Vojtěch patří mezi chlapy, kteří doma pomáhají. Nechtěl nechat péči o rodinu jen na své manželce. Jenže mu to nebylo nic platné, protože zjistil, že má mladšího milence. Jednoho dne mu oznámila, že odchází a chce se rozvést.
Po 15 letech manželství mi Linda oznámila, že podala žádost o rozvod a odchází k mladšímu milenci. Už nějakou dobu jsem něco tušil, ale doufal jsem, že ji to přejde. Nepřešlo. Sám sobě jsem slíbil, že ji nechám odejít s prázdnou. Ještě mě nikdy nikdo tak neponížil.
Byl jsem dobrý manžel
Myslel jsem, že jsme stabilní pár, ale byl to jen klam. Stejně jako v každém manželství, i u nás se občas objevily hádky, ale nikdy jsme neměli vážnou krizi. Nedokázali jsme na sebe být naštvaní dlouho a většinou jsme každé nedorozumění rychle vyřešili.
Věřím, že jsem byl dobrý manžel. Linda nebyla na domácnost sama. Věděl jsem, že není možné skloubit práci a rodinné povinnosti bez pomoci. Manželství jsem vnímal jako partnerství, kde není fér nechávat vše na jednom člověku.
Uklízel jsem, pomáhal s péčí o děti, chodil na nákupy a vařil. Snažil jsem se, aby si po práci mohla odpočinout a nemusela doma dělat všechno.
Proto mě zpráva o její nevěře tak šokovala. Nikdy bych to od ní nečekal. Zabodla mi nůž přímo do srdce. Jak mohla se mnou žít pod jednou střechou, spát se mnou, líbat mě před odchodem do práce, a přitom dělat něco takového za mými zády? Nikdy to nepochopím.
Manželství ji nudilo
Linda je od přírody velmi společenská. Já jsem naopak domácí typ, kterého večírky nebo pivo s kamarády nijak zvlášť nelákají. Raději trávím večery s rodinou nebo s dobrou knihou.
Není tedy divu, že jsem si občas vedle ní připadal jako bručoun. Když jsem jí to řekl, vždycky tvrdila, že nemám proč se znepokojovat a že jí to nevadí. Ale ve skutečnosti to byla lež, protože se v našem manželství začala nudit.
První varování se objevilo, když Linda jednoho pátečního odpoledne odešla za kamarádkami (nebo to tak alespoň tvrdila) a někdy kolem půlnoci zavolala, že se domů nevrátí. Byla opilá. Říkal jsem si, že možná bude lepší, když přespí u kamarádky, než aby se v takovém stavu někde toulala.
Ale zároveň jsem měl zvláštní pocit, že něco není v pořádku. Nemohl jsem se toho pocitu zbavit, ale nejsem ten typ, co by svou ženu kontroloval. Vrátila se právě na snídani, dala si rohlík s máslem a řekla, že jde spát.
„Tak jak bylo? Užily jste si to?“ snažil jsem se zjistit, jak se měla.
„Jo, pohoda, jako vždycky s holkama,“ zjevně neměla náladu se o tom bavit.
Pak zmizela v ložnici a vstala až pozdě odpoledne.
Víkend na chalupě nedopadl podle mých představ
Druhé varování, že něco není v pořádku, se objevilo během víkendového výletu na chalupě. Jen zřídka jsme měli možnost vyrazit sami dva, ale tentokrát se nám podařilo „odložit“ děti k mým rodičům. Doufal jsem, že spolu strávíme romantické chvíle, ale dopadlo to úplně jinak.
Linda byla neustále na telefonu a bylo jasné, že nechce, abych slyšel, s kým a o čem mluví. Po každém hovoru měla červené tváře, což jen podporovalo moje podezření. A jak se později ukázalo, bylo oprávněně.
Byl jsem v pokušení prohlédnout si její zprávy v telefonu, ale nepustila ho z ruky. Musel jsem počkat, až se vrátíme domů.
Příležitost se mi naskytla brzy. Vím, že jsem to neměl dělat, ale všechno mi říkalo, že Linda má někoho jiného. Přečetl jsem si pár žhavých zpráv a to mi bohatě stačilo. Nejprve jsem chtěl udělat scénu, ale ovládl jsem se. Nebylo to jednoduché. Rozhodl jsem se počkat, co bude dál. Co když je to jen chvilkové poblouznění?
Od té doby jsem na svou ženu hleděl úplně jinak a jsem si jistý, že si té změny všimla...
Scházela se s mladším mužem
Jednoho dne jsem to už nevydržel.
„Kdo je ten chlap a v čem je lepší než já?“ zeptal jsem se jí, když děti už spaly. Snažil jsem se ovládnout emoce, ale bylo to těžké.
„O čem to mluvíš?“ zkoušela dělat překvapenou.
„Ale no tak, vím o tvém milenci.“
Abych dokázal, že neblafuju, citoval jsem pár zpráv, které mu poslala.
„Ty ses mi hrabal v telefonu?“ rozčílila se.
„Jo, teď alespoň vím, co děláš za mými zády...“
Pohádali jsme se. Nebylo to nic hezkého, hodně mě urážela. Tvrdila třeba, že její milenec, který je o deset let mladší, ji uspokojuje tak, jak se to mně nikdy nepovedlo. A teď se prý konečně cítí jako opravdová žena...
Ignác (55): Když manželce zemřel milenec, rozhodl jsem se pro neobvyklé řešení
Druhou šanci nedostane
O pár dní později mi Linda oznámila, že podala žádost o rozvod a odchází. Pro děti to byl ještě větší šok než pro mě. Měl jsem co dělat, abych se uklidnil.
Lindě se to bylo jedno, prostě si sbalila věci a opustila náš byt.
Byl jsem naštvaný a zklamaný a jediné, co jsem chtěl, byla pomsta. Nechtěl jsem jí nic ulehčit a rozhodl jsem se, že jí vezmu vše, co se dá – včetně dětí, o které jsem byl připraven bojovat u soudu jako lev.
Zatímco jsme čekali na datum rozvodového řízení, stalo se něco neuvěřitelného. Linda, která už mluvila jen s našimi dětmi, se najednou objevila u nás doma.
„Můžeme si promluvit?“ řekla tiše a tvářila se sklíčeně.
„Teď chceš najednou mluvit i se mnou?“ zeptal jsem se s hořkostí v hlase.
„Vojto, prosím...“
Přiznala, že chlap, do kterého se zamilovala, si s ní jen hrál a nikdy neměl zájem o vážný vztah. Jejich románek byl výsledkem hloupé sázky – vsadil se s kamarády, že ji svede. Scházeli se, ona se do něj zamilovala, ale nakonec ji odkopl. Když jsem to slyšel, cítil jsem určité zadostiučinění. Možná to bylo kruté, ale ona se zachovala, mírně řečeno, neomluvitelně.
Prosila o odpuštění a druhou šanci. Odpověděl jsem, že druhá šance nepřipadá v úvahu. Nikdy bych už nedokázal věřit někomu, kdo se takhle zachoval ke mně a našim dětem...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.