Tetování je do jisté míry v módě, už si kérku nechají dělat jen „divní“ lidé, ale klidně i mamina odvedle nebo soused, který na to vůbec nevypadá. Nakonec proč ne, když o to stojí a jsou si svým výběrem jisti. Odstranění tetování už totiž není tak jednoduché jako jeho realizace.
Dlouho jsem toužila po tom, nechat si něco hezkého vytetovat na kůži. Ale váhala jsem, a to z mnoha důvodů. Bála jsem se bolesti a taky toho, že se třeba rozhodnu špatně. Je tolik možností, tolik obrázků a tolik míst, kde si můžu něco nechat vytetovat!
Byla jsem dívka s M na hrudi
Vzpomínám si, že když jsem byla malá holka, moc se mi líbil jeden kluk. Abych svojí lásce dodala na vážnosti, vyšila jsem si na lacláče přímo na hruď písmeno M – jmenoval se totiž Miloš. A chtěla jsem, aby celý svět viděl, že M patří ke mně. Časem mě ale už Miloš přestal zajímat a líbil se mi Pavel, ale co s tím velikánským červeným M? Jen tak vypárat to nešlo a taky jsem chtěla ty super džínové kalhoty dál nosit – a tak jsem na dotazy, co že to M vlastně je, prohlásila: „To znamená MILÁČEK!“ a bylo vystaráno. Když jsem na to tak myslela, napadlo mě, že bych právě proto měla být, pokud jde o tetování, moudřejší.
Přítel byl celý potetovaný
Člověk míní a život mění. Než jsem se rozhoupala k nějaké akci, tím myslím realizaci kérky, totálně jsem se zabouchla do jednoho muže, který byl automobilovým závodníkem. Úplně jsem z něho šílela – a zdálo se, že on je na tom podobně. Vtipné bylo, že byl potetovaný od hlavy až k patě, možná že i proto mě zaujal. „Kde jsi přišel k téhle kérce?“ ptávala jsem se, „… a k téhle?“ a snažila jsem se pochopit, jestli má mít tetování nějaký význam, nebo jde jen o to vybrat si hezký obrázek. To, co odpovídal, mi právě připomínalo moje M. „Mělo by to být něco, co máš ráda, co tě charakterizuje…“ Přišel mi moudrý a rozvážný a brala jsem naši lásku jako něco, co bude trvat – věčně.
Auto mi jezdí po zádech
Takže co jsem udělala? Největší hloupost, která mě mohla napadnout, šla jsem úplně proti svému přesvědčení. (Nikdy jsem nechtěla tetování na místě, kam neuvidím a takové, které bude něco jako M, tedy připomínka někoho.) Nechala jsem si přes celá záda a částečně i ruce zvěčnit závodní auto i s číslem, které jsem na jeho autě jednou viděla… A myslela jsem si, jak jsem moudrá, že jsem vynechala jeho jméno. Trvalo to věčnost, šlo o několik sezení během doby, kdy byl můj milý pryč a já jsem se těšila, až mu ho předvedu.
Když se tak stalo, podíval se na moje záda, pak na mě a podotkl: „A kdybych byl rybář, měla bys tam rybu? A kdyby doktor, tak stetoskop? A kdyby popelář, tak…“ Radši to ani nedopověděl.
Láska skončila, jak jinak. Auťák mi ale po zádech jezdí pořád. Prý se to dá odstranit, ale bojím se, že to bude bolet. A že to bude drahé. No jo, jak říkával můj tatínek: „Každý špás něco stojí!“
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.