rajčata, tak musím vymyslet místo, kde jim bude dobře.
Zahrádka je kolem dokola a vzadu bych ji určitě chtěla mít užitkovou a pěstovat
brambory, cibulku, česnek… A poprvé v životě budu mít skleník. To je můj
sen.
Ale jinak je tady krásně. Jsou tady lesy?
Je tady, co
by kamenem dohodil, Štiřín. Přiznám se, že jsem ještě moc procházek neudělala,
to spíš můj manžel, je tady i rybník s nádhernou přírodou. Lesy jsou všude a
kousek odtud je Ládví, kde máme ustájeného koníka. Když šly naše dcery do
puberty, řekli jsme si s manželem: „Ať mají nějakou tu zodpovědnost,“ a
pořídili jsme koníka Ornellu. A tím pádem chodí do stáje se starat, musí
zařídit, aby přišel kovář, jezdí na ní a já jsem šťastná, že mají nějakou povinnost
a takového krásného koníčka. Což je kůň 😊.
Co dalšího ještě ve videoreportáži z nového domu manželů Kynychových mimo jiné uvidíte a uslyšíte:
- Zda se umí zbavovat starých a nepotřebných věcí
- Jestli má Hanka v novém domě nějaká zvířata
- Proč drží celý život štíhlou linii
- Jestli schovává dresy, ve kterých soutěžila v aerobiku
- Kterou květinu miluje a neví, že ji má na zahradě
V galerii si můžete prohlédnout fotografie z nového domova Hanky Kynychové.
Související články
